2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 3/2026- 77 - text  8 30 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: Z. M. zastoupena advokátem Mgr. Karlem Hunešem sídlem Klicperova 1266/1, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: 1. J. M. 2. M. Š. 3. Statutární město Hradec Králové sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2025, č. j. KUKHK-UP-2025-24200-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odbor stavební (dále také „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 2. 6. 2025 pod č. j. MMHK/250259/2025 ST1/Jí (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“). Stavební úřad uvedeným rozhodnutím dle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dodatečně povolil „novostavbu zahradního domku (doplňková stavba u č. e. xx) xx, xx“ na pozemku parc. č. XA v k. ú. xx (dále jen „Stavba“). Všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku se nacházejí ve stejném katastrálním území. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XB, který bezprostředně sousedí s pozemkem, na němž byla realizována Stavba. Ta je umístěna v těsné blízkosti hranice jejího pozemku a ve vzdálenosti cca 20 cm od oplocení. Svým umístěním tak Stavba omezuje možnosti stavebního využití pozemku žalobkyně, negativně zasahuje do jeho hodnoty i budoucí využitelnosti. 3. Již v průběhu správního řízení žalobkyně uplatnila námitky týkající se požární bezpečnosti Stavby, když dle projektové dokumentace požárně nebezpečný prostor přesahuje na její pozemek, aniž by k tomu udělila souhlas. Rovněž uvedla, že skutečné provedení stavby neodpovídá projektové dokumentaci, z níž žalovaný vycházel, a to konkrétně použitím běžné polyuretanové montážní pěny v místech, kde projektová dokumentace předpokládá systémové požárně odolné řešení. Stavební úřad i žalovaný se s uvedenou námitkou vypořádali pouze obecně a námitka byla odmítnuta s odkazem na formální správnost předložené projektové dokumentace a požárně bezpečnostního řešení, aniž by byl posuzován jejich soulad se skutečným stavem na místě samém. Žalovaný pochybil, pokud dovodil, že přesah požárně nebezpečného prostoru Stavby na její pozemek nebrání jejímu povolení, neboť požadavek na omezení požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek vychází primárně z technické normy ČSN 73 08 02 ED.2 a vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Dále má tento požadavek svůj odraz v § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Zásahem požárně nebezpečného prostoru tak dle žalobkyně dochází k takovému omezení zástavby jejího pozemku, jakému má uváděné ustanovení zabránit. 4. Žalobkyně též již během správního řízení upozorňovala na skutečnosti, že zadní stěna Stavby přiléhající k jejímu pozemku není fakticky přístupná z pozemku stavebníků a je viditelná výlučně z jejího pozemku. Stavba je navíc umístěna v takové blízkosti hranice pozemků, že k této stěně není objektivně možný žádný přístup jinak než přes pozemek žalobkyně. K umožnění vstupu za účelem kontroly skutečného provedení Stavby však žalobkyně během řízení vyzvána nebyla. Realizace Stavby znehodnocuje majetek žalobkyně, ta nemůže svůj pozemek plnohodnotně stavebně využít a je tak zasahováno do jejích vlastnických práv. S touto skutečností se správní orgány nikterak nevypořádaly. 5. Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí dle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný nedostál své povinnosti řádně, srozumitelně a konkrétně odůvodnit své závěry. Žalovaný zejména nevyložil, proč považuje přesah požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobkyně za přípustný, a neodůvodnil, proč nebylo nutné zkoumat skutečné provedení stavby v terénu, ani nevysvětlil, z jakého důvodu nepovažuje rozpor mezi projektovou dokumentací a skutečným provedením stavby za právně relevantní. 6. Další žalobní body v podstatě kopírují odvolací námitky spočívající zejména v tom, že Stavba neodpovídá předložené projektové dokumentaci a přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobkyně. 7. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2026 uvedl, že žalobkyně své tvrzení, že požárně nebezpečný prostor Stavby přesahuje na její pozemek, nepodložila žádnými důkazy. Odkazuje na Požárně bezpečností řešení, podle kterého jsou odstupové vzdálenosti Stavby vyhovující a nenachází se v požárně nebezpečném prostoru jiného objektu nebo zařízení. Též není zřejmé, z čeho žalobkyně usuzuje, že v důsledku přesahu požárně nebezpečného prostoru je podstatně omezeno stavební využití jejího pozemku. Napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelně odůvodněné a výroková část má oporu ve skutkových zjištěních stavebního úřadu a podkladech obsažených ve spisovém materiálu. 9. Navrhuje žalobu zamítnout. III. Jednání 10. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 5. 5. 2026, a to za účasti zástupce žalobkyně a osob zúčastněných na řízení. Žalobkyně a žalovaný se z nařízeného jednání omluvili. 11. Zástupce žalobkyně odkázal na obsah žaloby a zdůraznil, že správní orgány obou stupňů se nevypořádaly se zásahem do vlastnického práva žalobkyně v důsledku realizace Stavby. Stavba je umístěna tak blízko plotu žalobkyně, že ji fakticky nejde udržovat bez přístupu na její pozemek. Tyto námitky žalobkyně uplatnila již ve správním řízení, avšak na ně nebylo nikterak reagováno. Zástupce žalobkyně k dotazu krajského soudu sdělil, že nemá žádné důkazní návrhy. 12. Osoby zúčastněné na řízení shodně uvedly, že považují žalobu za nedůvodnou a navrhly její zamítnutí. Stavebníci uvedli, že Stavba se nachází v kolonii, kde je běžné umísťovat stavby až k hranicím sousedních pozemků. Považují spor se žalobkyní za osobní, žalobkyně je šikanuje a opakovaně má se stavebníky nějaké problémy. 13. V závěrečných návrzích zástupce žalobkyně i osoby zúčastněné na řízení setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podané žalobě uplatnila námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. K nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). 17. Dle žalobkyně žalovaný zejména nevysvětlil, proč považuje přesah požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobkyně za přípustný a proč nepovažuje rozpor mezi projektovou dokumentací a skutečným provedením stavby za právně relevantní. Soud odkazuje na prvoinstanční rozhodnutí (zejména str. 6-7), ve kterém stavební úřad vypořádal všechny žalobkyní vznesené námitky. Žalovaný rovněž v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč se ztotožnil se závěry stavebního úřadu ohledně požadavků požární bezpečnosti (str. 7) i vzájemných odstupů stavby (zejména str. 9). 18. Žalovaný se stejně tak zabýval problematikou zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Tento řešil optikou odstupových vzdáleností v daném místě. Zabýval se i charakterem daného území a jeho „místními poměry“ stran zasazení Stavby v těsné blízkosti pozemku žalobkyně ve smyslu rozsudku Nejvyššího správní