52 A 29/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 29/2025- 221 - text 7 52 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: TRAMON s.r.o., IČ 48172022 sídlem Smetanovo náměstí 23, 570 01 Litomyšl zastoupená advokátem JUDr. Josefem Moravcem sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č. j. KUPA-9721/2025-3, ze dne 9. 4. 2025, č. j. KUPA-9750/2025-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím Městského úřadu Litomyšl ze dne 24. 2. 2025, č.j. MěÚ Litomyšl 010623/2025 bylo rozhodnuto o stanovení odvodu za trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě ve prospěch „Skládka inertních materiálů a stavby technického zázemí firmy“ na pozemcích parc. č. X1, X2, X3, X4 a částech pozemků parc. č. X5, X6, X7, X8, X9, X10 a X11 v k. ú. X o celkové výměře 4, 3735 ha dle rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství o souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu č. j. KUPA-18695/2024-5 ze dne 29. 9. 2024, které bylo vydáno k žádosti žalobce a které nabylo právní moci dne 12. 11. 2024, a to tak, že odvody za trvalé odnětí byly dle § 11 zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), stanoveny ve výši 2 689 358 Kč s tím, že žadatel je povinen zaplatit odvody do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí, přičemž část odvodů ve výši 55 % je příjmem státního rozpočtu, 15 % je příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky 30 % je příjmem rozpočtu obce, v jejímž obvodu se odnímaná půda nachází. Výpočet výše odvodů byl odůvodněn v uvedeném prvostupňovém rozhodnutí odkazem na část D přílohy zákona o ochraně ZPF. „Dotčené pozemky se přitom nacházejí v místě chráněné přirozené akumulace vod, tudíž se jedná o faktor životního prostředí, který bude negativně ovlivněn odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a musí být tato ekologická váha započítána – v tomto případě x10.“ Žalobce jako žadatel přitom v průběhu řízení sám předložil upřesněný výpočet odvodů, neboť došlo ke změně BPEJ, avšak tento výpočet nereflektoval právě tu skutečnost, že se jedná o místo chráněné přirozené akumulace vod. Konkrétně pak byl v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uveden výpočet ve vztahu k jednotlivým pozemkům dle jejich BPEJ, koeficientu ekologické váhy ovlivňující výpočet je chráněná oblast přirozené akumulace vod (dále jen „CHOPAV“) a koeficientu ochrany. Dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nelze na výpočet odvodů v dané věci použít výjimku z použití ekologické váhy vlivu, která je v části D přílohy „striktně vyjmenována.“ 2. K odvolání žalobce, který sporoval zejména použití koeficientu x 10 z důvodu negativního ovlivnění faktoru životního prostředí CHOPAV, neboť tvrdil, že k ovlivňování nedochází a odkazoval se na monitorování podzemních vod na dotčené ploše, vydal žalovaný dne 9. 4. 2025 rozhodnutí č. j. KUPA- 9721/2025-3, kterým shora uvedené prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Žalovaný k odůvodnění prvostupňového rozhodnutí doplnil, že podmínky a orientační výše odvodů se stanoví v závazném stanovisku (souhlasu s odnětím), které se pak stávají součástí stavebního povolení. Teprve následně je vydáno rozhodnutí o odvodech podle § 11 odst. 2 zákona o ochraně ZPF. Výpočet uvedený v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí označil za zcela transparentní. Žalovaný zdůraznil, že negativní ovlivnění faktoru životního prostředí je předpokládáno ex lege, tedy nezkoumá se intenzita negativního vlivu na uvedený faktor životního prostředí v konkrétním případě. Posuzování poškozování CHOPAV při rozhodování o odvodech orgánu OZPF vůbec nepřísluší. V tomto ohledu odkázal žalovaný na odbornou literaturu (ASPI: Švecová & Dvořák, 2023). 3. Obdobně bylo rozhodnuto ve věci prvostupňového rozhodnutí ze dne 24. 2. 2025, č. j. MěÚ Litomyšl 11304/2025, a to ve vztahu k pozemkům par. č. X6, X5, X12, X7, X13, X14, X8, X9, X10 v katastrálním území X o celkové výměře 8,0638 ha, když byly stanoveny odvody za trvalé odnětí půdy ze ZPF ve výši celkem 10 961 332,80Kč. Žalovaný pak rozhodnutím č. j. KUPA-9750/2025-3 ze dne 9. 4. 