6 Ads 141/2007 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 39/2012- 46 - text pokračování - 8 - 18Ad 39/2012 18Ad 39/2012-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce J. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.5.2012 , o změně rozhodnutí žalované ze dne 20.9.2011, o starobní důchod, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení s e pro nezákonnost z r u š u j e a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 20.9.2011 žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení přiznala žalobci od 19.9.2010 starobní důchod ve výši 8.363,- Kč měsíčně podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 s tím, že tento starobní důchod od ledna 2011 náleží žalobci dle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. ve výši 8.670,- Kč měsíčně. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalované podal námitky, o kterých žalovaná rozhodla shora uvedeným napadeným rozhodnutím a to tak, že své rozhodnutí ze dne 20.9.2011 změnila tak, že žalobci přiznává podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění a s přihlédnutím k čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 starobní důchod od 19.9.2010 ve výši 8.384,- Kč. Tento důchod náleží žalobci od ledna 2011 dle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. ve výši 8.692,- Kč a od ledna 2012 podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 286/2011 Sb. ve výši 8.834,- Kč. Ve včas podané žalobě žalobce žalované vytýkal, že při provedení výpočtu jeho starobního důchodu nepostupovala správně, pokud při výpočtu tohoto důchodu vykázala dobu jeho expertní činnosti v Německu v době od 1.1.1986 do 30.4.1990 jako dobu vyloučenou. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná měla postupovat podle ust. § 44 odst. 4 vyhlášky č. 149/1998 Sb., tj. „vycházet z právní fikce, že za hrubý výdělek experta v zahraničí se považuje jeho měsíční hrubý výdělek, který mu náleží v průměru za posledních 12 kalendářních měsíců před vysláním do zahraniční“. V této souvislosti žalobce odkázal na dosažené výdělky od prosince 1984 do listopadu 1985, kdy si podle evidenčního listu důchodového zabezpečení vystaveného Spotřebním družstvem Budoucnost vydělal celkem 35.509,- Kč. Tím, že žalovaná tak nepostupovala, výrazně ovlivňovala negativně i výši jeho osobního vyměřovacího základu. K uvedenému žalobce dodal, že pro případ, že soud jeho požadavek na zápočet „fiktivního příjmu z předchozí výdělečné činnosti ve smyslu ust. § 44 odst. 4 vyhl. č. 149/1988 Sb. neuzná pak požaduje, aby do doby jeho působení experta v Německu (od 1.1.1986 do 30.4.1990) dosadila žalovaná tzv. indexované průměrné výdělky ve smyslu koordinačních předpisů účinných od 1.5.2010“. Jako další žalobní námitku vytýkal žalobce žalované, že mu nezhodnotila dobu nemoci od 23.5.1990 do 30.11.1990, jakožto náhradní dobu a zároveň dobu vyloučenou s odůvodněním, že se žalobci nepodařilo prokázat nárok na nemocenské v době jeho nemoci. Žalobce nesporně prokázal, že dne 23.4.1990 utrpěl nepracovní úraz, jehož léčení si vyžadovalo pracovní neschopnost trvající až do 30.11.1990. K tomu žalobce dodal, že nemocenské dávky sice nepobíral, avšak nikoliv proto, že by na ně neměl nárok, ale v důsledku liknavosti jeho zaměstnavatele. Podle názoru žalobce se žalovaná měla zabývat otázkou, zda na nemocenské měl nárok a nikoliv tím, zda toto nemocenské bylo skutečně vypláceno. Jako další žalobní bod žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí je chybně uvedeno rozhodné období pro zjišťování výdělků pro účely stanovení výše důchodu přiznaného od 19.9.2010. Žalovaná toto období uvedla jako roky 1986 až 2010, ačkoliv správně má jít o roky 1986 až 2009 v souladu s ust. § 18 zákona č. 155/1995 Sb. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné. Krajský soud poté, co provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 3.5.2012 č.j. X, obsahem připojeného dávkového spisu žalobce, žalobcem předloženými listinnými důkazy (které jsou rovněž obsaženy v dávkovém spise), rozsudkem ze dne 23.5.2013 č.j. 18Ad 39/2012-20 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z těchto listinných důkazů krajský soud zjistil, že rozhodnutím žalované ze dne 20.9.2011 č.j. X žalovaná přiznala žalobci starobní důchod podle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k čl. 52 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 starobní důchod ve výši 8.363,- Kč s tím, že tento důchod činí od ledna 2011 podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. 