5 Afs 4/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Af 3/2025- 437 - text 12 31 Af 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: FC Hradec Králové - mládež, z.s. Malšovická 821/1 500 09 Hradec Králové zastoupen: Mgr. Davidem Rolným, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník SPOLAK advokátní kancelář s.r.o. se sídlem v Liberci V - Kristiánov, 460 05, ul. 8. března 21/13 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. února 2025, č. j. 5384/25/5100-10612-713127, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. února 2025, č. j. 5384/25/5100-10612-713127, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 269,40 Kč do rukou jeho zástupce, Mgr Davida Rolného, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil tak platební výměr ze dne 3. 6. 2024, kterým byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 297 967 Kč. I. Žalobní body 2. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné a vadné z následujících důvodů. Uplynutí prekluzivní lhůty 3. Žalobce konstatoval, že napadená rozhodnutí byla vydána po uplynutí prekluzivních lhůt a žalobce tak nemohl a nemůže být penalizován. Konkrétně bylo řízení zahájeno po uplynutí prekluzivních lhůt stanovených v článku 3, odst. 1 Nařízení Rady ES 2988/95 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále také „Nařízení“). 4. Nesrovnalostí ve smyslu nařízení je dle žalobce i situace, kdy příjemce dotace porušil zásady zadávacího řízení: …porušení podmínek poskytnuté dotace s ohledem na zdroj jejího financování představuje zároveň nesrovnalost dle čl. 1 odst. 2 nařízení č. 2988/95. 5. Ze shora uvedeného dle žalobce plyne, že: a) k případnému porušení rozpočtové kázně by došlo nejpozději k 25. 4. 2018 in eventum max. tak, jak stanovuje správce daně v napadeném rozhodnutí ke dni 3. 6. 2019, tj. ke dni uhrazení faktury vybranému dodavateli, k neoprávněnému použití poskytnutých prostředků, resp. k načerpání dotace; b) řízení, ve kterém bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně, bylo zahájeno dne 2. 11. 2023, tedy pět a půl roku po případném porušení rozpočtové kázně; c) platební výměr nabyl právní moci dne 24. 2. 2025, tedy téměř 7 let po případném porušení rozpočtové kázně. 6. V posuzovaném případě došlo ke zmeškání prekluzivní lhůty stanovené v čl. 3 odst. 1 Nařízení. Řízení bylo zahájeno až po čtyřleté prekluzivní lhůtě. Řízení resp. napadené rozhodnutí jakož i platební výměr jsou nezákonné. 7. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 15. 2. 2024, č. j. 4 Afs 52/2023-85, kde není pochyb o tom, že jde o lhůty prekluzivní: „povinnost podrobit se vyměření odvodu není časově bezbřehá, neboť je vázána prekluzivními lhůtami, k nimž je povinen správní orgán přihlížet z úřední povinnosti“ a dále že „vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně po uplynutí prekluzivní lhůty je (…) zapotřebí považovat za nezákonné“. K uplynutí prekluzivní lhůty je povinen z úřední povinnosti přihlížet i soud.“ 8. Dále žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně z 25. 3. 2024, č. j. 62 Af 9/2022-140, při řešení skutkově obdobného případu uvedl: „pakliže subjekt „poruší podmínky dotace poskytnuté, byť i zčásti, z rozpočtu Evropské unie, jedná se o neoprávněný výdaj, a tudíž nesrovnalost ve smyslu nařízení č. 2988/95…“. …. nařízení č. 2988/95 dopadá nejen na řízení, jejichž účelem je uložení sankce, ale i (na) řízení, jejichž výsledkem je uložení správního opatření, které může být v souladu s čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení chápáno rovněž jako odnětí neoprávněně získané výhody spojené s povinností zaplatit nebo nahradit neoprávněně získané prostředky…“….uplynutí prekluzivní lhůty je významnou hmotněprávní skutečností, k níž soud ve správním soudnictví přihlíží z úřední povinnosti; teprve dojde-li k závěru, že prekluzivní lhůta neuplynula, je dán prostor zabývat se ostatními námitkami….