7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

31 A 36/2020- 67 - text  14 31 A 36/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: VIVANTIS a.s., IČO: 25977687 sídlem Školní náměstí 14, 537 01 Chrudim zastoupený advokátem Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským sídlem Na hutích 661/9, 160 00 Praha proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2020, č. j. ČOI 98201/20/O100/2700/Ber/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Královéhradeckého a Pardubického (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 4. 2020, č. j. ČOI 57592/20/2700. Správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a uložil mu úhrnnou pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1000 Kč. 2. Uvedeného přestupku se měl žalobce úmyslně dopustit tím, že: i. dne 8. 7. 2019 při kontrolní objednávce výrobku Kabelka Roxy v ceně 774,- Kč na internetovém obchodu www.vivantis.cz automaticky vložil do nákupního košíku spotřebitele (inspektora v postavení spotřebitele) doplňkové zboží (službu) pojištění balíčku v hodnotě 15 Kč, přičemž spotřebitel se pro objednání této služby z vlastní vůle nijak aktivně nepřičinil, kdy toto jednání mohlo vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě této služby, které by jinak neučinil, a toto jednání bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele a bylo v rozporu s požadavkem odborné péče, ii. dne 8. 7. 2019 při kontrolní objednávce výrobku Yellow & Blue Prášek z mýdlových ořechů v bio kvalitě (varianta dóza 0,5 kg) v ceně 289,- Kč na internetovém obchodu www.prozdravi.cz automaticky vložil do nákupního košíku spotřebitele (inspektora v postavení spotřebitele) doplňkové zboží (službu) pojištění balíčku v hodnotě 15 Kč, přičemž spotřebitel se pro objednání této služby z vlastní vůle nijak aktivně nepřičinil, kdy toto jednání mohlo vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě této služby, které by jinak neučinil, a toto jednání bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele a bylo v rozporu s požadavkem odborné péče. 3. Porušil tak zákaz používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 1 a 4 zákona o ochraně spotřebitele, čímž se dopustil jednání naplňujícího znaky přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným z předmětného přestupku a uložil mu podle § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 24 odst. 14 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele (ve znění účinném do 30. 6. 2020) úhrnnou pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 110/2014 - 7 As 110/2014 - 52, a na vymezení nekalé obchodní praktiky uvedené v zákoně o ochraně spotřebitele a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“). Konstatoval, že pro určení, zda obchodní praktika představuje nekalou obchodní praktiku, je třeba nejprve zjistit, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky některé z nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 zákona o ochraně spotřebitele, resp. v příloze I uvedené směrnice. Pokud obchodní praktika nespadá do výčtu nekalých obchodních praktik uvedených v příloze č. 1 a č. 2 citovaného zákona, je třeba posoudit, zda obchodní praktika představuje klamavou či agresivní obchodní praktiku dle § 5 a § 5a zákona o ochraně spotřebitele (články 6 až 9 směrnice). Pokud je vyhodnoceno, že se nejedná o klamavou či agresivní obchodní praktiku, je třeba rovněž vyhodnotit, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (čl. 5 odst. 2 směrnice). 5. Předvolba služby související s nákupem zboží na internetu není obsažena v přílohách zákona o ochraně spotřebitele, a proto je dle žalobce třeba vyhodnotit, zda dotčená obchodní praktika v podobě předvolby pojištění zásilky naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (generální klauzule). Správní orgány tedy měly dojít k závěru, zda došlo k naplnění generální klauzule nekalých obchodních praktik, jinými slovy zda předvolba služby pojištění zásilky je: a) v rozporu s odbornou péčí žalobce, b) zda významně zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí o jejím objednání. 