43 Az 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

43 Az 1/2025- 68 - text  9 43 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Bartošem ve věci žalobců: a) A. A. b) nezletilý R. K. oba zastoupeni Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. OAM-1049/ZA-ZA11-ZA04-R2-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně a) a její nezletilý syn žalobce b) podali u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon o azylu), se žalobcům neuděluje. Krajský soud ve věci mezinárodní ochrany žalobců již jednou rozhodoval (sp. zn. 43 Az 8/2023), kdy rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a zavázal podrobnějším zkoumáním otázky pronásledování jezídských konvertitů v zemi původu a možnosti domoci se ochrany ze strany státních orgánů. II. Žaloba 2. Žalobci navrhovali zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Předně namítali nesprávnou aplikaci § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně a) tvrdila, že je praktikující křesťankou, která v Arménii čelila diskriminaci a pronásledování ze strany příslušníků jezídské komunity. Útoky spočívaly ve slovním i fyzickém napadání. Ohrožen byl rovněž její syn, žalobce b), který byl také vystaven nátlaku směřujícímu ke změně víry. V místě bydliště žalobců byly narušovány křesťanské bohoslužby a věřící byli zastrašováni. Žalobkyně a) byla několikrát napadena kvůli své víře, a místní úřady její stížnosti ignorovaly. Žalovaný obtíže žalobců bagatelizoval a nepřihlédl k tomu, že i dostupné zprávy lidskoprávních organizací potvrzují, že menšinoví křesťané v Arménii často čelí diskriminaci a násilí. Žalovaný tak nevyhověl závazným pokynům Krajského soudu v Hradci Králové, které vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku. Žalovaný se nezabýval tím, zda právo žalobkyně obracet se na arménské bezpečnostní složky je reálně uplatnitelné. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nesprávně posoudil otázku udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, přestože žalobkyně prokázala, že jí v případě návratu do Arménie hrozí násilí a útoky, nátlak a vyloučení ze společnosti, vše kvůli jejímu náboženskému přesvědčení. Žalovaný nepřihlédl k důkazům, které žalobkyně předložila. Žalovaný nesprávně vyšel z obecných informací o Arménii, aniž posoudil specifickou situaci křesťanských menšin. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Setrval na správnosti napadeného rozhodnutí. V odůvodnění se žalovaný dále věnoval otázce možnosti pronásledování jezídských konvertitů ze strany Jezídů a dospěl k závěru, že neexistuje přiměřená pravděpodobnost, že by k takovému pronásledování v Arménii obecně docházelo. Odkázal na příslušnou zprávu Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) se závěrem, že ač je náboženská konverze vnímána mezi Jezídy negativně, ani OAMP, ani Ministerstvo zahraničních věcí nenašly informace o nábožensky motivovaných útocích soukromých osob (Jezídů) na jezídské konvertity. Konverze Jezídů ke křesťanství je v Arménii obvyklým jevem. Je evidentní, že tyto konverze nevyvolávají v jezídské společnosti takové odmítavé reakce, o kterých hovoří žalobkyně, a nelze oprávněně tvrdit, že by jezídští konvertité byli v Arménii vystaveni jednání, které by naplňovalo pojem pronásledování ve smyslu zákona o azylu. IV. Doplnění žaloby 4. V doplnění žaloby ze dne 20. 5. 2025 žalobci prostřednictvím ustanovené zástupkyně poukázali na to, že žalovaný se nevypořádal s informacemi ve správním spise, které přímo podporují tvrzení žalobců o možném pronásledování ze strany členů jezídské komunity. Arménský stát je nedostatečně efektivní při řešení problémů jednotlivců. Je dokumentováno, že problémy konkrétních příslušníků jezídské komunity existují a jsou důsledkem nedostatečně efektivního fungování arménského státu, příp. tradic a situace uvnitř jezídské komunity. Nejedná se sice o systematické pronásledování, ale o jednotlivé případy diskriminace, verbální či společenské útoky a znevýhodnění v některých oblastech. Arménie je obecně nepříliš tolerantní k dalším etnickým skupinám. Žalobci v této souvislosti odkazovali na dostupné zprávy lidskoprávních organizací. Žalobkyně a) byla v minulosti ze strany Jezídů fyzicky napadena, obrátila se na policii, která jí však ochranu neposkytla. Z podkladů ve správním spise plyne, že arménská policie není příliš efektivní v potírání zločinů z nenávisti. V. Jednání 5. Soud věc projednal dne 19. 