1 Azs 28/2004 — Nejvyšší správní soud

63 Az 7/2013- 56 - text pokračování - 10 - 63Az 7/2013 63Az 7/2013-56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobců: a) M. A., b) nezl. M. A., c) nezl. M. J. Y., žalobci b) a c) zastoupeni zákonnou zástupkyní a), všichni státní příslušnost Ukrajina, všichni t.č. bytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeni JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem Havířov-Město, Dlouhá třída 461/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.7.2013 č.j. OAM-373/ZA-ZA06-K01-2012 o udělení mezinárodní ochrany t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. O výši odměny ustanoveného právního zástupce bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). [2] Žalobkyně a) dne 1.8.2013 podala u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, ve které uvedla, že má za to, že její žádost a žádost jejích dětí o mezinárodní ochranu byla zamítnuta neoprávněně, zpět do vlasti se nemohou vrátit. Současně uvedla, že český jazyk neovládá dobře, a proto žádá o ustanovení zástupce pro soudní řízení, který by žalobu doplnil. [3] Usnesením zdejšího soudu ze dne 8.10.2013 č.j. 63Az 7/2013-7 bylo žádosti žalobkyně a) vyhověno a žalobcům byl ustanoven advokát a následným usnesením ze dne 26.11.2013 byl ustanovený advokát vyzván k doplnění žaloby. [4] Zástupce dne 30.12.2013 v intencích pokynů krajského soudu žalobu doplnil o následující žalobní body: a) žalovaný nesprávně vyhodnotil odůvodněný strach žalobců a), b) a c) z pronásledování z důvodu náboženství. Dle žalobkyně a) tato přijala dne 6.12.2012 islám, ke kterému se i nadále hlásí. Toto náboženství aplikuje za přítomnosti žalobců b) a c) a tito projevili zájem se o tomto náboženství dozvědět více. Žalobkyně a) tvrdí, že její víra v Alláha pomáhá vypořádat se s problémy každodenního života, hlavně po psychické stránce. V případě návratu na Ukrajinu se obává negativní reakce příbuzných otce žalobců b) a c) i cizích osob a rovněž se obává, že jim nebude umožněno nadále islám vyznávat, b) žalovaný nesprávně posoudil důvody pro udělení humanitárního azylu žalobcům a), b) a c) ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. Žalobci mají za to, že jsou u nich dány důvody pro humanitární azyl, neboť odchod žalobců b) a c) na Ukrajinu a jejich pobyt tam by byl pro ně šokem. Žalobci se narodili na území ČR, mluví výhradně českým jazykem a kromě území ČR nikde jinde nepobývali, neovládají ukrajinský jazyk. Odchod na Ukrajinu by pro ně znamenal odchod do neznámé země, jejich jazyk neovládají a nikoho tam neznají. Nelze vyloučit značnou psychickou újmu pro žalobce a), b) i c). Navíc žalobkyně b) je již ve věku, kdy je školou povinná a tuto navštěvuje v Havířově. Zástupce žalobce odkázal na Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, která se dá vztáhnout na rozhodování o humanitárním azylu a které stanoví, že správní orgán musí rozhodnout nejvhodnějším způsobem, musí zachovat objektivitu a nestrannost a dbát na vyváženost mezi účelem rozhodnutí a nepříznivostí zásahu do práv, svobod a zájmů dotčených osob, c) rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku důvodů vedoucích k rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu. [5] Není pravdou, že jediným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha legalizovat pobyt v České republice, naopak četnost podaných žádostí žalobkyně a) odůvodňuje strach z návratu na Ukrajinu a vystavení dětí cizímu prostředí spojenou s negativní reakcí příbuzných otce žalobců b) a c) i cizích osob. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [6] Žalovaný k žalobě uvedl, že současná žádost je u žalobců opakovanou žádostí o mezinárodní ochranu, v případě žalobkyně a) jde o jedenáctou žádost o mezinárodní ochranu a v případě žalobců b) a c) jde o desátou žádost. První žádost žalobkyně a) byla podána 4.2.2004. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádosti o udělení azylu, výpovědi žalobkyně a), použité informace o zemi původu a žalovaný je přesvědčen, že zjistil skutečný stav věci a jeho závěry jsou správné a v souladu se zákonnými normami. Navrhl žalobu zamítnout. [7] Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobcům a), b) a c) mezinárodní ochranu, jak uvedeno v odst. 1 tohoto rozsudku. Rozhodnutí velmi podrobně odůvodnil na 13 stranách. