30 A 29/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 29/2025- 31 - text  9 30 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: R. Z. zastoupen Mgr. Petrem Machem, advokátem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2, Vinohrady proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. března 2025, č. j. KUKHK-7818/DS/2025-3 DV, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. března 2025, č. j. KUKHK-7818/DS/2025-3 DV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 5. 2025 domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dobruška (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 1. 2025, č. j. PDMUD 4761/2025 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále také jen „zákon o silničním provozu“), neboť jako provozovatel motorového vozidla, motocyklu tovární značky BMW R 1200 GS, reg. zn. xx v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu na pozemních komunikacích. Byla mu uložena pokuta 2 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. 3. Řidič motorového vozidla se měl přestupku dopustit tím, že dne 27. 8. 2024 v 18:22 hodin, v obci Dobruška, po silnici č. II/298 na křižovatce s ulicí Mělčanská, směr Opočno, výjezd, pruh 1, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zákonem na 50 km/h o 8 km/h. Naměřená rychlost 61 km/h, po odečtu možné odchylky zařízení k měření okamžité rychlosti pomocí silničního rychloměru CAMEA UnicamSPEED-R, výr. č. CAM20000452, ve výši 3 km/h, rychlost jízdy 58 km/h, čímž porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání naplňujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 4. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení. 5. Žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že Městský úřad Dobruška nevyvinul dostatečnou aktivitu při zjišťování identity řidiče vozidla a řízení proti žalobci tak zahájil předčasně. Správní orgán I. stupně předvolal řidiče k podání vysvětlení dvakrát. Výzvu k podání vysvětlení řádně doručoval do datové schránky řidiče. Řidič tedy nebyl nekontaktní osobou. Řidič však výzvy správního orgánu ignoroval. 6. Pro takové případy disponuje správní orgán zákonnými nástroji, jak svou autoritu vynutit. Jde o pořádkové instituty – uložení pořádkové pokuty či předvedení. Žalobcem tvrzený řidič vozidla nijak nepopíral, že vskutku vozidlo řídil. Pouze se správním orgánem nespolupracoval. Správní orgán mohl a měl využít instrumenty, kterými by podání vysvětlení od řidiče zajistil. Nevyužil-li správní orgán tyto instrumenty, nelze činit závěr, že učinil potřebné kroky ke zjištění totožnosti řidiče, jak vyžaduje § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. Městský úřad Dobruška zároveň disponoval informací od žalobce, že vozidlo bylo vypůjčeno „na základě řádně sepsané jednoduché nájemní smlouvy“. Městský úřad Dobruška tak mohl vyzvat žalobce k předložení této nájemní smlouvy. Po jejím prostudování mohl dospět k závěru, že tato je dostatečně silným podkladem k tomu, aby bylo přestupkové řízení zahájeno proti tvrzenému řidiči. Řízení proti žalobci bylo proto zahájeno v rozporu s právním předpisem, protože správní orgán neučinil dostatečné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a bylo proto vedeno nezákonně. 7. Žalobce dále napadá úsudek žalovaného o tom, že by jednání žalobce bylo obstrukční, protože oznámený řidič vozidla není vůbec držitelem řidičského oprávnění k řízení motocyklu. Pokud žalobce vypůjčil motorové vozidlo osobě, která není k jeho řízení oprávněna, pochybil. To však není předmětem vedeného řízení. Naopak, řídil-li tvrzený řidič motorové vozidlo i na veřejné pozemní komunikaci, dopustil se též přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, tj. přestupku relativně vyšší závažnosti, pro což byl dán vyšší zájem právě na potrestání řidiče. 8. Dále žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí v tom, že nebylo prokázáno splnění podmínky k měření rychlosti obecní policií dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Žalovaný sice považuje tuto podmínku za splněnou odkazem na webovou stránku v rozhodnutí Městského úřadu Dobruška, odkazem na místní periodikum a odkazem na tvrzení o umístění párové dopravní značky IP 31, avšak tyto skutečnosti nebyly prokázány. Ve spise se nenacházejí žádné podklady, které by prokazovaly, že vskutku došlo ke zveřejnění informace a kterého dne došlo ke zveřejnění informace, a ani se ve spise nenacházejí žádné podklady, které by prokazovaly, že v místě měření jsou umístěny párové značky IP 31. Správní rozhodnutí stojí na skutečnostech, které nebyly v řízení prokázány. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, shrnul průběh předcházejícího správního řízení a uvedl, že žalobce správnímu orgánu I. stupně sdělil, že vozidlo měl na základě nájemní smlouvy pronajaté pan J. N.. Správní orgán I. stupně dostál povinnosti a pokusil se zjistit řidiče vozidla. Výzvy byly zaslány a doručeny datovou schránkou opakovaně a adresát na ně nereagoval. Vzhledem k tomu že výzvy k podání vysvětlení byly řádně doručeny, nemusel správní orgán hledat alternativní způsoby dalšího doručení. 10. Žalobce jako provozovatel vozidla odpovídá za vozidlo bez ohledu na to, komu jej půjčil nebo pronajal. Z předložených dokladů správní orgán zjistil, že žalobce pronajal vozidlo J. N., který není držitelem řidičského oprávnění k řízení motorového vozidla – motocyklu BMW R 1200 GS. Žalovaný dospěl k závěru, že podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu byla naplněna. 11. Co se týká zákonnosti měření, žalovaný uvedl, že povinnost Městské policie sdělit informaci o umístění stacionárních radarů vyplývá z § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Zveřejnění v novinách nebo na internetu lze pokládat za vhodnou formu, neboť tímto způsobem se o instalování měřicích zařízení mohla dozvědět široká veřejnost, a to přímo od příslušných představitelů obce a tyto informace jsou kdykoliv dostupné. Nelze trvat na tom, aby musela obec prokazovat, že se s touto informací seznámil či mohl seznámit i sám žalobce. 12. Závěrem žalovaný sdělil, že má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným skutečnostem. Navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, protože žalobce ani žalovaný nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci dle § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. 14. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující: Městský úřad Dobruška obdržel dne 31. 8. 2024 oznámení o podezření ze spáchání výše uvedeného přestupku od Městské policie Dobruška. Správní orgán I. stupně podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzval dne 17. 9. 2024 žalobce, jako provozovatele vozidla, k uhrazení určené částky a zároveň ho poučil o jeho právu namísto zaplacení určené částky sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, kdy se takové sdělení považuje za podání vysvětlení. Žalobce písemností ze dne 19. 9. 2024 sdělil totožnost řidiče v době spáchání přestupku, kterým měl být J. N. Dále uvedl datum č. op., č. řp., adresu trvalého pobytu a informaci, že vozidlo měl J. N. pronajaté na základě řádně sepsané jednoduché nájemní smlouvy. K tomu přiložil i kopii řidičského průkazu J. N. Správní orgán I. stupně v rámci nezbytných kroků ke zjištění osoby řidiče vyzval jmenovaného Výzvou k podání vysvětlení ze dne 23. 9. 2024, mu dodanou do datové schránky téhož dne, doručenou uplynutím 10 dnů dne 3. 10. 2024, Výzva zůstala zcela bez reakce. Správní orgán I. stupně ho proto opětovně vyzval osobu označeného ři