6 Afs 182/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 6/2022- 83 - text  14 31 Af 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: Devro s. r. o., IČ 27061973 Víchovská 830, 514 01 Jilemnice - Hrabačov zastoupena JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2022, č. j. 1364/22/5200-11433-711891, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání do rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu, kterým byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 vyšší o částku 0 Kč. II. Obsah žaloby 2. Předmětem sporu je dle žalobkyně posouzení právní otázky, zda se při čerpání slevy na dani z titulu poskytnuté investiční pobídky uplatní princip diskontace. 3. Žalobkyně uvedla, že podala dodatečné daňové přiznání, ve kterém snížila svou celkovou daňovou povinnost na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 o 52 127 870 Kč, a to na základě dodatečného uplatnění slevy na dani z příjmů právnických osob z titulu poskytnuté investiční pobídky, která byla žalobkyni poskytnuta na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) č. 29/2005 ze dne 7. 4. 2005 v nominální hodnotě 490,08 mil. (maximální výše veřejné podpory předmětné investiční pobídky). Investiční pobídku čerpala od roku 2009 do roku 2017. 4. Žalobkyně je přesvědčena, že veřejná podpora, která není čerpána jednorázově, musí být diskontována tak, jak to výslovně stanovuje unijní legislativa. Nominální hodnota způsobilých výdajů vynaložených v letech 2005 – 2011 i nominální hodnota slev na dani čerpaných za roky 2009 – 2017 musí být přepočtena na diskontovanou hodnotu k jednomu konkrétnímu okamžiku (datu poskytnutí podpory). Teprve diskontované hodnoty mají být porovnávány s finančními parametry investiční pobídky stanovenými v rozhodnutí o poskytnutí investiční pobídky (intenzita podpory, maximální výše podpory). 5. Žalobkyně odkazuje především na níže uvedenou právní úpravu: - Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“); - Nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. 5. 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory; - Nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. 1. 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům; - Nařízení Komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na vnitrostátní regionální investiční podporu; - Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. 8. 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem; - Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „nařízení GBER“) a - zákon č. 70/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o investičních pobídkách“). 6. Rozhodnou právní úpravou je dle žalobkyně v daném případě nařízení GBER, konkrétně čl. 7 odst. 3. Dle žalobkyně předmětné ustanovení splňuje podmínky přímého účinku nařízení ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozhodnutí SDEU ze dne 9. března 1978 ve věci 106/77 Simmenthal) a neposkytuje prostor pro implementaci a přijetí odlišné úpravy v rámci vnitrostátního práva, a ani prostor pro správní uvážení, v kterých případech hodnotu veřejné podpory diskontovat a v kterých nikoliv. Žalobkyně je proto přesvědčena, že absence úpravy diskontace v rozhodnutí o příslibu i v zákoně o investičních pobídkách provedení diskontace nejenom nebrání, ale v kontextu hierarchie norem práva EU a příslušných norem práva vnitrostátního je nutnou součástí čerpání investičních pobídek. Současně uvedla, že veřejná podpora by měla být poskytována jednotným způsobem napříč členskými státy, přičemž možnému odchýlení je zabráněno právě stanovením jednotných pravidel prostřednictvím nařízení, které má přímou použitelnost. 7. Žalobkyně se dále zabývala ekonomickou opodstatněností diskontace. Dospěla k závěru, že princip diskontace zajišťuje, že žalobkyně může čerpat slevu na dani v kterémkoli roce, a to v částce, která sice nominálně nebude rovna 490,08 mil. Kč, ale bude rovna faktické hodnotě 490,08 mil. Kč v roce 2005. Při pouhém čerpání nominálních částek není tato rovnost mezi přislíbenou slevou na dani a skutečně čerpanou slevou dodržena, diskontace poskytnuté investiční pobídky je proto ekonomicky plně opodstatněná. 