28 Az 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

28 Az 1/2025- 22 - text  7 28 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobkyně: E. D. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. OAM-117/DS-D03-K18-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 5. 2. 2025 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 3. Namítla, že napadené rozhodnutí stojí na tom, že jí nelze mezinárodní ochranu udělit, protože má v České republice povolení k trvalému pobytu. To by však dle žalobkyně nemělo hrát rozhodnou roli při posuzování, zda jí v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma. Ze zákona o azylu totiž neplyne, že by povolení k trvalému pobytu mělo být automatickou překážkou pro udělení mezinárodní ochrany, žalovaný tímto způsobem rozšiřuje důvody pro její neudělení. 4. Žalobkyně poznamenala, že zákon o azylu upravuje v § 85a vztah mezi řízením o udělení mezinárodní ochrany a pobytovým oprávněním získaným podle zákona o pobytu cizinců (zákon č. 326/1999 Sb.), a citovala závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 30. 11. 2021, č. j. 3 Azs 241/2020-40, podle kterého je správní orgán povinen žádost řádně a ve všech aspektech posoudit, a to bez ohledu na skutečnost, že žadatel na území disponuje povolením k trvalému pobytu. Dále odkázala na čl. 1E Úmluvy o právním postavení uprchlíků (pozn soudu: sdělení č. 208/1993 Sb., dále jen „Ženevská úmluva“), ve kterém je obsaženo pravidlo, že se nevztahuje na osobu, které příslušné úřady země, ve které se usadila, udělily práva a povinnosti spojené s udělením státní příslušnosti této země, a na stanovisko UNHCR k interpretaci výluky dle čl. 1 písm. E Ženevské úmluvy. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2025 setrval na správnosti žalobou napadeného rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl zamítnutí žaloby. 6. Žalobkyní tvrzená pochybení nebyla dle jeho názoru podložena argumentací, která by jejich důvodnost dokládala. Žádost byla řádně posouzena, přičemž žalobkyně ve správním řízení neprezentovala azylově relevantní skutečnosti. K udělení doplňkové ochrany neshledal žalovaný důvody vzhledem k tomu, že žalobkyně disponuje povolením k trvalému pobytu na území ČR a návrat do země původu jí nehrozí, pokud se k tomu sama nerozhodne. Nebyl důvod jakkoliv spekulovat o možných rizicích při návratu do země, v níž už 20 let nežije a její pobyt na zdejším území je legální. Toto pobytové oprávnění žalobkyni nezaniklo podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 85 odst. 1 zákona o azylu a contrario). Dle žalovaného proto neobstojí argumentace vztahující se k aktuální situaci na Ukrajině způsobené útokem ze strany Ruské federace. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem a za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. 8. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobkyně podala dne 31. 12. 2023 na území Norska žádost o udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem ke skutečnosti, že je držitelkou platného povolení k trvalému pobytu na území ČR, byla k vyřízení její žádost příslušná Česká republika. 9. Dne 18. 6. 2024 poskytla žalobkyně správnímu orgánu údaje k podané žádosti a téhož dne s ní byl proveden pohovor. Při pohovoru sdělila, že chce, aby se o ní v Norsku postarala jedna z dcer (norská státní příslušnice). Na Ukrajině žít nemůže, neměla by finance a byla by tam sama, nemá tam žádné své blízké. Jedna sestra žije v Itálii, druhá pracuje v Polsku. Uvedla, že v zemi původu neměla žádné konkrétní problémy se státními orgány a nebyla tam trestně stíhána. Stejně tak neměla problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či kvůli politickému přesvědčení. V případě návratu do vlasti se bojí vojenského konfliktu. Na území ČR má udělen trvalý pobyt. 10. Dále je ve správním spise založen průkaz žalobkyně k trvalému pobytu s platností od 15. 1. 2022, podle kterého je držitelkou povolení k trvalému pobytu na území ČR, přičemž je v postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Dále je ve správním spise založena informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, konkrétně Informace OAMP ze dne 17. 1. 2024 s názvem Ukrajina, Politická a bezpečností situace. 11. Podle ustanovení § 28 odst. 1 a 2 zákona o azylu se mezinárodní ochrana udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu. Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany. 12. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 13. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. 14. Podle ustanovení § 2 odst. 7 citovaného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou. 15. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 16. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 17. Krajský soud předně připomíná, že smyslem řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany je posoudit všechna tvrzení žadatele vztahující se k důvodům, pro které se obává návratu do země původu, a aktuální situaci v zemi původu v kontextu tvrzených důvodů obav. Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nutno posuzovat na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem mezinárod