30 A 47/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 47/2025- 93 - text  13 30 A 47/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: MUDr. Z. P. E. zastoupena Mgr. Janem Lipavským, advokátem PPS advokáti s. r. o., se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: Obec Hajnice se sídlem Hajnice 109, 544 65 Hajnice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. července 2025, č. j. KUKHK-17113/UP/2024-34 (KH) takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný rozhodl o odvolání osoby zúčastněné na řízení proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov (dále jen „Stavební úřad“) ze dne 8. 3. 2024, č. j. MUTN 19950/2024, sp. zn. 2021/7968/V/SAI, kterým Stavební úřad podle § 115 a § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), vydal k žádosti žalobkyně dodatečné povolení stavby „oplocení pozemku p. č. XA, katastrální území xx na pozemku p. č. XA v k. ú. xx (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“). 2. Žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), změnil výrok prvoinstančního rozhodnutí tak, že podle § 149 odst. 6 správního řádu a v souvislosti s § 92 odst. 2 stavebního zákona žádost žalobkyně ze dne 29. 9. 2021 o vydání dodatečného povolení pro Stavbu zamítl. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně ve včas podané žalobě zdůraznila, že žalobu sice podává proti rozhodnutí žalovaného, to však vycházelo ze znění koordinovaného závazného stanoviska Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12.9.2024, č.j. KUKHK – 17861/UP/2024, a to zejména jeho části týkající se posouzení podle ustanovení § 96b zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona (dále také jen „Koordinované závazné stanovisko II. stupně“). V něm byl Stavební záměr, v části označené „Územní plánování“, označen jako nepřípustný. Žalobní body se tedy týkají zejména obsahu Koordinovaného závazného stanoviska II. stupně. 4. Žalobkyně vytkla žalovanému, že: - v rámci odvolacího řízení, respektive řízení o vydání/změně koordinovaného závazného stanoviska, pochybil, pokud umístění neprůhledného plotu spojeného se zemí pevným základem v nezastavěném území obce a priori shledal jako nepřípustné; - za situace, kdy nebyla prokázána existence územního plánu obce Hajnice ani jiného vylučujícího rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 18 odst. 5. stavebního zákona pochybil, pokud sám v neprospěch žalobkyně vymezoval další podmínky pro umístění Stavebního záměru v území, a nesplnění těchto podmínek sankcionoval zamítnutím žádosti žalobkyně; - nepostupoval řádně, pokud zpochybnil účel vystavěného plotu jako ohrazení pro chovný prostor pro koně, a neprovedl důkazy, které žalobkyně k ověření této skutečnosti navrhla provést; - pochybil, pokud rozhodnutí, respektive závazné stanovisko v oblasti územního plánování, v konečném důsledku využil pro zamezení výkonu zemědělské činnosti žalobkyně; - nesprávně a v rozporu se zákonem svým rozhodnutím nahradil chybějící územně plánovací dokumentaci; - v rámci koordinovaného závazného stanoviska ve vztahu ke konkrétnímu záměru žalobkyně nedostatečně vysvětlil rozdíl v předmětu ochrany hodnot v rámci ochrany přírody a krajiny a v rámci územního plánování; - nedostatečně zohlednil skutečnost, že v rámci nezastavěného území bylo již rozhodnuto o povolení umístění a výstavby dalších staveb včetně obytných domů určených k bydlení, což mění charakter území a vliv záměru žalobkyně na něj. 5. Žalobkyně následně tyto výtky rozvedla tak, že předně zdůraznila, že je zemědělskou podnikatelkou a na předmětných pozemcích chová koně. Na těchto pozemcích lze vykonávat zemědělskou činnost, chov koní je zemědělskou činností. Tedy není, jakožto jakákoli další zemědělská činnost, na předmětných pozemcích žádným způsobem regulován v příslušné územně plánovací dokumentaci. V žádném dokumentu či rozhodnutí není ve smyslu ustanovení § 18 odst. 5. stavebního zákona vymezena či zakázána podoba plotu, který lze na daném území vystavět. 6. Rozhodnutí žalovaného ani Koordinované závazné stanovisko II. stupně nejsou v tomto ohledu příliš jasné; žalobkyni se však jeví, že hlavním důvodem pro vydání negativního koordinovaného závazného stanoviska je úvaha odvolacího správního orgánu, že plot budovaný žalobkyní není stavbou pro zemědělství, a proto ji nelze umístit v nezastavěném území obce. Žalovaný zpochybnil, že daný plot má sloužit jako ohrada pro chov koní. Povšiml si totiž, že Stavba neobklopuje pozemky žalobkyně, určené k chovu koní kompletně. 