8. Žalobkyně je přesvědčena, že nepřekročitelný úhrn slev vyjadřuje skutečnou hodnotu poskytnuté podpory ke dni rozhodnutí o příslibu. Z žádného ustanovení však nevyplývá, že se takto nominálně vyjádřená hodnota poskytnuté podpory nemůže v závislosti na vlivech ovlivňujících hodnotu peněz v čase měnit. Primární je, aby všem bylo poskytnuto to, co jim bylo fakticky přislíbeno, a nikoli ani méně, ani více. Právě provedením diskontace je zajištěno, že bude vždy čerpána sleva na dani fakticky odpovídající rozhodnutím stanovenému nepřekročitelnému úhrnu slev, a to nehledě na časové rozložení čerpání slev na dani. V případě žalobkyně s ohledem na růst hodnoty peněz k překročení limitu fakticky dojít nemohlo, ani kdyby nebyla diskontace provedena. Pokud by ale hodnota peněz v čase klesala, čerpáním investiční pobídky bez provedení diskontace by došlo k překročení faktické hodnoty investiční pobídky stanovené v rozhodnutí. Diskontace se tedy i z tohoto důvodu jeví žalobkyni jako nezbytná. 9. Žalobkyně má za to, že prokázala, že a) diskontace podpor splatných v několika splátkách, tj. očištění nominální hodnoty investiční pobídky od faktorů ovlivňující hodnotu peněz v čase, je postup odpovídající ekonomickým zákonitostem zajišťující, že všechny subjekty obdrží podporu ve výši, která jim byla přislíbena; b) tento postup má oporu v nařízení GBER, které je přímo aplikovatelné; c) ustanovení čl. 7 odst. 3 nařízení GBER, dle kterého se veřejná podpora splatná v několika splátkách (tedy i podpora poskytnutá rozhodnutím o příslibu investiční pobídky) diskontuje na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí, neposkytuje členským státům prostor pro odchýlení. 10. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za prokázané, že postupovala v souladu s ekonomickými zákonitostmi a s aplikovatelným právem EU, konkrétně s čl. 7 odst. 3 nařízení GBER, když provedla diskontaci investiční pobídky poskytnuté na základě rozhodnutí o příslibu, a že jí na základě provedené diskontace vznikl nárok na uplatnění dosud nevyčerpané slevy na dani ve výši 52 127 870 Kč v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2017. Žalobkyně má rovněž za prokázané, že provedením diskontace nedošlo k překročení maximální výše podpory, jak byla stanovena v rozhodnutí o příslibu, a že provedením diskontace žalobkyně dodržela podmínky a smysl rozhodnutí o příslibu. 11. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný i nadále setrvával na svém právním názoru a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém shrnul veškeré relevantní skutečnosti a zevrubně popsal zjištěný skutkový stav. 13. Nařízením Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. 5. 1998, o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory, bylo stanoveno, že Komise může prostřednictvím nařízení přijatých podle článku 8 tohoto nařízení a podle článku 92 Smlouvy o založení Evropského společenství vyhlásit kategorie podpory slučitelné se společným trhem, které nejsou předmětem oznamovací povinnosti podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství. Jedná se o tzv. zmocňující nařízení, jež vymezuje Komisi možnosti sestavení kategorií podpory jako slučitelných s vnitřním trhem. Zmocňující nařízení udává rámec pravidel, která musí být při poskytování podpory dodržena, mají-li se blokové výjimky aplikovat. Pokud Komise hodlá vydat příslušné nařízení k blokovým výjimkám, musí nastavit mimo jiné pravidla prahových hodnot. Hlavním ukazatelem výjimek ze zákazu veřejné podpory je výše poskytované podpory, z uvedeného důvodu je nastavení „stropů“ velmi zásadní pro stanovení „mantinelů“ přípustnosti blokových výjimek. Původní znění předmětného nařízení mělo nastavené „stropy“ buď jako výši podpory v poměru ke způsobilým nákladům, nebo jako maximální výše podpory; pravidlo diskontování zde však obsaženo nebylo. 14. Již uvedené nařízení bylo změněno Nařízením č. 733/2013 ze dne 22. července 2013 (účinnost