5 Aps 3/2011 — Nejvyšší správní soud

22 Af 23/2012- 29 - text pokračování 9 22Af 23/2012 22 Af 23/2012 - 29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce DKW Trade s.r.o. se sídlem Frýdek-Místek, Pionýrů 839, v řízení zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Škroupova 4, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 16.1. 2012 č.j. 284/2012-140100-21, ve věci spotřební daně, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava [jehož působnost přešla s účinností od 1.1. 2013 na žalovaného (dále jen „žalovaný“)], kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek ze dne 5.8.2011 č.j. 8595/2011-046100-024, jímž byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období únor 2011. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 16.1. 2012. Namítá, že: 1) odběru vzorků nebyl přítomen zástupce žalobce, ačkoli byl celním orgánům k dispozici. Tuto skutečnost namítal již v odvolání, avšak tato jeho odvolací námitka nebyla žalovaným v napadeném rozhodnutí řádně vypořádána; 2) a) daň neměla být vyměřena dle pomůcek, b) i v případě vyměření daně podle pomůcek je činnost správního orgánu vázána na povinnost součinnosti s daňovým subjektem; 3) správní orgán I. stupně vyloučil bez dalšího zdůvodnění důkazy předkládané žalobcem. Žalobce přitom předložil důkazy, že dotčené výrobky jednak patří konkrétnímu od žalobce odlišnému vlastníkovi a že jejich složení obsahem denaturačního činidla splňuje požadavky na osvobození od spotřební daně v Polsku a tím i na území celé Evropské unie. Správní orgán I. stupně ani žalovaný nehodnotili proto důkazy ve vzájemné souvislosti; 4) žalovaným tvrzená neexistence subjektu T.D.K. KRUK nekoresponduje se skutečností, když toto polské sdružení tvoří jednotlivé fyzické osoby označené žalobcem. Minimálně ty jsou způsobilými nositeli práv a povinností. S touto skutečností se právní orgány nevypořádaly; 5) do správního spisu byl založen znalecký posudek o tom, že zajištění líh obsahuje denaturační činidlo v několikanásobně vyšším množství, než požaduje norma, navíc žalobce doložil i protokoly o denaturaci ve vztahu přímo k vybraným výrobkům. Ani s touto námitkou se správní orgány nevypořádaly; 6) žalobce není plátcem spotřební daně, neboť prokázal vlastnictví vybraných výrobků odlišnou osobou a ust. § 66 odst. 1 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSD“) vyjmenovává plátce daně postupně tak, že plátcem je nejprve vlastník a až následně – není-li vlastník znám – skladovatel. Ani s touto námitkou se správní orgány nevypořádaly. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí: 1) tato námitka byla řešena již v rámci prošetření stížnosti žalobce a shledána důvodnou. Žalobce byl Celním úřadem Ostrava 22.4.2011 informován o možnosti převzetí kontrolních vzorků a protokolů. Podle protokolů byl navíc žalobce odběru přítomen. Žalobce však především neuvedl žádné konkrétní pochybnosti, které by ukazovaly na manipulaci se vzorky, která by mohla mít vliv na správnost laboratorního zjištění; 2) žalovaný odkazuje na § 145 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d.ř.“), kdy žalobce ani po výzvě správce daně nepodal daňové tvrzení. Žalobce dále nevyužil práva nahlédnout do spisového materiálu, a to i přes výzvu z 6.5.2011; 3) s těmito skutečnostmi se žalovaný vypořádal pod body 8 – 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce předložil listiny z 4/2011, které již z hlediska časového nemohou mít žádného vztahu ke zboží zajištěného celními orgány u žalobce již v 2/2011. Ztotožnění zajištěného zboží se zbožím, o němž pojednávají předložené listiny, je tak vyloučen. Proto nebyly vzatu v úvahu ani listiny o existenci a vlastnictví T.D.K. KRUK s.c.; 4) námitka je irelevantní, když neovlivňuje v daném případě žalobcovu povinnost daň přiznat a zaplatit; 5) samotné množství Bitrexu nemá na posouzení denaturace žádný vliv. Dle vyhl. č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VTPL“) je denaturační směsí Metyletylketon, Denatonium benzoát (Bitrex), Methylenová modř a