1 Ao 7/2011 — Nejvyšší správní soud

64 A 9/2025- 262 - text  26 64 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelů: a) Občané za ochranu kvality bydlení v BrněBosonohách, z.s. sídlem Pražská 469/29, Bosonohy, 642 00 Brno b) Občané za ochranu kvality bydlení a životního prostředí v Troubsku, z.s. sídlem Hodakova 582/27, 664 41 Troubsko c) Ing. L. D. d) JUDr. Z. H. všichni zastoupeni advokátkou Mgr. Lenkou Kotulkovou sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno proti odpůrci: Jihomoravský kraj sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno zastoupen advokátem JUDr. Petrem Fialou, Ph.D. sídlem Helfertova 2040/13, Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Aktualizace č. 3b Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, vydaného zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 5. 9. 2024 takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje byly vydány v roce 2016. Jejich třetí aktualizace, která se týkala vymezení koridorů pro vysokorychlostní železniční trať na území kraje, byla rozdělena na dvě části. Část 3A vymezila část koridoru vedoucí od Brna na jih směrem na Vídeň a byla vydána již dne 25. 4. 2024. Nyní napadená část 3B vymezuje koridor pro vysokorychlostní trať vedoucí od Brna na západ směrem na Prahu, vydána byla dne 5. 9. 2024 a účinnosti nabyla dne 26. 10. 2024. Návrhem podaným Krajskému soudu v Brně dne 25. 10. 2025 se navrhovatelé domáhají jejího zrušení jako celku. Jejich stěžejní argumenty spočívají v tom, že neproběhlo řádné posouzení vlivů koncepce na životní prostředí a na lidské zdraví, neboť odpůrce fakticky nevyhodnotil synergické a kumulativní vlivy vysokorychlostní trati s jinými záměry a neposoudil alternativní možnosti jejího vedení. Kromě toho vytýkají odpůrci i dotčeným orgánům, které se k návrhu zásad územního rozvoje vyjadřovaly, celou řadu dalších pochybení. II. Argumentace stran 2. Argumentace účastníků řízení je tak rozsáhlá, že ji nelze jednoduše shrnout na jednom místě. Krajský soud zde jen načrtne základní tematické okruhy a argumenty k nim uvede až v příslušné části odůvodnění, kde se s nimi zároveň i vyrovná. 3. Navrhovatelé v první řadě vytýkají odpůrci, že neposoudil všechny rozumné varianty navržené koncepce, konkrétně severní trasu vysokorychlostní železniční trati a její podzemní vedení. Jako pochybení vnímají i to, že v rámci vyhodnocení SEA nebylo provedeno takzvané akustické plánování podle evropské legislativy. Nedostatečné je podle navrhovatelů posouzení vlivů koncepce na veřejné zdraví a na znečištění ovzduší, nebyly dostatečně vyhodnoceny ani kumulativní vlivy s existujícími stavbami a budoucími záměry. Nezákonná jsou podle navrhovatelů také stanoviska dotčených orgánů, zejména závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje a stanovisko Ministerstva životního prostředí k vyhodnocení SEA. Ministerstvo životního prostředí bylo nadto podle navrhovatelů i systémově podjaté. V napadené aktualizaci zásad územního rozvoje shledávají navrhovatelé rozpor mezi její grafickou a textovou částí, pokud jde o šíři koridoru pro vysokorychlostní trať u obce Troubsko. Napadené zásady územního rozvoje jsou podle navrhovatelů taktéž neproporcionální a nerespektují princip minimalizace zásahu do práv svých adresátů. Z hlediska procesního nebylo provedeno veřejné projednání jak napadeného opatření obecné povahy, tak ani vyhodnocení SEA. A konečně vznášejí navrhovatelé výhrady také ke způsobu vydání napadeného opatření obecné povahy a ke způsobu zveřejnění vyhodnocení SEA. 4. Odpůrce argumentoval ve svém vyjádření podrobně ke každému návrhovému bodu a navrhovatelé na to reagovali obsáhlou replikou. III. Řízení před krajským soudem 5. Obě strany si v průběhu soudního řízení vyžádaly od soudu prodloužení lhůty pro zpracování svého vyjádření. Krajský soud jim vyhověl, zároveň však upozornil, že to nutně povede k překročení zákonné devadesátidenní lhůty pro rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Krajský soud má nicméně za to, že tato lhůta je stanovena především v zájmu právní jistoty odpůrce a ochrany práv navrhovatelů, proto je možno na žádost obou stran dát přednost jejich právu být slyšen a úplně a podrobně se vyjádřit k věci. 6. Soud