28 A 8/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

28 A 8/2025- 42 - text  10 28 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobkyně: T. T. H. B. zastoupena Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/50 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. MV-109786-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 5. 2025, č. j. OAM-37098-31/ZM-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. m) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta její žádost o vydání zaměstnanecké karty. Současně bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalovaný svůj závěr odůvodnil tím, že žalobkyně požádala o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem studia pouze proto, aby jako držitelka dlouhodobého víza k pobytu nad 90 dnů za účelem studia mohla následně požádat o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 5 citovaného zákona na nekvalifikovanou pracovní pozici, neboť na zastupitelském úřadu v zemi původu by o ni s ohledem na kvóty žádostí stanovené nařízením vlády č. 220/2019 Sb., požádat nemohla. II. Shrnutí žalobních bodů a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně ve včas podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za zcela nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěr správních orgánů, že se dopustila obcházení zákona s cílem získat zaměstnaneckou kartu je dle jejího názoru nezákonný, když § 56 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců takovou skutkovou podstatu nezná a neupravuje. 4. Žalobkyně připomněla, že její žádost byla již jednou zamítnuta, Nejvyšší správní soud však rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Azs 158/2024-37, s tím, že u žádostí podaných přímo v ČR nelze rozpor se zájmem ČR navázat na počty kvót žádostí podaných na zastupitelských úřadech. Pokud správní orgán kvóty v dalším řízení opětovně zmiňuje, dle žalobkyně v podstatě neguje závěry Nejvyššího správního soudu. Správní orgán ji za výkon jejích práv sankcionuje, přestože zákon podání žádosti na území ČR explicitně umožňuje – její žádost byla podána v souladu s podmínkami uvedenými v § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány žádost akceptovaly a nenamítly, že by žalobkyně k jejímu podání nebyla oprávněna. 5. Žalobkyně si je vědoma toho, že podání žádosti samo nezakládá právo na její vyhovění, nicméně správní orgány se měly primárně zabývat tím, zda splňuje podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty a zda doložila listinné náležitosti. Navíc správní orgány zcela pomíjejí, že vydané povolení k pobytu za účelem zaměstnanecké karty neznamená, že žalobkyně nebude i nadále studovat. 6. Ze správního spisu dle žalobkyně vyplývá, že dokazování nebylo vedeno tak, aby žádosti bylo vyhověno, ale v její neprospěch tak, aby žalovaný žádost vždy zamítl. Jeho závěry odporují provedenému dokazování – byl proveden její výslech, v němž své motivace a záměry do budoucna jasně vysvětlila, přičemž žalovaný v podstatě k tomuto úkonu nepřihlíží, resp. její sdělení hodnotí jako nepravdivá. 7. Přístup správních orgánů označila žalobkyně za nepřípustnou libovůli, která by v podstatě znamenala, že by mohly tuto skutkovou podstatu aplikovat za jakékoliv situace, kdy cizinec podá žádost ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Namítla, že vůbec netuší, co přesně žalovaný myslí pojmem “nenaplnění deklarovaného účelu pobytu”, který zákon o pobytu cizinců nezná a nedefinuje. Připomíná, že se přípravného kurzu za účelem přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu Ekonomie účastnila a účel pobytu tedy splnila. V tomto směru má za to, že správní orgán v její neprospěch argumentuje něčím, co nejen nemá oporu v zákoně, ale je i v rozporu se skutečným stavem věci. 8. Dle žalobkyně navíc nebyl vůbec zkoumán dopad rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, a to ani s ohledem na dobu jejího pobytu na území. 9. S odkazem na zásadu legitimního očekávání upozornila na to, že zavedení kvót bylo navrhováno vůči cizincům žádajícím ze zahraničí o vstup na území a ve vztahu k cizincům, kteří již na území pobývají za jiným než ekonomickým účelem, kvóty aplikovat nelze. 10. Pokud správní orgány ve vztahu k pracovní smlouvě uzavřely, že žalobkyně má na území vykovávat nekvalifikovanou práci za mzdu, která se nepatrně pohybuje nad hranicí minimální, má žalobkyně za to, že i takovou pracovní smlouvou splnila podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty. Jedná se tak o nezákonnou libovůli správního orgánu i názor, který je v rozporu se samotnou dikcí zákona i vlastní praxí správního orgánu I. stupně. 11. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání. 12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 8. 9. 2025 plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť dle něj žaloba nepřináší novou argumentaci. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání postupem předvídaným v § 51 s. ř. s. 14. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. 15. Předmětem přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty s odůvodněním, že se dopustila obcházení zákona. Žalobkyni bylo dříve vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování přípravného jazykového kurzu organizovaného veřejnou vysokou školou ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy. Žádost byla podána na zastupitelském úřadu ČR v Hanoji, pobytové oprávnění jí bylo vydáno s platností od 25. 10. 2022 do 31. 8. 2023, přičemž žalobkyně na území ČR přicestovala dne 2. 11. 2022 a ještě před ukončením přípravného kurzu podala dne 24. 5. 2023 (tj. po cca 7 měsících od příjezdu žalobkyně do ČR) žádost o vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici pomocná síla v kuchyni (tedy na pozici, jež vyžaduje pouze minimální vzdělání), a to aniž by studium deklarovaného programu vysoké školy zahájila. 16. Předchozí rozhodnutí žalovaného, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že její pobyt na území není v zájmu ČR, bylo při předchozím soudním přezkumu rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Azs 158/2024-37, zrušeno. V dalším řízení byla žalovaná vázána právním názorem Nejvyššího správního soudu, že žalobkyni nelze žádost zamítnout pro rozpor se zájmem ČR vyjádřeným toliko kvótami (k tomu krajský soud v podrobnostech odkazuje na znění citovaného rozsudku NSS). 17. V řízení po zrušení správního rozhodnutí správní orgán I. stupně učinil součástí spisu záznam z pohovoru se žalobkyní, který byl proveden již v rámci řízení o její žádosti o pobytové oprávnění za účelem studia, a přípis Ústavu jazykové a odborné přípravy ze dne 5. 2. 2025. Dále byla žalobkyně dne 28. 3. 2025 vyslechnuta. 18. Krajský soud při posouzení věci vycházel z následující právní úpravy: 19. Dle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění pro projednávanou věc, tj. účinném do 30. 6. 2023, zaměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání. Následující odstavce uvedeného ustanovení upravují podmínky, za nichž je cizinec oprávněn o zaměstnaneckou kartu žádat. Ustanovení § 42h tohoto zákona stanoví náležitosti k žádosti o vydání zaměstnanecké karty. 20. Podle § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců platí, že žádost o vydání zaměstnanecké karty se podává na