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobkyně a) do ČR přicestovala v září 2003 a poprvé o mezinárodní ochranu požádala až v únoru 2004, tedy po 5ti měsíčním nelegálním pobytu na území ČR. Od té doby zde pobývá, stejně jako její následně narozené děti, na základě dokladů za účelem správního řízení o udělení mezinárodní ochrany díky opakovaně podávaným žádostem. Z tohoto přístupu správní orgán vyvodil účelovost jejího jednání, tedy snahu o legalizaci pobytu v ČR. Správní orgán zdůrazňuje především „rozmanitost“ žalobkyní a) uváděných důvodů k podání jednotlivých žádostí, přičemž nelze přehlédnout ani žadatelčinu „nerozhodnost“, prezentovanou i v rámci řízení současného, kdy nejprve za svého druha označila pana M. A., aby následně dne 15.1.2013 sdělila, že si s ním nerozumí, není s ním ani těhotná a dne 18.1.2013 opět sdělila, že je družkou tohoto muže a je s ním těhotná a následně dočasně sdílela domácnost se svým bývalým přítelem Y. H., aniž doložila jakékoliv potvrzení o svém údajném těhotenství. Správní orgán tak nemohl přehlédnout spekulace žadatelky ohledně jejího údajného postavení osoby bez státního občanství. Správní orgán neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13 zákona o azylu a neshledal ani důvod pro udělení humanitárního azylu s odkazem na zprávy o zemi původu. Nebyla shledána ani potřeba udělení doplňkové ochrany, neboť dospěl k závěru, že žadatelce ani jejím nezletilým dětem po návratu na Ukrajinu nehrozí žádné nebezpečí ve smyslu podmínek § 14a a § 14b zákona o azylu. [8] Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí ze dne 19.12.2012, ve které žalobkyně uvedla, že je národnosti kazašské, do r. 2003 žila na Ukrajině v Bukačivci a od r. 2003 dosud v Kralupech, Jablonec nad Nisou v azylovém zařízení. Ona nikdy ani nikdo z rodiny nebyl členem žádné politické strany ani organizace. Dne 6.12.2012 přijala islám a snaží se zasvětit i děti, ale nenaléhá na ně. Má problémy se svým bývalým druhem a otcem J. (J. H., nar. X). Tento od počátku nesouhlasil s tím, aby přijala islám, dělal jí kvůli tomu problémy a také se musela několikrát obrátit na SUS v Kostelci nad Orlicí. Vyhrožoval jí a nedovoloval, aby vyučovala děti islámu. S ním již nemůže žít, neboť je křesťan a islám neuznává. Uvedla, že jí islám pomáhá psychicky. Dále uvedla, že žádá o azyl za své děti, protože je chce chránit. V r. 2009 kontaktovala ukrajinskou ambasádu v Brně, kde jí vydali potvrzení, že již není státní příslušnicí Ukrajiny, ale odmítli jí to vydat, dokud ji Kazachstán nezaregistruje. Do ČR přijela 9.9.2003. Téhož dne písemně sdělila, že žádá o změnu týkající se její státní příslušnosti z důvodu, že v dokladech má uvedeno, že je státní příslušnicí Ukrajiny, ale ve skutečnosti, což vyplývá z jejích opravdových dokladů, je státní příslušnicí Uzbekistánu. Když žádala v r. 2003 v ČR o azyl, měla v té době platný cestovní doklad, kde je uvedeno státní příslušnost Uzbekistán, a proto žádá o provedení změny. Součástí spisu je sdělení Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 4.4.2012 o obsahu, že v souvislosti se zápisy uvedených dětí A., nar.X a J. J., nar. X nebyla schopna prokázat svůj osobní stav. Úřadu uvedla, že neví, zda je vdaná či rozvedená a na výzvy úřadu, aby toto doplnila, nereagovala. Od Ministerstva vnitra pak úřad dostal informaci o jejím osobním stavu, že je vdaná a manželem je V. V. S odkazem na § 51 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb. svědčí manželu matky domněnka otcovství, proto manžel byl dodatečně zapsán v knihách narození jako otec uvedených dětí. V pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 4.1.2013 uvedla, že je zákonnou zástupkyní nezletilých žadatelů o udělení mezinárodní ochrany A. M., nar. X a J. J. M., nar. X. V pohovoru uvedla, že na otázku, že se v jejím případě jedná již o 11 žádost o udělení mezinárodní ochrany a nyní oproti předcházejícím řízením uvedla, že je osobou bez státní příslušnosti, na základě jakých skutečností toto uvádí, odpověděla, že se obracela na ambasádu, která s ní však nekomunikuje, ona si podala žádost o popření otcovství u soudu v Hradci Králové a s ohledem na mlčení ambasády má za to, že děti nemají obča