7 Afs 140/2005 — Nejvyšší správní soud

22 Af 77/2012- 27 - text pokračování - 7 - 22 Af 77/2012 22 Af 77/2012 - 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce TH’ systém, a.s., se sídlem Vřesina u Bílovce 408, v řízení zastoupeného JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem se sídlem Ostrava, Kosmova 20, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 18.4.2012 č.j. 8753/11-1500-807169, ve věci úroku z neoprávněného jednání správce daně, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 18.4.2012 č.j. 8753/11-1500-807169 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.616,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaromíra Hanuše, advokáta se sídlem Ostrava, Kosmova 20. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (jehož působnost přešla na žalovaného – dále jen „žalovaný“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III. (dále jen „správce daně“) ze dne 7.10.2011 č.j. 217456/11/390911806486, kterým byla zamítnuta námitka žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 19.8.2011 č.j. 202074/11/390911806486, jímž správce daně jednak rozhodl o vrácení přeplatku 17.119.750,- Kč vzniklého žalobci v důsledku zrušení platebního výměru ze dne 27.9.2000 č.j. 39508/00/ 375970/4332 na daň z příjmů právnických osob za rok 1999, současně však žalobci nepřiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně. Rekapituluje průběh daňového řízení – jak je soudu znám z jeho úřední činnosti, tj. spisů sp. zn. 22 Ca 41/2006, 22 Ca 117/2007, 22 Ca 295/2007 a 22 Ca 188/2009 – kdy zdůrazňuje závěr posledního předcházejícího rozsudku ze dne 3.8.2010 č.j. 22 Ca 188/2009-30, že právně perfektní doručení platebního výměru ze dne 27.9.2000 č.j. 39508/00/375970/4332 nastalo až v době prekluze práva vyměřit či doměřit předmětnou daň (čehož důsledkem pak bylo, že žalobci byl vrácen přeplatek). Napadá závěr žalovaného a správce daně, že jakkoli pro vrácení přeplatku na dani postačuje jakékoli zrušení rozhodnutí o stanovení daně, pro přiznání úroku se tak musí stát pro nezákonnost či pro nesprávný úřední postup. Podle daňových orgánů nešlo o nezákonné rozhodnutí, když důvodem jeho zrušení byla prekluze nastalá až po jeho vydání (mezi vydáním rozhodnutí a jeho doručením). Namítá, že soud opakovaně konstatoval, že správce daně nepostupoval podle § 10 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), přičemž uzavřel, že tato vada měla vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí. Žalobce má za to, že právě tato skutečnost představuje nesprávný úřední postup. Během daňového řízení žalobce předestřela daňovým orgánům rozhodné skutečnosti tak, že tyto musely mít pochybnosti, kdo je oprávněn za žalobce jednat, a měly žalobci ustanovit zástupce. Neučinily-li tak, musí nést následky svého postupu a rozhodování. Navíc soud konstatoval též, že nebyly ani naplněny podmínky § 44 odst. 1 ZSDP pro vydání platebního výměru, což podle žalobce musí vést nutně k závěru, že platební výměr byl nezákonným. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že k vydání platebního výměru došlo v souladu s právními předpisy, když byl vydán již 27.9.2000 (před prekluzí). Zdůrazňuje, že nesprávný úřední postup žalobce v odvolání nenamítal (tvrdil jen nezákonnost platebního výměru), proto se v soudním řízení nelze tímto argumentem věcně zabývat. Odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 7 Afs 140/2005 a 5 Afs 64/2009 s tím, že úrok daňovému subjektu nenáleží, pokud ke vzniku přeplatku (novému rozhodnutí) došlo pro skutečnosti, které nemohly být správci daně v původním řízení známy. V nyní posuzovaném případě byl pro věc rozhodující rozsudek zdejšího soudu ze dne 30.11.2004 sp. zn. 29 Cm 345/99, který předběžnou otázku – kdo byl v době doručování platebního výměru oprávněn za žalobce jednat – vyřešil odlišně, než jak ji původně posoudily daňové orgány postupem dle § 28 ZSDP. Aprobuje-li zákon určitý postup správce daně (samostatný úsudek o předběžné otázce), nemůže být takový postup nezákonným. Odpovědnost správce daně nemůže být vykládána natolik extenzivně, aby mu byly přičítány k tíži skutečnosti, které mu v době vydání původního rozhodnutí