6 Ads 274/2023 — Nejvyšší správní soud

30 A 71/2025- 48 - text  8 30 A 71/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: MUDr. J. H. zastoupen JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem sídlem Valdštejnovo nám. 76, 506 01 Jičín proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví ČR sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. srpna 2025, č. j. MZDR 6206/2025-4/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 11. 2025 domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 12. 2024, č. j. KUKHK-29848/ZD/2024-15 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 117 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“ nebo „zákon č. 372/2011 Sb.“), a to tím, že porušil povinnost podílet se na zajištění lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby poskytované zubními lékaři nebo lékárníky podle § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že ačkoli byl Královéhradeckým krajem v souladu s § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách požádán dne 8. 3. 2024, aby se podílel na zajištění pohotovostní služby zubních lékařů dne 16. 6. 2024 v čase od 8 do 12 hod. v místě poskytování zdravotních služeb o registraci nestátního zdravotnického zařízení uvedeném v rozhodnutí, na zajištění pohotovostní služby zubních lékařů se v tomto čase a místě nepodílel. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobce v žalobě uvedl, že byl osloven Krajským úřadem Královéhradeckého kraje na konci roku 2023 s nabídkou k uzavření smlouvy o poskytování pohotovostních služeb. Žalobce uzavření smlouvy odmítnul s vědomím, že s krajským úřadem uzavřelo smlouvu dohromady asi třicet dalších poskytovatelů. Žalobce si byl však vědom, že zákon o poskytování zdravotních služeb mu ukládá jakožto poskytovateli povinnost na žádost kraje se podílet na zajišťování stomatologické pohotovostní služby. Krajský úřad, i přestože s žalobcem nebyla uzavřena smlouva, žalobci nařídil 2 dny vykonávat stomatologickou pohotovost. Žalobce vědom si skutečnosti, že jeden z těchto dnů není schopen zajistit lékařskou pohotovostní službu, řádně v předstihu omluvil svou neschopnost pro výkon pohotovostní služby a odsloužil pouze jeden ze stanovených termínů. V reakci na to byl správním orgánem uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 117 odst. 2 písm. i) zákona o zdravotních službách. 4. Žalobce odkázal na § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách, dle kterého je za přestupek označeno jednání, kdy se poskytovatel odmítne podílet na poskytování lékařské pohotovostní služby – skutkovou podstatu tohoto přestupku však žalobce nenaplnil, neboť poskytování pohotovostních služeb neodmítnul, jen se nepodřídil jednostranně vnuceným konkrétním termínům. Krajským úřadem žalobci bylo nařízeno, aby sloužil pohotovost ve dvou dnech, a sice 15. a 16. 6. 2024. Žalobce nemohl pohotovost sloužit v oba dny, proto absolvoval pouze sobotní službu 15. 6. 2024 a z nedělní služby se v dostatečném předstihu omluvil. I přesto však bylo se žalobcem Krajským úřadem Královéhradeckého kraje zahájeno správní řízení o přestupku, ve kterém byl následně pravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest. 5. Jednáním žalobce však nebyla naplněna formální stránka přestupku, jeden z obligatorních znaků 6. přestupku, neboť předmětné jednání neznamenalo porušení povinnosti podílet se na výkonu 7. lékařské pohotovostní služby a nebyla tak naplněna skutková podstata přestupku. 8. Předmětné ustanovení nijak nespecifikuje rozsah, v jakém by se měl poskytovatel podílet na poskytování pohotovostních služeb. Mezeru v zákoně nelze dotvářet výkladem zákona. Jediným ústavně konformním výkladem je postupovat podle zásady in dubio pro libertate (nález Ústavního 9. soudu ze dne 13.9.2007, sp. zn. I. ÚS 643/06). Dle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 11/2000 ze dne 10. 12. 7. 