5 Afs 162/2014 — Nejvyšší správní soud

52 Af 18/2022- 82 - text 11 52 Af 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: Josef Škrkoň - Techplast, a.s., IČO: 25945017 sídlem Rybník 13, 560 02 Rybník zastoupený daňově poradenskou společností FISCALIS s.r.o. sídlem U klubovny 914, 156 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. 16351/22/5200-11434-701858, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. 16351/22/5200-11434-701858, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob, a to: a) dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 5. 2021, č. j. 1022828/21/2809-50523-606429, za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 1 776 310 Kč, b) dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 5. 2021, č. j. 1023143/21/2809-50523-606429, za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 1 767 380 Kč, c) dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 5. 2021, č. j. 1028613/21/2809-50523-606429, za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 1 801 390 Kč. 2. Žalobci současně vznikla povinnost uhradit penále 20 % z rozdílu mezi doměřenou daní za uvedená zdaňovací období a mezi částkami dodatečně tvrzenými v dodatečných daňových přiznáních. 3. Správce daně dospěl k závěru, že žalobcem předložené důkazní prostředky neprokazují faktickou existenci dluhopisů k datu 31. 12. 2012 ani ekonomické opodstatnění emise dluhopisů. Žalobce totiž neprokázal přímou souvislost emise dluhopisů s jeho zdanitelnými příjmy z podnikatelské činnosti ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“). Hlavním účelem emise dluhopisů bylo získání výhody nezdaněného příjmů na straně fyzických osob a zahrnutí úrokových nákladů do výsledku hospodaření ve sporných zdaňovacích obdobích. Správce daně proto neuznal daňovou účinnost uplatněných nákladů z titulu úroků z emitovaných dluhopisů pro neprokázání jejich faktické existence ke konci roku 2012 a dále z důvodu absence ekonomického opodstatnění jejich emise a neprokázání jasné vazby mezi těmito náklady a příjmy žalobce. 4. Proti platebním výměrům žalobce podal odvolání, která žalovaný zamítl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 5. Žalobce namítl, že prokázal existenci listinných dluhopisů se všemi náležitostmi. Existenci prokazuje řada listinných důkazů z procesu jejich vydávání a předávání emitentům, jejich výměny za akcie společnosti Dřevo - Trust, výměny za hromadné listiny, likvidace, včetně výpisů z účtů. O jejich existenci svědčila také řada svědků odlišných od osob spojených s žalobcem, a to například upisovatelé či zaměstnankyně žalobce. Pravdivost jejich svědectví nebyla vyvrácena. Žalobce navrhl také výslech svědka P., který ovšem žalovaný nepovažoval bezdůvodně za důležitý. Žalovaný měl zejména pochybnost o tom, zda J. Š. mohl stihnout dluhopisy za několik dní podepsat. Tento důkaz byl vyvrácen, avšak žalovaný navzdory tomu na neprokázání existence dluhopisů trval, což žalobce považuje za vadu hodnocení důkazů. 6. Tvrzení, že pokud neexistovaly perfektní listinné dluhopisy, nemohly být nahrazeny hromadnými listinami a jsou tedy neplatné, je podle žalobce nepodložené. Není zřejmé, že by listinné dluhopisy s formální vadou nemohly být nahrazeny perfektními hromadnými listinami. Žalovaný současně nijak nevypořádal skutečnost, že existence platného závazku z dluhopisů se prokazuje těmito dluhopisy, které jsou od roku 2017 hromadnými listinami. Ty byly žalovanému předloženy. Proces vydání dluhopisů se nedokládá. Zásadní tedy je, že žalovaný neprokázal, že dluhopisy se všemi náležitostmi nebyly vydány. 7. Žalobce dále namítl, že prokázal důvod vydání dluhopisů v roce 2012, a to pro podnikatelské účely. V daňovém řízení předložil svědecké výpovědi a řadu listinných důkazů, které tento účel prokázaly. Tyto důkazy žalovaný nevyvrátil a uvedl pouze několik pochybností. Žalovaný argumentoval, že při úpisu dluhopisů nebyl účel použití získaných prostředků uveden. Účel emise byl deklarován jinými dokumenty, přičemž osloveny byly osoby z úzkého okruhu žalobce. Mezi nimi jsou obchodní jednání prokázána a tyto osoby byly s podnikatelskými záměry seznámeny. Žalobce tvrdil a prokázal, že vydal dluhopisy proto, aby získal 100 mil. Kč pro výplatu dividend akcionářům, pro rozšíření a obnovu strojového vybavení a na výstavbu nového závodu. Potřeba však byla širší, a to na mzdy či na vytvoření rezervy na prodlužující splatnost závazků odběratelů. Je však jedno, na kterou přesně z těchto potřeb žalobce emisi dluhopisů určil. Zásadní je pouze to, aby daňový subjekt prokazatelně měl potřebu získání cizích zdrojů na podnikatelské účely. Uvedené důvody vyplývají například ze zápisu z jednání představenstva dne 14. 