“ 9. Dále je v citovaném rozsudku uveden rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2015, Firma Ernst Kollmer Fleischimport und–export, ve věci C–59/14, ze kterého vyplývá, že za okolností, kdy bylo porušení unijního práva zjištěno až poté, co došlo k poškození rozpočtu, začíná běžet prekluzivní lhůta od okamžiku, kdy mohlo dojít k poškození souhrnného rozpočtu Unie, resp. nesrovnalosti takto: „Okamžikem, kdy došlo k nesrovnalosti, je ve smyslu citované judikatury SDEU okamžik poskytnutí dotace (1.11.2011), neboť nejpozději tímto dnem došlo k porušení právního předpisu Společenství (Evropské unie) vyplývajícího z předchozího jednání žalobce (kromě porušení zadávacích podmínek spočívajícího v nedoložení kolaudačního souhlasu dne 19.3.2013), v důsledku kterého mohl být poškozen souhrnný rozpočet Unie, a to formou neoprávněného výdaje (k pravidlům počítání lhůty rovněž viz body 23 až 26 citovaného rozsudku SDEU ve věci C-59/14).“ 10. Ke shora uvedenému žalobce přiložil rozhodnutí o poskytnutí dotace, ze kterého je patrné naplnění shora uvedené podmínky, jakož i důkaz o datu načerpání dotace. Žalobce načerpal prostředky z dotace dne 3. 6. 2019, přičemž porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení povinností žalobce v zadávacím řízení tomuto dni předcházelo. Prekluzivní lhůta pro zahájení řízení uplynula skončila 3. 6. 2023. Daňová kontrola, v jejímž rámci bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně, však byla zahájena až dne 2. 11. 2023, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty. Daňová kontrola tedy byla zahájena nezákonně. Ke stavění lhůty nedošlo. Neporušení zadávacích podmínek, nezákonnost napadeného rozhodnutí a porušení zásady materiální pravdy 11. Žalobce namítal, že platební výměr, resp. napadené rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné, neboť se správce daně nevypořádal s ekonomickými důvody, kterými uzavíral domnělé pochybení žalobce. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 212/2014-36 ze dne 3. 9. 2015, který stanovuje „nedůvodné zúžení okruhu potencionálních zájemců“ a „rozumné ekonomické důvody“, jež určitou míru diskriminace připouští. Žalobce počítal s tím, že v důsledku pořízení více strojů od jednoho dodavatele dosáhne nižších nákladů na pořízení, na náhradní díly, na pravidelné technické kontroly, na opravy a servis apod. Správce daně si však utvořil pouze formální domněnku o tom, jak by bývalo mohlo zadávací řízení vypadat, avšak již nepředkládá žádné relevantní doklady, které by tyto domněnky potvrzovaly. 12. Žalobce se domáhal aplikace zásady in dubio pro libertate blíže rozvedené v nálezu ÚS I.ÚS 643/06 ze dne 13. 9. 2007. 13. Žalobce dále navrhl důkazy k doplnění, a to o znalecký posudek, který by stanovil veškeré relevantní informace o tržním prostředí v souvislosti s nákupem daného typu pořízené techniky, kdy správce daně tomuto nevyhověl avšak ani se k tomuto nevyjádřil. Správce daně tak porušil materiální zásadu správního řízení. Napadené rozhodnutí je tak stiženo dle názoru žalobce vadou, neboť správní orgán nezjistil skutkový stav řádně, přičemž je třeba si uvědomit, že se napadeným rozhodnutím výrazně zasahuje do práv žalobce 14. Žalobce má za to, že by měla být chráněna jeho dobrá víra (viz nález Ústavního soudu IV. ÚS 150/0). II. Vyjádření žalovaného 15. Žalobce namítá, že žalobou napadené rozhodnutí a předmětný platební výměr byly vydány po uplynutí prekluzivní lhůty, a stejně tak bylo samotné řízení zahájené po uplynutí prekluzivních lhůt dle čl. 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995, o ochraně finančních zájmů Evropského společenství. Dle žalobce došlo k případnému porušení rozpočtové kázně ke dni 25. 4. 2018 (ke dni uzavření kupní smlouvy), nejpozději případně dne 3. 6. 2019 (ke dni uhrazení faktury vybranému dodavateli, tj. neoprávněnému použití poskytnutých prostředků), jak stanovil správce daně. 16. Sám žalobce má za to, že pokud se žalovaný domnívá, že došlo k porušení rozpočtové kázně, mělo k tomuto dojít již dne 25. 4. 2018, kdy byla uzavřena kupní smlouva s dodavatelem veřejné zakázky. Až alternativně žalobce připouští jako den porušení rozpočtové kázně 3. 6. 2019, kdy došlo k uhrazení faktury vybranému dodavateli. Žalovaný připomíná s odkazem na bod [18] žalobou napadeného rozhodnutí, že dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v rozhodném znění (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) je porušením rozpočtové kázně: „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem,…“ K neoprávněnému použití peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech došlo ne