2001: zákonné podmínění či omezení výkonu určitých povolání nebo činností musí být stanoveno jednoznačně a předvídatelně a že nemůže poskytovat prostor pro případnou svévoli ze strany státního orgánu, který by mohl stanovit další, zákonem výslovně neuvedené podmínky či omezení. 11. Dále žalobce argumentoval kolizí ústavně zaručených práv – garance zákazu nucených prací a práva na svobodu podnikání na straně jedné a práva na ochranu zdraví na straně druhé. Při kolizi ústavně garantovaných práv je třeba poměřovat, které z práv je v konkrétní věci důležitější (je hodno vyšší míry ochrany). 12. V poslední námitce pak připodobňoval pohotovostní služby k obhajobě ex offo vykonávané advokáty v trestním řízení, neboť stejně jako v případě zajištění práva na ochranu zdraví obyvatel, tak i práva na spravedlivý proces, stát jejich zajištění deleguje na soukromé subjekty – lékaře a advokáty. 13. Závěrem žalobce navrhl, aby soud s ohledem na výše uvedené rozhodnul o zrušení rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření primárně odkázal na napadené rozhodnutí, v němž vypořádal argumentaci žalobce. Dodal, že podaná žaloba je obsahově podobná odvolání žalobce. 15. Žalovaný uvedl, že podstatou projednávané věci je rozbor ustanovení § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách, ze kterého žalobce dovodil, že v uvedeném ustanovení není vymezen rozsah podílení se na pohotovostních službách zubních lékařů, tudíž nemohl naplnit samotnou dispozici citovaného ustanovení. Žalovaný se s výkladem předkládaným žalobcem neztotožňuje. 16. Žalobci vznikla dne 9. 3. 2024 (den následující po doručení žádosti ve smyslu shora citovaného ustanovení) povinnost podílet se na výkonu pohotovostních služeb zubních lékařů v rozsahu stanoveném Krajským úřadem Královéhradeckého kraje. Jakkoliv zákon o zdravotních službách hovoří o žádosti, fakticky jde o jednostranný úkon krajského úřadu, kterýžto nevyžaduje žádné dohadování se nad termíny ani uzavření smlouvy apod. Je tedy povinností každého poskytovatele zdravotních služeb nejen se na výkonu pohotovostních služeb zubních lékařů podílet, ale i podílet se na něm v rozsahu stanoveném konkrétním krajským úřadem. Dále žalovaný sdělil, že z dostupného spisového materiálu je patrné, že ze strany žalobce nedošlo k řádné a odůvodněné omluvě. 17. Za tohoto stavu věci nelze uvažovat o aplikaci žalobcem odkazované judikatury, zásady in dubio pro libertate či zásady in dubio pro mitius. Všechny judikaturní závěry a zásady odkazované žalobcem nastupují v případě pochybností o výkladu. V této věci ale k žádným pochybnostem nedochází, když postačí aplikovat běžné výkladové metody. Jediným smysluplným výkladem ustanovení § 45 odst. 2 písm. l) zákona č. 372/2011 Sb. je ten předkládaný žalovaným. Žalobcův výklad uvedeného ustanovení toto ustanovení zcela vyprazdňuje a činí ho prakticky neaplikovatelným. 18. Ze spisového materiálu nevyplývá jediná okolnost zpochybňující skutečnost, že žalobce svým jednáním naplnil formální i materiální stránku přestupku podle ustanovení § 117 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., tedy že se žalobce v rozporu se zákonem nepodílel na výkonu pohotovostních služeb zubních lékařů. 19. V této věci není sporu o tom, že dochází ke kolizi ústavně garantovaných práv. Na jedné straně stojí garance zákazu nucených prací spolu s právem na svobodu podnikání a na straně druhé právo na ochranu zdraví. S kolizí těchto ústavních práv (hodnot) se správní orgány obou stupňů řádně vypořádaly. 20. K podobnosti obhajoby ex offo se zajišťováním pohotovostních služeb žalovaný uvedl, že tuto podobnost neshledává, neboť právní úpravy jsou jiné. Je dána i jiná povaha těchto institutů. 21. Závěrem navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. IV. Posouzení věci krajským soudem 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, protože žalobce ani žalovaný nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci dle § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům, přičemž žalobu shledal nedůvodnou. A. Skutkový stav