8.670,- Kč měsíčně. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, podle kterých mu nebyly zhodnoceny vyměřovací základy za dobu pojištění získané na území Rakouska, Irska a Německa. Současně poukazoval na to, že mu nebylo započteno 214 dní nemocenské v době od 1.5.1990 do 30.11.1990. Žalovaná na základě těchto námitek přezkoumala napadené rozhodnutí a dodatečným šetřením zjistila, že žalobci lze pro účely důchodového pojištění zhodnotit dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1.2. do 18.9.2010, kdy mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti. O námitkách rozhodla žalovaná shora uvedeným žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění také uvedla, že zhodnotila žalobci dobu od 12.12.1985 do 30.4.1990, kdy působil jako gastronomický odborník – expert v Berlíně, a to jako dobu zaměstnání s tím, že výdělky dosahované v tomto období byly pro stanovení osobního vyměřovacího základu vyloučeny. V odůvodnění žalovaná také uvedla, že dobu od 1.5.1990 do 30.11.1990 nemohla žalobci zhodnotit jako náhradní dobu pojištění, neboť nebyl prokázán nárok žalobce na nemocenské dávky v této době. Součástí dávkového spisu je fotokopie evidenčního listu o době zaměstnání a výdělku vystaveného dne 18.7.1991 Spotřebním družstvem Budoucnost v Ostravě, na němž je potvrzeno zaměstnání žalobce od 16.6.1980 do 20.11.1985. Na témže evidenčním listě je dále uveden rok 1990, u něhož je uveden počet dnů nemocenské 199 a poznámka „ND placeny jako expertu v zahraničí“. Z hlášení o ukončení pracovní neschopnosti ze dne 11.9.1990 vyplývá, že žalobce byl práce neschopen od 23.4.1990 do 30.11.1990. Podle průkazu o trvání pracovní neschopnosti byl žalobce práce neschopen ke dni 30.10.1990. Dávkový spis obsahuje mimo jiné osobní list důchodového pojištění žalobce, z něhož vyplývá, že doba od 1.1.1986 do 30.4.1990 je skutečně vykázána a započtena jako doba zaměstnání, avšak zároveň jako doba vyloučena pro výpočet výše poměrné části starobního důchodu (za toto období není na osobním listě důchodového pojištění vykázán vyměřovací základ). Z téhož osobního listu důchodového pojištění je zjistitelné, že jako doba pojištění není vykázána žalobcem tvrzená doba nemoci od 23.5. do 30.11.1990. Z osobního listu důchodového pojištění je také zřejmé, že vyměřovací základ byl žalobci pro účely výpočtu výše poměrné části starobního důchodu a pro výpočet osobního vyměřovacího základu brán za roky 1986 až 2009. Z přípisu Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 8.11.2011 krajský soud zjistil, že obdržela z archivu Státního podniku Pražské restaurace toliko zápočtový list žalobce s tím, že nebylo možno nic dalšího dohledat, co do jeho nároku na nemocenské dávky v předmětném období. Jednotlivé žalobní body žalobce v odůvodnění svého rozsudku hodnotil krajský soud následovně: - prvním žalobním bodem v daném případě bylo to, že žalobce nesouhlasil, aby za dobu jeho činnosti experta v zahraničí od 1.1.1986 do 30.4.1990 nebyly dosazeny výdělky za dobu od prosince 1984 do listopadu 1985 s poukazem na ust. § 44 odst. 4 vyhlášky č. 149/1988 Sb. V této souvislosti žalobce odkazoval na evidenční list důchodového zabezpečení bývalého zaměstnavatele Spotřební družstvo Budoucnost v Ostravě. Žalobce také v této souvislosti poukázal na to, že postup žalované se odráží ve výši procentní výměry jeho starobního důchodu. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. se za doby pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1.1.1996 podle předpisů platných před tímto dnem. Žalobce v uváděném období vykonával práce tzv. experta v zahraničí. Jednalo se podle § 44 vyhl. č. 149/1988 Sb. o kategorii osob - účastníky sociálního zabezpečení, u kterých pro účely důchodového zabezpečení byl za hrubý výdělek považován měsíční hrubý výdělek, který jim náležel v průměru za posledních 12 kalendářních měsíců před vysláním do zahraničí (§ 44 odst. 4 citované vyhlášky). S účinností od 1.8.1991 byla úprava důchodového zabezpečení pro tuto zvláštní skupinu zrušena zákonem č. 306/1991 Sb. V ustanovení § 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. je pak stanoveno, že v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy platnými před 1.5.1990 se hodnotí před tímto dnem doba činnosti