6 Ads 114/2007 — Nejvyšší správní soud

73 Ad 20/2010- 27 - text pokračování - 6 - 73Ad 20/2010 73Ad 20/2010-27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce M. R., bytem T. 232/7, P. – P., zast. JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, se sídlem Olomouci, Jeremenkova 40a, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2010, sp.zn. KÚOK/97281/2010/OSV-SP/7025, č. j. KUOK 102548/2010, ve věci odnětí příspěvku na živobytí, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2010, č. j. KUOK 102548/2010, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci advokátu JUDr. Tomáši Čejnovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1.920 Kč, která mu bude vyplacena k jeho rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo žalobci zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Přerova ze dne 30. 8. 2010, č.j. 70026/2010/PRR, kterým byl žalobci odejmut příspěvek na živobytí od 1. 7. 2010. V žalobě namítal žalobce nezákonnost a částečnou nicotnost rozhodnutí a nezákonnost postupu, předcházejícího jeho vydání. Příspěvek na péči není podle zákona započítáván za duben a květen, zohlednit je třeba i to, že se na péči podílí více osob. Pozdě vyplacené částky nemohou být započteny k újmě účastníka řízení. Podle doplnění žaloby byl žalobci vyplacen za červen 2010 příspěvek na bydlení celkem 3.126 Kč (2.905 Kč a doplatek v srpnu na základě námitky 221 Kč). Spolu s námitkou oznámil žalobce správnímu orgánu, že obdržel doplatek příspěvku na péči zesnulé matce 16.000 Kč a na základě této skutečnosti odňal správní orgán žalobci příspěvek na živobytí od 1. 7. 2010. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že podmínky § 7 odst. 2 písm. h) a odst. 5 zákona o životním a existenčním minimu, tj. že příspěvek na péči se do celkových sociálních a majetkových poměrů posuzované osoby nezapočítávají, se na žalobce nevztahují, protože takto může správní orgán činit pouze v době faktického poskytování pomoci, tyto prostředky jsou odvozeny od nároku jeho matky a byly to prostředky obdržené v rámci přechodu nároku na příspěvek na péči. Žalovaný posoudil přijetí částky 16.000 Kč nikoli jako příjem, ale jako změnu v majetkových poměrech žalobce a proto jej neposoudil jako osobu v hmotné nouzi. Podle žalobce je toto posouzení nesprávné. Zákon výslovně stanoví, že příspěvek na péči se do příjmů nezapočítává. Dovětek žalovaného, že příspěvek se nezapočítává pouze v době faktického poskytování této péče, nemá oporu v zákoně. Právě v době poskytování péče matce musel žalobce vynaložit mnohem vyšší finanční prostředky, než činil jí přiznaný příspěvek na péči. Právě proto žádala matka správní orgán o zvýšení tohoto příspěvku. Proto také musel žalobce požádat svého přítele V. P. o půjčku 16.000 Kč. Příspěvek na péči je určen k zajištění péče o nemocnou osobu ve dne v noci k zabezpečení běžného života a pečující osobě je takto kompenzován příjem z jinak možného výdělku. Matka žalobce zemřela ještě před vydáním rozhodnutí o navýšení příspěvku a žalobce doplatek příspěvku nabyl jako její nástupce ve správním řízení, i když byly splatné před její smrtí. Žalobce rovněž poukázal na rozpor mezi rozhodnutím žalovaného a odůvodněním tohoto rozhodnutí – tj. mezi odnětím příspěvku a nepřiznáním nároku za měsíc červenec 2010. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že trvá na zákonnosti svého postupu, protože správní orgán může v odůvodněných případech rozhodnout, že osoba není v hmotné nouzi, pokud jsou její majetkové poměry takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb. Nabyté prostředky ve výši 16.000 Kč takto žalobce mohl použít. S názorem žalovaného se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 22. 10. 2010. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 2. 8. 