7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 3/2025- 71 - text 8 52 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: FORMPLAST PURKERT, s.r.o., IČ 47450703 sídlem Bystřec 427, 561 64 Bystřec zastoupený advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 20. 1. 2025, č. j. 1544/25/5200-11433-710862, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzena tři rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 22. 6. 2023, jimiž jako platebními výměry za zdaňovací období roku 2017, 2018 a 2019 byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmu“ nebo jen „ZDP“) stanovena z moci úřední daň z příjmu právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby v celkové výši 53 029 410 Kč, přičemž srážková daň byla stanovena žalobci k přímé úhradě v souvislosti s vyplacením podílu na zisku mateřské společnosti FORMPLAST PURKERT Holding a. s. (dále jen „Holding“). Žalobu odůvodnil žalobce následujícím způsobem. 2. Předně uvedl, že předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným, respektive správcem daně, je postup žalobce spočívající v osvobození výplaty podílu na zisku žalobce jeho mateřské společnosti FORMPLAST PURKERT Holding, a. s. (dále jen „Holding“) od daně z příjmu právnických osob vybíraných srážkou, přičemž v dosavadním průběhu řízení bylo především sporné, zda bylo prokázáno naplnění podmínek pro aplikaci institutu zneužití práva. Dále žalobce uvedl, že s ohledem na „procesní ekonomii“ žalobce učinil rozhodnutí závěry o údajném zneužití práva nerozporovat a své námitky koncentroval do části III. žaloby, kde v podstatě uvedl dva žalobní body (část III.A a část III.B žaloby). 3. Žalobce uvedl, že již v odvolacím řízení namítal, že žalovaný aplikoval nesprávné ustanovení ZDP a žalobci stanovil nesprávnou daň, když v jeho případě měla být stanovena pouze daň z příjmu fyzických osob vybíranou srážkou, neboť „při odhlédnutí od jakékoliv z transakcí, které žalovaný označil za umělé, by došlo k navození situace přímé výplaty podílu na zisku původnímu společníkovi žalobce panu Ing. P.“ Tato výplata by mohla podléhat jen dani z příjmu fyzických osob, která se vybírá srážkou podle zvláštní sazby daně. Žalobce dále svou argumentaci rozvedl v žalobě, ve které obhajoval svůj výše zmíněný názor, který uplatnil i v odvolacím řízení. Zejména uvedl, že v situaci, kdy žalovaný podrobil dani transakci, kterou materiálně posoudil jako výplatu podílu na zisku původnímu společníkovi žalobce, a ne své mateřské společnosti, byl povinen tuto transakci posoudit jako příjem fyzické osoby z kapitálového majetku, konkrétně jako podíl na zisku obchodní korporace ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZDP a jako takový ho podrobit dani z příjmu fyzických osob vybírané srážkou dle § 38d) odst. 2 ZDPH. V části III. B žaloby uvedl námitky, které souvisí s žalobním bodem uvedeným v části III.A žaloby, přičemž žalobce v tomto druhém žalobním bodu namítl nesprávné stanovení daně s ohledem na zjištěný skutkový stav, tedy opětovně uvedl, že v případě závěru o naplnění podmínek pro aplikaci institutu zneužití práva mohla být v případě žalobce stanovena výhradně daň z příjmu fyzických osob vybíraná srážkou. Žalované rozhodnutí postrádá odůvodnění pro závěr, že by při akceptaci závěru o zneužití práva měl být předmětem zdanění příjem Holdingu a bylo tedy na místě stanovit daň z příjmu právnických osob vybíranou srážkou. Dále zde popsal žalovaným „prosazovaný scénář“ spočívající v údajně umělém vložení Holdingu mezi žalobce a Ing. P., tedy v umělém nahrazení osoby pana Ing. P. v pozici příjemce dividendy, a tedy poplatníka, Holdingem, tj. mateřskou společností žalobce. Tento závěr vyplývá i z bodu 175 a 176 žalovaného rozhodnutí, kdy žalovaný uvedl, že v posuzované věci, je třeba odhlédnout od umělého zařazení holdingové společnosti do struktury mezi odvolatele a Ing. P. Z toho je zřejmé, že žalovaný za onu umělou transakci, v důsledku, které mělo údajně dojít ke zneužití práva, považuje vložení Holdingu mezi žalobce a Ing. P. V takovém případě měl žalovaný od této transakce odhlédnout a stanovit daň způsobem, jako kdyby k této transakci