2025 odvolání žalobce, které obsahovalo tutéž argumentaci jako shora, odmítl se shodným odůvodněním. Žaloba a vyjádření k žalobě 4. Žalobce napadl žalované rozhodnutí včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž uplatnil následující žalobní body. Žalobce má za to, že orgán OZPF má vždy fakticky přezkoumat možné negativní ovlivnění faktoru životního prostředí s ohledem na všechny známé skutkové okolnosti a řádně je posoudit a vyhodnotit před použitím navyšujícího koeficientu. Odmítá tedy presumování negativního ovlivnění faktoru životního prostředí. Uvedenou právní argumentaci opírá o princip racionálního zákonodárce a jazykový výklad doléhající právní úpravy, tedy části D, bod 2, přílohy k zákonu o ochraně ZPF. Žalobce zdůrazňuje kvalitativní, nikoliv kvantitativní, hledisko ochrany ZPF. Vedle toho se dovolává nutnosti použít výklad příznivější pro účastníka správního řízení, pokud není výklad právní normy jednoznačný, když v daném případě výklad, který zastává žalobce, by vedl k výraznému snížení odvodů, pokud by nebyl použit koeficient x10, a to z vyměřených celkem 13 650 690,80 Kč na 1 365 069,08 Kč. K odkazované komentářové literatuře pak žalobce uvedl, že ta nemá závazný dopad na rozhodovací praxi. Konkrétně pak žalobce zdůraznil, že před více jak třiceti lety byl v daném místě schválen provoz skládky inertních materiálů, od roku 1999 je zde i provoz recyklačního střediska, následně došlo ke změně využívání ze skládky inertních materiálů na recyklační středisko, v roce 2024 doplněno o rozhodnutí o využití území pro terénní úpravy, kompostárnu a novou recyklaci. Dále žalobce doplnil, že celý prostor je dostatečně zabezpečen proti kontaminaci a negativnímu ovlivnění vod a je průběžně sledován v několika vrtech a povrchových jímkách, a to jak v tělese, tak v okolí tělesa původní skládky. 5. Žalobce připomněl, že po celou dobu byly placeny odvody za dočasné odnětí půdy ze ZPF. Dále tvrdil, že se v současnosti, jak vyplynulo ze změny bonitace zemědělské půdy na základě odborného posouzení Ing. J. Č. z dubna roku 2024 jedná o „pozemky s převážně podprůměrnou nebo jen velmi nízkou produkční schopností“, které se nacházejí v třídě ochrany IV., V., které jsou „fakticky pro zemědělské účely postradatelné“. Žalobce rovněž poukazuje na změnu klasifikace pozemků v katastru nemovitostí, kdy se již nejedná o „ornou půdu“ či „trvalý travní porost“, nýbrž o „ostatní plochu“ se způsobem využití „skládka“ nebo „manipulační plocha.“ 6. Žalobce rovněž zpochybnil, zda údaj o existenci CHPAV skutečně odpovídá aktuálnímu stavu a potřebě ochrany vyjmutí předmětných pozemku ze ZPF. Z monitoringu podzemních vod v letech 2016, 2017, 2022 přitom vplynulo, že dosavadní provoz skládky nezpůsoboval žádný negativní vliv na podzemní nebo povrchové vody. Z povoleného záměru pak dovozuje, že by tomu tak nemělo být ani do budoucna. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení žalovaných rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na argumentaci uvedené v odůvodnění žalovaných rozhodnutí, tedy trval na tom, že správnímu orgánu OZPF nepřísluší zkoumat konkrétní intenzitu ohrožení či poškození CHOPAV, nýbrž postačí existence dotčeného pozemku v CHOPAV k tomu, aby byl při výpočtu odvodu použit koeficient navýšení x10. 9. Z uvedeného důvodu proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Posouzení věci soudem 10. Soud posoudil věc na základě skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí a v rozsahu řádně uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. V dané věci je zřejmé, že jádrem sporu je právní výklad právní normy, která stanoví podmínky a způsob výpočtu odvodů za trvalé odnětí půdy ze ZPF. 11. Právní úprava je obsažena v zákoně o ochraně ZPF takto: 12. Podle § 11 odst. 1: Osoba, které svědčí oprávnění k záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je povinna za odňatou zemědělskou půdu zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy k tomuto zákonu. Podle § 11 odst. 2: O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu podle přílohy k tomuto zákonu po zahájení realizace záměru. U záměrů prováděných po etapách vymezených v souhlasu s odnětím orgán ochrany zemědělského půdního fondu rozhodu