2010 žalobce založil do správního spisu poukázku, potvrzující výplatu 16.000 Kč žalobci Statutárním městem Přerov, úmrtní list matky a do protokolu uvedl, že matka z důvodu hospitalizace nemohla zaplatit v červnu SIPO, které stále uhrazeno není. Žalobce vzal na vědomí, že bylo zahájeno řízení o odnětí příspěvku na živobytí, protože se změnily jeho majetkové poměry. Shora nadepsaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobci odejmut příspěvek na živobytí od 1. 7. 2010. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí žalobce neví, kdy převzal 16.000 Kč, ale jistě to bylo v červnu 2010. Podle zjištění správního orgánu se jednalo o příspěvek na péči za duben a květen 2010. Podle správního orgánu I. stupně došlo v červnu 2010 u žalobce vyplacením částky 16.000 Kč k takové změně sociálních a majetkových poměrů, která mu i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení umožnila uspokojování jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a toto zajištění lze na něm spravedlivě žádat. V odvolání proti tomuto rozhodnutí uvedl žalobce, že vyplacená částka 16.000 Kč byl příspěvek na péči jeho matky za duben a květen 2010 a tato částka byla použita na tuto péči, protože důchod matky na to nestačil. Navíc si musel žalobce vzít půjčku, která musela být vrácena. K tomu žalobce doložil žalobce potvrzení o půjčce 15.000 Kč V. P.. Žalobce nezavinil, že příspěvek na péči ve výši 16.000 Kč byl vyplacen pozdě a navíc se tyto částky netýkají osoby žalobce. V napadeném rozhodnutí žalovaný zdůvodnil odnětí příspěvku na živobytí zejména tím, že podle § 7 odst. 2 písm. h) a odst. 5 zákona o životním a existenčním minimu se příspěvek na péči nezapočítává v měsících, v nichž je vyplácen, do příjmu pro účely posuzování hmotné nouze. Podle žalovaného takto lze nahlížet na finanční prostředky plynoucí do okruhu společně posuzovaných osob (příspěvek na péči a příjem plynoucí z důvodu péče o osobu) pouze v době faktického poskytování pomoci. O to se v případě žalobce nejednalo, protože vyplacené prostředky byly odvozeny od nároku matky žalobce na příspěvek na péči, jednalo se však o finanční prostředky obdržené v rámci přechodu nároku na příspěvek na péči. Z pohledu zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi se nejedná o příspěvek ve smyslu § 7 odst. 5 ani o příjem plynoucí z důvodu péče o osobu podle § 7 odst. 2 písm. h) zákona o existenčním a životním minimu. Nemůže obstát ani námitka, že se jedná o příspěvek za měsíce duben a květen, kdy žalobce péči matce poskytoval, ani skutečnost, že přijatou částkou byl uhrazen dluh z půjčky. Dávky pomoci v hmotné nouzi nejsou určeny k úhradě dluhů, ale k využití zabezpečení výživy, ostatních základních životních potřeb a odůvodněných nákladů na bydlení. Žalovaný posoudil obdržení částky 16.000 Kč žalobcem nikoli jako jeho příjem, ale jako změnu v jeho majetkových poměrech, které žalobce mohl využít k zabezpečení svých základních osobních potřeb, což shledal žalovaný za spravedlivé. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně, že žalobce se již nenachází v hmotné nouzi. Ministerstvo práce a sociálních věcí shledalo v přezkumném řízení podle správního řádu postup žalovaného jako zákonný. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 110/2006 Sb., o existenčním a životním minimu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, zjišťují se příjmy posuzovaných osob vyplacené v kalendářním měsíci, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž se posuzuje, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima. Podle § 7 odst. 2 písm. h) bod 8. zákona č. 110/2006 Sb. za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona dále považují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou od této daně osvobozeny, nejde-li o příjmy uvedené v písmenech a) až g) nebo v odstavci 5, s výjimkou příjmu plynoucího z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou patřící do okruhu společně posuzovaných osob podle § 4. Podle § 7 odst. 5 věta prvá zákona o existenčním a životním minimu se za příjem nepovažuje příspěvek na péči, část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející ze zdravotních důvodů, dávky sociální