11. 2012. 8. K získání prostředků na výplatu dividend uvedl, že vedení žalobce rozhodující o vydání dluhopisů se personálně významně překrývalo se složením valné hromady. Předsedou představenstva byl pan J. Š., který byl spolu s jeho manželkou, předsedkyní dozorčí rady, jediným akcionářem žalobce. Vedení proto mohlo zcela racionálně předjímat rozhodnutí valné hromady o výplatě části ze značného objemu nerozděleného zisku společnost. 9. Účelem emise dluhopisů bylo také získání prostředků na pořízení strojního vybavení. Žalobce postupně v letech 2013 až 2016 pořídil dlouhodobý majetek v hodnotě cca 82 mil. Kč, tedy velké většiny prostředků získaných z dluhopisů. Jen s výplatou dividend (bez investic do nového závodu) žalobce do konce roku 2016 vynaložil 197 % hodnoty dluhopisů. 10. K prokázání potřeby prostředků na další účel, kterým bylo získání prostředku na koupi vhodného pozemku a výstavbu nového závodu, žalobce předložil mimo jiné nabídku České spořitelny ze září 2012 na odkoupení pohledávek za dlužníkem s vhodnými pozemky. Jedná se o ty pozemky, na kterých dnes stojí nově vybudovaný závod žalobce). Žalobce předložil také další navazující důkazy od České spořitelny jako zástavního věřitele, usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí o prodeji nemovitostí a důkazy o jednání s městem Česká Třebová a společnosti Dřevo Trust. Potřebu získat nový pozemek na stavbu lisovny žalobce sice uvedl až v účetní závěrce za rok 2015 s tím, že stavba bude financována částečně přes úvěr banky a jinak z vlastních zdrojů. To však neznamená, že záměr výstavby vznikl až v roce 2015, neboť záměr je zachycen již v Plánu rozvoje společnosti č. 3/2012, v zápisu z jednání představenstva dne 14. 11. 2012 a v Plánu rozvoje společnosti č. 4/2013. 11. V případě prostředků získaných z dluhopisů není emitentům uložena žádná povinnost držet získané prostředky odděleně a evidovat a prokazovat jejich použití. Není totiž důvod zajistit, aby byly na zamýšlené účely použity právě a konkrétně emisí získané prostředky. Podstatný je zamýšlený účel a k prokázání jeho reálnosti postačí použití daného objemu prostředků. Získané prostředky nebyly účelově vázány a nemusely být vedeny odděleně. 12. Nesouhlasí také s argumentací žalovaného, že potřeba cizích zdrojů nebyla bezprostřední, neboť neexistuje žádné pravidlo stanovující bezprostřednost jako nezbytnou podmínku, tedy že již musí být například uzavřena smlouva o koupi nemovitosti či rozhodnuto o výplatě dividend. Připouští však, že nepochybně musí existovat racionální časová vazba mezi okamžikem vydání dluhopisů a okamžikem potřeby získaných prostředků. 13. Žalobci není zřejmé, jakou roli v řízení zastává skutečnost, že docházelo k řetězení investic do dluhopisů více subjektů. Popis zpracovaný správcem daně popisuje zcela legální dluhopisové operace. Nákup části dluhopisů panem H. a T. byl reálný. Převod finančních prostředků ani následný prodej těmito osobami manželům Š. nebyl ničím zastřený. Zúčastněné osoby prováděly finanční operace s cílem shromáždit prostředky za účelem pořízení dluhopisů. Není zřejmé, proč by měl hrát negativní roli fakt, že si některý zájemce o dluhopisy na jejich koupi půjčoval, nebo že si některý nechal svým dlužníkem – právnickou osobou zaplatit část kupní ceny dluhopisů platbou emitentovi dluhopisů, a to jako úhradu dluhu právnické osoby vůči sobě. To platí i pro fakt, že jedním ze zdrojů prostředků na úhradu dluhopisů mohla být předchozí výplata mzdy či dividend. Pokud chtěl správce daně tvrdit opak, měl svůj názor prokázat. Zejména měl prokázat, že byly provedeny některé operace, které nemohly směřovat k žalobcem deklarovanému cíli a že nákup části dluhopisů pány T. a H. něco zastírá. 14. Žalovaný rovněž tvrdil, že žalobce vydáním dluhopisů nezískal 100