7. Žalobkyně však považuje na podstatné, že na pozemku skutečně koně chová. Navrhla k prokázání této skutečnosti i místní šetření; žalovaný však tento důkaz neprovedl. Rovněž tvrdila a doložila například fotografiemi, že zbývající část chovného prostoru pro koně samozřejmě oplocena je – a to ohradou tvořenou elektrickým drátem. Není tak pravdou, že by plot nyní vystavěný žalobkyní byl neužitečný, protože by koním nezamezil v úniku. 8. Z projektové dokumentace a vyjádření žalobkyně a dalších jí předložených dokumentů naopak plyne, že žalobkyně hodlá celou ohradu oplotit pevným plotem. Žalobkyně doložila zprávou MVDr. L. ze dne 2.1.2025, že je k vybudování pevného plotu nucena z důvodu zachování pohody a welfare chovaných koní. MVDr. L. výslovně uvedla, že jiný typ oplocení, který není pevný, a naopak je průhledný, tyto požadavky nemůže naplnit. 9. Žalobkyně byla daný plot nucena vystavět mimo jiné i kvůli tomu, že pro její koně představovala nepřijatelně rušivý vliv stavba sousedního rodinného domu sloužícího k trvalému bydlení, který je přitom též umístěn v nezastavěném území obce Hajnice a osobě zúčastněné na řízení to nevadí. Dané území tedy i v důsledku udělení výjimek pro umístění staveb v nezastavěném území obce charakter nezastavěného území ztrácí. 10. Dle mínění žalobkyně jí vystavěný plot požadavkům ustanovení § 18 odst. 5. stavebního zákona plně vyhovuje, neboť právě výstavba plného plotu je v souladu s charakterem území, na kterém je vystaven. Toto ustanovení nevymezuje, jaký typ oplocení lze v nezastavěném území obce umístit a jaký již nikoli. K její tíži nemůže jít absence územně plánovací dokumentace či jiného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 18 odst. 5. stavebního zákona, která by dané otázky měla řešit. Žalobkyně vnímá jako nežádoucí stav, kdy jako „poslední linie“ je využíváno toliko správní uvážení žalovaného jako správního orgánu. 11. Žalobkyně dále nerozumí tomu, jak je možné, že právě v případě jejího plotu jsou stanoviska orgánu územního plánování a orgánu ochrany přírody rozdílná. Zatímco stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny výslovně uvádí, že krajinný ráz daného území není Stavbou rušen, orgán územního plánování namítá, že plot žalobkyně narušuje vyvážené podmínky pro životní prostředí. Podle mínění žalobkyně není dostatečně vyjasněno, zda se obě stanoviska de facto netýkají téhož. Proto má rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. 12. Zopakovala, že ani územně plánovací dokumentace obce Hajnice ani jiný dokument či rozhodnutí neobsahuje zákaz takto umístit právě plný plot spojený se zemí pevným základem. Shledává proto nepřípustným, pokud žalovaný nyní takto svým rozhodnutím „dohání“ nedostatky v dané dokumentaci, a to k její tíži. Žalovaný de facto nahrazuje územně plánovací dokumentaci svým individuálním rozhodnutím. 13. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaný jí svým rozhodnutím de facto znemožňuje na zemědělské půdě chovat koně, a tím jí brání v podnikání; bez výstavby daného pevného plotu nemůže žalobkyně v chovu koní pokračovat a bude jej muset zrušit. 14. V závěru žaloby žalobkyně připomněla, že ještě před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí se pokoušela Koordinované závazné stanovisko II. stupně napadnout. Podáními ze dne 20.10.2024 a 7.1.2025 uplatnila vůči Ministerstvu pro místní rozvoj podnět k přezkumu daného koordinovaného závazného stanoviska. Ministerstvo pro místní rozvoj však žalobkyni opakovaně sdělilo, že podmínky pro přezkum neshledalo. Žalobkyně se závěry ministerstva vyjádřila nesouhlas, má zato, že ministerstvo se zejména argumenty obsaženými v jejím v pořadí pozdějším podnětu nezabývalo. 15. Proto navrhla, aby krajský soud zrušil jak žalovaného rozhodnutí, tak Koordinované závazné stanovisko II. stupně, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pokud by zrušení Koordinovaného závazného stanoviska II. stupně nebylo možné, navrhla, aby soud zrušil pouze žalované rozhodnutí a nezákonnost tohoto závazného stanoviska konstatoval v odůvodnění svého rozsudku. III. Vyjá