Thiofen. Přítomnost Methylenové modři ani Thiofenu nebyla u posuzovaného zboží zjištěna. Z pohledu předpisů Polské republiky je denaturační směsí směs 95%- 96% Methyletylketonu, 2,5%-3% Methylisopropylketonu a 1,5%-2% Ethyllisoamylketonu spolu s 1g denatonimubenzoanu. Ani této směsi posuzované zboží neodpovídá; 6) zajištěné důkazy svědčí tomu, že žalobce se stal plátcem daně a vznikla mu povinnost daň přiznat a zaplatit. K vyjádření žalovaného podal žalobce dne 4.6.2012 repliku, ve které uvedl, že: 4) TDK KRUK je v České republice i zastoupeno advokátem. Účastníci tohoto sdružení navíc osobně doložili své oprávnění jednat za sdružení Celnímu úřadu Frýdek-Místek, jakož i dokumenty k předmětnému zboží a jsou ochotni tak učinit i znovu. Celní orgány je však nekontaktovaly, ačkoli na ně mají k dispozici veškerá spojení. Žalobce není vlastníkem zboží, proto ani nemá k dispozici potřebné dokumenty 5) i podle protokolů o rozboru odebraných vzorků je v odebraných vzorcích 877x až 13300x větší množství Bitrexu, než stanoví VTPL. VTPL navíc v příl. 2, druhém sloupci označuje denaturační prostředek Bitrex, proto právě jeho množství ve vzorcích je pro posouzení věci rozhodné; 7) na protokolech o odběru vzorků je adresa „Ramitron, s.r.o., Žabeň“, což se neshoduje s rozhodnutím o zajištění, kde je adresa „Lískovec u FM, na parc. č. 5269/6 a 5270/2“; 8) ze čtyř laboratoří jsou podle žalobce tři bez akreditace. Na repliku žalobce reagoval žalovaný duplikou z 15.6.2012, kde uvedl, že: 7) pozemky parc. č. 5269/6 a 5270/2 navazují na ul. Lískovecká, resp. jsou právě z ní přístupné. Je zřejmé, že vzorky byly odebrány v areálu Ramitron s.r.o., která měla v době odběrů sídlo v Žabni, nicméně vlastní pozemky parc. č. 5269/6 a 5270/2, kde bylo zboží zajištěno; 8) zkoušky prováděla tatáž celně technická laboratoř, a to zkušební laboratoř č. 1171 akreditovaná Českým institutem pro akreditaci o.p.s. č. 20/2011 ve spojení s příl. č. 1 ze dne 19.1.2011. Nato žalobce reagoval triplikou ze dne 4.7.2012, kde uvedl, že: 1) odběr vzorků bez přítomnosti žalobce (ač se jinak v místě vyskytoval), byl nezákonný [zde žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2011 č.j. 5 Aps 3/2011-101) všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz )]; 4) pracovníci celního úřadu (Ing. R. C.) komunikují s advokátem T.D.K. KRUK, proto nelze vycházet bez dalšího z toho, že sdružení nemá právní subjektivitu. Zástupci tohoto sdružení se na celní úřad osobně dostavili 12.8.2011 a jednali s Ing. R. W. Závěry žalovaného o tom, že T.D.K. KRUK nemá právní subjektivitu taj není postupem, který by šetřil práva dotčených účastníků; 7) obec Žabeň je vzdálena od Frýdku-Místku min. 10 km; 8) na protokolu o výsledku zkoušek je výslovně uvedeno pracoviště, které rozbor provádělo, a to i s údajem, že jde o pracoviště neakreditované. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně krajský soud konstatuje, že se nemohl zabývat žalobními body 7) a 8), když tyto žalobce poprvé uplatnil v podání podaném u soudu osobně až 4.6.2012, tzn. více než dva měsíce od doručení napadeného rozhodnutí (16.1.2012). S ohledem na to, že tyto žalobní body nemají žádného (byť minimálního) předobrazu v původně podané žalobě, dospěl soud k závěru, že byly uplatněny v rozporu s principy koncentrace zakotvenými v § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s.ř.s., a proto jsou nepřípustné. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 24.2.2011 bylo provedeno místní šetření, kdy byly zjištěny 4 nádoby, každá o objemu 1000l s čirou tekutinou zapáchající po lihu, které skladuje žalobce. Ten sdělil, že zboží není jeho majetkem a jako vlastníka označil T.D.K. KRUK s.c. Podle následně provedených zkoušek byl v zajištěných vzorcích zjištěn Bitrex, nikoli však Methylenová modř, Thiofen, Methyletylketon, Methylisopropylketon či Ethyllisoamylketon. Žalobce předložil potvrzení T.D.K. KRUK s.c. o tom, že zboží bylo u něj uskladněno na 2-3 dny pro poruchu vozu IVECO reg. zn. SGL 64 VH. Dne 7.3.2011 podal žalobce stížnost,