si dále vyžádal od Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „MMR“) a Ministerstva životního prostředí (dále též „MŽP“) jednak interní komunikaci k rozdělení AZÚR 3 na dvě části, resp. k úpravám SEA, a dále je též požádal o vyjádření k věci jako přátele soudu (amicus curiae). Vyjádření MMR nevneslo do věci nic nového, emailová komunikace pověřené zaměstnankyně s odpůrcem k rozdělení AZÚR 3 se podle něj nedochovala. Naproti tomu MŽP krajskému soudu velkou část elektronické komunikace mezi pověřenou úřední osobou a hlavní zpracovatelkou SEA poskytlo a vyjádřilo se též podrobně ke svým procesním postupům v této věci. 7. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Navrhovatelé sice navrhovali v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu (zejména chtěli, aby si soud vyžádal výše zmíněnou emailovou komunikaci mezi odpůrcem, zpracovatelkou SEA, Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj), návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. však nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS). Navrhovatelé nepodmiňovali svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – výzvu soudu ze dne 7. 11. 2025, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechali úplně bez reakce a žádnou jasnou vůli ohledně jednání neprojevili (tím se nynější věc liší od situace řešené v rozsudku ze dne 7. 4. 2022, č. j. 10 Afs 176/202058). 8. Soud nakonec neshledal provedení navržených důkazů potřebným, jak níže vysvětlí. Stojí za zmínku, že zdejší soud odmítl již dříve obdobné důkazy provést jako nadbytečné, a to v rámci návrhu na zrušení aktualizace Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje č. 3A (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, č. j. 63 A 3/2025274, bod 35). IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Aktivní legitimace navrhovatelů ani pasivní legitimace odpůrce nebyla mezi stranami sporná, stejně jako včasnost návrhu a splnění dalších podmínek řízení. Ani nepřípustnost návrhu podle nyní účinného § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, nepřichází v úvahu, neboť řízení o vydání opatření obecné povahy bylo zahájeno za účinnosti předchozího stavebního zákona z roku 2006 [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a dokončovalo se tudíž podle dosavadních právních předpisů (srov. podrobně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, č. j. 63 A 3/2025274, body 31–33). Proto se k těmto procesním otázkám nebude krajský soud dále vyjadřovat a přikročí rovnou k věcnému posouzení návrhu. 10. Návrh není důvodný. IV.1. Úvodní shrnutí postoje soudu 11. Krajský soud se na úvod pokusí stručně a lapidárně vystihnout podstatu věci. 12. Navrhovatelé žijí či působí v té části brněnské aglomerace (BrnoBosonohy a Troubsko), která je mimořádně zatížena hlukem a znečištěním ovzduší ze silniční dopravy. Existují přitom silné důvody domnívat se, že jsou v tomto území překračovány zákonné limity pro hluk a znečišťující látky a příslušné státní orgány nejsou schopny jejich dodržení zajistit. To vedlo již k řadě soudních sporů. 13. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje přesto umisťují do této oblasti koridory pro další dopravní stavby, a to jak silniční, tak i železniční. Stěžovatelé se proto obávají, že se jejich situace umístěním těchto dopravních staveb v budoucnu ještě zhorší. V nynější věci směřují jejich výtky konkrétně proti vytyčení koridoru vysokorychlostní železniční trati, která má v budoucnu spojovat Prahu s Brnem. Obranu navrhovatelů lze v zásadě rozdělit do dvou linií. Za prvé požadují, aby se zvážilo, zda by přece jen nebylo vhodnější vést železniční koridor jinudy, konkrétně tak, že by se do Brna napojil od severu. Za druhé – neníli to možné – chtějí mít alespoň jistotu, že pokud koridor povede podél dálnice D1 mezi Bosonohami a Troubskem, tak bude v těchto místech zcela zakryt (umístěn v tunelu, tubusu, nebo v překrytém zářezu) tak, aby z něj pronikalo do okolí co nejméně hluku, vibrací a látek znečišťujících ovzduší. 14. Ani s jedním z těchto dvou požadavků nemohli navrhovatelé před soudem uspět. První přichází příliš pozdě. K výběru toho, ve kterém ze dvou možných směrů bude koridor vysokorychlostní železniční trati napl