nedošlo, tj. jako by nedošlo k vložení Holdingu a pokud by takto „žalovaný skutečně postupoval, pak by nemohlo dojít ke vzniku nedoplatku na dani z příjmu právnických osob vybírané srážkou, neboť jediným společníkem žalobce a tedy jediným poplatníkem daně z titulu výplaty podílu na zisku, by byl pan Ing. P., v takovém případě by ovšem tato výplata podílu na zisku jednoznačně podléhala právě dani z příjmu fyzických osob vybírané srážkou“. Žalobce poté uvedl v této části žaloby tři diagramy s popisem transakcí s tím, že tyto potvrzují výše uvedený názor žalobce o tom, že žalobci byla daňová povinnost stanovena nesprávně. Dále zde uvedl i diagram komplexu umělých transakcí, v němž uvedl, že i pokud by správce daně považoval za umělé obě výše uvedené transakce, tedy jak vložení Holdingu mezi žalobce a pana Ing. P., tak nahrazení výplaty podílu na zisku holdingu panu Ing. P. splátkou kupní ceny, pak by v případě odhlédnutí od těchto transakcí nastala prakticky identická situace jako v případě prvního scénáře a i v tom případě by výplata podílu na zisku fakticky směřovala k původnímu společníkovi žalobce, panu Ing. P. a byla by opět předmětem daně z příjmu fyzických osob vybírané srážkou. V závěru žalobce uvedl, že žalovaný zatížil napadené rozhodnutí nezákonností, když navzdory námitkám žalobce zcela rezignoval na zásadu legality a žalobci stanovil k přímé úhradě daň k jejíž úhradě nebyl žalobce příslušný, neboť její stanovení neodpovídalo zjištěnému skutkovému stavu a že skutečnost, že v případě žalobce mohla být přijetí závěru o zneužití práva stanovena jen daň z příjmu fyzických osob vybíraná srážkou plyne nejen se systematiky ZDP, ale i ze skutečnosti, že pokud by v souladu s požadavky judikatury SDEU a NSS žalovaný odhlédl od transakcí, které sám v napadeném rozhodnutí označil za umělé, nemohl by dospět k jinému závěru, než že předmětem daně musela být přímá výplata podílu na zisku původnímu společníkovi žalobce, která by podléhala dani z příjmu fyzických osob vybírané srážkou (§ 8 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 38b odst. 2 ZDP). Žalované rozhodnutí nemá oporu v zákoně a je nezákonné. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl závěry obhajující postup správce daně a žalovaného, navrhl, aby soud žalobu zamítl. 5. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 6. Mezi účastníky nejsou sporné a ze správním spisu a z žalovaného rozhodnutí vyplývají následující rozhodné skutečnosti. 7. Žalobou napadeným rozhodnutí rozhodoval žalovaný o odvolání žalobce proti třem platebním výměrům výše zmíněným, kterými správce daně stanovil k přímé úhradě srážkou daň za zdaňovací období roku 2017, 2018 a 2019, přičemž vycházel ze zprávy o daňové kontrole, jejímž předmětem byla srážková daň za uvedená období. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že předmětem šetření správce daně byly podíly na zisku vyplacené v těchto letech mateřské společnosti FORMPLAST PURKERT Holding, a. s., při jejichž výplatě žalobce uplatnil osvobození od srážkové daně dle § 19 odst. 1 písm. ze) bod 1 ZDP. Jediným vlastníkem společnosti žalobce je Ing. Z. P., který svůj 100% obchodní podíl převedl v roce 2016 na nově založenou společnost výše zmíněnou, tj. Holding, jejímž je jediným akcionářem i jediným členem /předsedou správní rady/ a kupní cena za převod obchodního podílu byla stanovena ve výši 1 008 640 000 Kč a měla být Holdingem splácena v ročních splátkách ve výši 100 000 v roce 2017–2025 a ve výši 108 640 000 Kč v roce 2026. Po výše zmíněném založení společnosti Holding v roce 2016 byly žalobcem v letech 2017, 2018 a 2019 tedy v kontrolovaném období, na základě rozhodnutí valné hromady vypláceny podíly na zisku této nově založené mateřské společnosti Holding ve výši 100 000 000 Kč za rok 2017, ve výši 100 000 000 Kč za rok 2018, a ve výši 105 000 000 v roce 2019. Žalobce považoval výplatu podílu na zisku mateřské společnosti osvobozenou od daně z příjmu dle § 19 odst. 1 písmenu ZE bod 1 ZDP, a proto z ní žalobce neodvedl srážkovou daň. Společnost Holding jako mateřská společnost žalobce finanční prostředky od žalobce přeposílala Ing. Z.