6. Dále žalobce vysvětlil, v čem spočívá služba pojištění zásilky. Spotřebitel si zakoupením této služby zajišťuje, že dojde-li ke ztrátě či poškození zásilky, čas nutný ke zjištění problému bude eliminován zasláním nové zásilky okamžitě, bez ohledu na nutnost vyřešení ztráty či poškození. Pokud tedy nebyla zásilka dodána v termínu či dorazila poškozená, spotřebitel, který si službu zakoupil, pouze ohlásí tuto skutečnost žalobci a ten bez prodlení posílá zásilku novou, aniž by nejprve vyřešil, co se stalo se stávající zásilkou. Pojištění proto eliminuje možnost, že spotřebitel dostane zboží pozdě z důvodu jeho ztráty či poškození. 7. Žalobce proto nesouhlasí s argumentací žalovaného, který uvedl, že nerozumí tomu, jak by předmětná služba mohla eliminovat riziko pozdního dodání zboží z důvodu nahodilé události při dopravě, neboť tomu, že přepravce zásilku při přepravě ztratí či poškodí, nemůže předmětné pojištění zabránit, ledaže by žalobce měl (teoreticky) s dopravci ujednáno, že k doručování pojištěných zásilek budou přistupovat svědomitěji a s větší pečlivostí, případně tyto zásilky lépe balit apod., což ovšem žalovaný nepředpokládá. Podstatné totiž je, že služba pojištění eliminuje nutnost zjišťování, co se na cestě se zbožím stalo, případně jak došlo k poškození zboží, což je přirozenou realitou každého nákupu na dálku, a spotřebitel obdrží nové zboží na základě pouhého sdělení o ztrátě či poškození zásilky. 8. Žalovaný byl dle žalobce také povinen provést výklad pojmů odborná péče a způsobilost podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, i přes jejich zákonnou definici v § 2 odst. 1 písm. p), s) zákona o ochraně spotřebitele, a na zjištěný skutkový stav aplikovat vyložené neurčité právní pojmy. Napadené rozhodnutí proto trpí stěžejními nedostatky v podobě absence řádného výkladu pojmů „odborná péče“, „způsobilost ovlivnit ekonomické chování spotřebitele“ a „průměrný spotřebitel“. 9. K první podmínce (porušení odborné péče) žalovaný uvedl, že postup žalobce odporuje základním zásadám, jako je svoboda vůle jednotlivce, jakož i základním morálním hodnotám. Žalobce považuje toto posouzení za nepřiléhavé, protože spotřebitel v přehledném systému provede výběr zboží, vybere si z předvolby služeb souvisejících s nákupem na internetu a před odesláním objednávky jednotlivé položky k uhrazení vždy kontroluje s tím, že zboží přidává do košíku zásadně sám a ze služeb souvisejících s nákupem na internetu si v rámci předvoleb volí tu, o kterou má zájem. Žalovaný přitom uvádí, že za nekalou praktiku považuje automatické vkládání jakéhokoliv produktu do košíku, nicméně předvolby způsobu dopravy a platby již za nekalé obchodní praktiky nepokládá. 10. Žalobce namítl, že takové dělení nenachází oporu v žádném právním předpisu ani v provedeném dokazování, protože z ničeho nevyplývá, proč v případě předvolby služby dopravy jedná žalobce s náležitou odbornou péčí, avšak nabídne-li totožným způsobem službu pojištění zásilky, již se jedná o rozpor s náležitou péčí a jednání způsobilé podstatně narušit chování (průměrného) spotřebitele. Žalobce současně považuje za nedostatečnou argumentaci žalovaného, dle které pokud má nákup v internetovém obchodě úspěšně proběhnout, je nezbytné, aby se prodávající s kupujícím domluvili na tom, jak bude objednané zboží dodáno a jakým způsobem za něj spotřebitel zaplatí, a že služby doprava a platba se obvykle volí v samostatném kroku následujícím po schválení obsahu košíku, což se stalo i v tomto případě. 11. Následně podotkl, že spotřebitele neklame, neuvádí nepravdivé nebo neúplné informace a také netvrdí, že zakoupení služby pojištění zásilky je obligatorním požadavkem pro dokončení nákupu v internetovém obchodu. Žalobce se domnívá, že znalosti a zkušenosti spotřebitele související s nakupováním na internetu se v průběhu času mění a jsou rozhodně jiné například v roce 2010 oproti roku 2019. Nakupování na internetu j