6. 2025. Žalobci, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. jednal v jejich nepřítomnosti. Přítomná zástupkyně žalobců odkázala na žalobu a přednesla podstatné body žalobní argumentace. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na předchozí písemné vyjádření. 6. Krajský soud provedl žalobci navržené důkazy – články „2024 Tip Report Country Narrative – Armenia“ (https://am.usembassy.gov/tip-country-report/), „Current Situation in Artsakh; Destruction and Disappearance of Armenian Cultural and Religious Heritage; Christian Armenians Are Being Illegally Held in Azerbaijan Prisons; Report on Artsakh Post-September, 2023; The Threatened Armenian Religikous Heritage of Artsakh; Religions Persecution and Ongoing Ethnic Cleansing in Artsakh 2023; 120 000 Christians Including 30 000 Childern are Under Siege“ (http://armeniabar.org/2025/05/24/summary-fact-sheet-on-artsakh/) a „2022 International Religious Freedom Report – Armenia (https://am.usembassy.gov/2022-international-religious-freedom-report-armenia/). Články byly v anglickém jazyce. S ohledem na skutečnost, že se jedná o důkazy podpůrné, sloužící spíše pro dokreslení situace v zemi původu, nikoli zásadní důkazy, které by se týkaly přímo žalobců, opatřil soud pouze jejich strojový překlad, jehož podstatný obsah sdělil; proti tomuto způsobu provedení důkazu strany k výslovnému dotazu soudu nevznesly námitky. Jiné důkazy strany nenavrhovaly. 7. Závěrem strany setrvaly na svých dříve vznesených návrzích. VI. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 9. Žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně a) jménem svým a jménem svého nezletilého syna žalobce b) podala dne 28. 11. 2022 žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany v České republice. Dne 2. 12. 2022 žalobkyně a) poskytla údaje k podané žádosti a stejného dne s ní byl proveden i pohovor. Uvedla, že jejich rodina žila v Arménii na vesnici a zabývali se zemědělstvím. Začali mít ale náboženské problémy, proto se rozhodli odjet do Německa, kde požádali o azyl. Když dostali negativní rozhodnutí, odjeli do České republiky. Po neúspěchu v České republice se vrátili do Německa, odkud ale byli nuceni v říjnu 2018 odletět zpět do Arménie. Tam žadatelka zůstala se svým synem až do opětovného odjezdu do České republiky. K náboženským potížím, které je donutily v roce 2016 odjet z Arménie, uvedla, že v roce 2015 konvertovali ke křesťanství a od té doby byli slovně napadáni, pronásledováni a biti. Byli nuceni k tomu, aby zrušili svou konverzi ke křesťanství. Osobně lidi, kteří je takto obtěžovali, žadatelka neznala, byli to ale Jezídové. Tito lidé k nim chodili asi jednou za měsíc. Křičeli na ně, že nemají právo opustit jezídské náboženství, vyhrožovali jim odebráním dětí, a tím, že její manžel přijde o život. Uvedené věci se děly ve vesnici Ghukasavan, kde žadatelka s rodinou žila. Přestěhovat se nebylo možné, neboť Arménie je malá země a jejich problémy by neustaly. Rodina se jednou kvůli potížím obrátila na policii, bylo to v březnu 2016 ve městě Masis. Bylo jim ale řečeno, že jde o náboženskou záležitost, kterou musejí vyřídit sami. Asi týden poté se musela žalobkyně a) z důvodu dalšího napadení dostavit do nemocnice. Dostala totiž ránu do hlavy. Událost byla ohlášena na polici, opět jim ale bylo řečeno, že si to musejí vyřešit sami. Na postup policie si nestěžovala, neví, zda to mohla učinit. Jelikož žili stále ve strachu, rozhodli se nakonec Arménii opustit, při vycestování žádné potíže neměli. Na dotaz správního orgánu, proč nyní do ČR přicestovala jen s jedním synem, proč se jejich rodina rozdělila, sdělila, že v roce 2018 se do Arménie vrátila celá rodina. Jezídové se ale o jejich návratu dozvěděli. Proto se manžel se starším synem rozhodli odjet. Žalobkyně a) o nich nejdříve nevěděla, po nějaké době se ozvali, že jsou v České republice, kde žádají o azyl. Sama neví, proč ji manžel s druhým synem nevzal s sebou. Život v Arménii byl pro ni v