nebyly a nemohly být známy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z napadeného rozhodnutí soud zjistil, že je vystavěno na argumentaci obdobné vyjádření k žalobě. Soud je dále z jeho úřední činnosti – spisů sp. zn. 22 Ca 41/2006, 22 Ca 117/2007, 22 Ca 295/2007 a 22 Ca 188/2009 (srov. zejm. rozsudek zdejšího soudu ze dne 3.8.2010 č.j. 22 Ca 188/2009-30) – známo, že již v březnu 2000, tj. před vydáním rozhodného platebního výměru, objektivně vznikly pochybnosti o tom, kdo byl oprávněn jednat žalobcovým jménem. P. B. sice dne 22.3.2000 oznámil správci daně, že je jako předseda představenstva oprávněn jednat jménem žalobce, což doložil zejména notářským zápisem ze dne 20.12.1999, podle něhož mělo dojít rozhodnutím jediného akcionáře žalobce (společnosti CHS Electronics, Inc., se sídlem v USA) v působnosti valné hromady k odvolání předsedy představenstva Ing. T., místopředsedy představenstva Ing. P. a všech dalších členů představenstva a současně ke jmenování nových členů představenstva, a dále zápisem ze dne 28.1.2000 o volbě P. B. předsedou představenstva. Nepravdivým se totiž ukázalo tvrzení žalovaného, že během daňového řízení nebyla pravdivost tohoto notářského zápisu relevantním způsobem popřena, neboť žalobce svá tvrzení nedoložil žádnými důkazními prostředky. Z obsahu správních spisů naopak jednoznačně vyplývá, že u ústního jednání dne 28.3.2000 člen „původního“ představenstva Ing. P. popřel obsah předmětného notářského zápisu s tím, že rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999 je neplatné, protože společnost CHS Electronics, Inc. není jediným akcionářem žalobce, kdy není uvedena v seznamu akcionářů a podle § 156 odst. 6 obchodního zákoníku) zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů ) proto nemůže vykonávat akcionářská práva. Následně dne 30.3.2000 Ing. P. předložil správci daně k těmto tvrzením listinné důkazy, a to zejména seznam akcionářů ke dni 31.12.1999, z něhož vyplývá, že žalobce měl k tomuto dni sedm akcionářů, přitom ani jedním z nich nebyla společnost CHS Electronics, Inc. Dále předložil prohlášení členů představenstva o tom, že představenstvo nikdy neudělilo souhlas s převodem akcií na společnost CHS Electronics, Inc., což je podle stanov společnosti a zápisu v obchodním rejstříku nezbytnou podmínkou platnosti a účinnosti smlouvy o převodu akcií. Dne 11.4.2000 byly správci daně předloženy mj. také stanovy žalobce. Správci daně bylo rovněž známo, že u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě probíhá řízení ve věci vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 20.12.1999 pod sp. zn. 29 Cm 345/99. Za této situace zde minimálně byly jednoznačné pochybnosti o tom, kdo byl oprávněn jednat jménem žalobce v daňovém řízení. Správce daně měl v zásadě dvě možnosti, jak tuto situaci řešit. Jednak mohl postupovat podle § 10 odst. 2 ZSDP, tj. ustanovit žalobci zástupce pro daňové řízení, nebo si mohl podle § 28 odst. 1 ZSDP učinit sám úsudek o předběžné otázce, týkající se platnosti rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 20.12.1999. Tím, že správce daně zvolil druhou variantu a nevyčkal rozhodnutí soudu o této otázce, vzal na sebe riziko, že tato otázka bude následně soudem posouzena a rozhodnuta jinak, což se také stalo. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.2004 byl zamítnut návrh na zápis členů představenstva jmenovaných rozhodnutím jediného akcionáře ze dne 20.12.1999. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.11.2004 č.j. 29 Cm 345/99-504, které nabylo právní moci dne 19.1.2005, vyslovil, že rozhodnutí akcionáře CHS Electronics, Inc. ze dne 20.12.1999 učiněné při výkonu působnosti valné hromady žalobce je neplatné. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že krajský soud na základě stejných důkazů, které byly předloženy správci daně dne 30.3.2000 a dne 11.4.2000, vzal za prokázáno, že dne 20.12.1999 bylo v seznamu akcionářů zapsáno 7 akcionářů, přičemž ani jedním z nich nebyla společnost CHS Electronics, Inc. Ze stanov společnosti vzal za prokázáno, že akcie byly převoditelné pouze se souhlasem představenstva, přičemž v řízení nebylo s ohledem na prohlášení členů před