1 Afs 97/2008 — Nejvyšší správní soud

22 Af 73/2013- 62 - text pokračování - 16 - 22Af 73/2013 22Af 73/2013 – 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce T. D., zastoupeného Ing. J.P., daňovým poradcem se sídlem v O.-P., N. M. 610/118, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2013 č.j. 14223/13/5000-14130-708571 a č.j. 14224/13/5000-14130-708571, ve věcech přezkoumání rozhodnutí, jimiž byly doměřeny daně z příjmů fyzických osob, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2013 č.j. 14223/13/5000-14130-708571 a č.j. 14224/13/5000-14130-708571, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Třinci ze dne 31.10.2012 č.j. 157448/12/364910804363 a ze dne 10.9.2012 č.j. 143070/12/364910800238, kterými bylo rozhodnuto o přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu v Třinci ze dne 17.9.2010 č.j. 82598/10/364910800238 a č.j. 82596//10/364910800238, jimiž byly žalobci doměřeny daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 7.932,- Kč a za zdaňovací období roku 2004 ve výši 326.400,- Kč. Řízení bylo přerušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2015 č.j. 22Af 73/2013-54 do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl.ÚS 18/14, v níž byla na návrh Nejvyššího správního soudu posuzována otázka zákonnosti ust. § 264 odst. 4 zákona č. 289/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění. Jelikož Ústavní soud ve věci rozhodl, a to nálezem ze dne 15.9.2015 sp. zn. Pl.ÚS 18/14, jímž byl návrh zamítnut, odpadla překážka řízení v této věci, a proto soud rozhodl výrokem I o pokračování řízení. Žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Rozhodnutí ze dne 10.9.2012 č.j. 143070/12/364910800238 a rozhodnutí ze dne 5.6.2013 č.j. 14223/13/5000-14103-708571 byla vydána po lhůtě dle ust. § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen daňový řád). Je nespornou skutečností, že řízení ve věci přezkoumání daňového rozhodnutí bylo zahájeno dne 31.12.2010 podáním žádosti žalobce, a to ještě za účinnosti předcházející právní úpravy – zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). Na základě této žádosti žalovaný vydal dne 15.6.2011 rozhodnutí č.j. 1049/11-1102-807013 a č.j. 1131/11-1102-807013, kterými nařídil přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu v Třinci ze dne 17.9.2010 č.j. 82596/10/364910800238 a č.j. 82598/10/364910800238. Současně nařídil Finančnímu úřadu v Třinci zrušit tyto dodatečné platební výměry, což však Finanční úřad v Třinci nerespektoval a pokoušel se napravovat veškerá procesní pochybení. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je určení prekluzivní lhůty ve smyslu ust. § 148 daňového řádu v návaznosti na přechodná ust. § 264 téhož zákona. Podle žalobce nelze podanou žádost o přezkum rozhodnutí překvalifikovat na podnět ve smyslu ust. § 123 odst. 3 daňového řádu (s přihlédnutím k ust. § 264 odst. 1 daňového řádu), ale je nutno ji posuzovat jako podání, které zahájilo řízení ve věci přezkumného řízení. Žalovaný v rozhodnutích ze dne 15.6.2011, jimiž nařídil přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu v Třinci, tuto skutečnost potvrdil a konstatoval, že se řízení o mimořádném opravném prostředku dokončí podle daňového řádu. Přechodná ustanovení daňového řádu nepřipouští, aby zahájená daňová řízení podle ZSDP byla ukončena zákonným způsobem platností nové právní úpravy. Správnosti postupu žalovaného odpovídá i ust. § 122 odst. 3 daňového řádu, podle kterého lze nařídit přezkoumání rozhodnutí o stanovení daně, pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně. Dále žalobce zdůraznil, že řízení zahájené doručením žádosti o přezkoumání daňového rozhodnutí dle ZSDP je řízením dvoufázovým, kdy v prvé fázi se zkoumá, zda jsou splněny zákonné podmínky pro povolení přezkoumání a v druhé fázi probíhá řízení nové. Proto teprve od rozhodnutí o povolení nařízení přezkoumání je možno odvíjet lhůty stanovené ZSDP. Žalobce poukázal na judikaturu k ust. § 55b odst. 4 ZSDP (rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen NSS – ze dne 9.3.2010 č.j. 1 Afs 97/2008-88). V návaznosti na uvedené by se podle žalobce lhůta ve smyslu ZSDP odvíjela od data doručení rozhodnutí žalovaného ze dne 15.6.2011, jímž byl den 17.6.2011. Podle žalobce nelze v posuzované věci aplikovat prekluzivní lhůty v intencích rozsudku NSS ze dne 9.3.2010 sp. zn. 1 Afs 97/2008. Ust. § 122 odst. 3 daňového řádu odkazuje na lhůtu pro stanovení daně. Odkazovaným je ust. § 148 daňového řádu jako celek; není zde výslovný odkaz na odst. 5 tohoto ustanovení. Podle žalobce je proto na místě vycházet z ust. § 148 odst. 1 a následně z ust. § 148 odst. 2 písm. c) daňového řádu. K odstranění právní nejistoty je pak v odst. 2 a 3 ust. § 148 daňového řádu stanoven taxativní výčet úkonů ze strany správce daně nebo daňového subjektu, které přerušují nebo prodlužují běh tříleté lhůty. Pokud by došlo v průběhu posledního roku k vyjmenovaným úkonům, lhůta pro stanovení daně by se podle odst. 2 prodloužila o 1 rok. Ve smyslu ust. § 264 odst. 4 daňového řádu se pak při běhu lhůt postupuje podle ustanovení tohoto zákona, tedy daňového řádu, které upravují lhůtu pro stanovení daně a skutečnosti, které mají vliv na běh této lhůty a nastaly před účinností daňového řádu, se posuzují podle ZSDP. Na základě této argumentace zastává žalobce názor, že zahájení řízení o dozorčím prostředku je nutno odvíjet od data 17.6.2011, od něhož běží lhůta ve smyslu ust. § 148 odst. 1 daňového řádu. Proto podle žalobce již nelze stanovit daňovou povinnost. Argumentace žalovaného v napadených rozhodnutích, který odvíjí zahájení řízení od podání žádosti, je podle žalobce nesprávná. Závěrem žalobce uvedl, že ust. § 55b odst. 2 ZSDP neřeší pojem zahájení přezkumného řízení, avšak judikatura odvíjí počátek běhu prekluzivní lhůty od data nařízení přezkoumání rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 23.2.2010 č.j. 7 Afs 20/2007-74 a ze dne 9.3.2010 č.j. 1 Afs 97/2008-93). 2) V druhé části žaloby žalobce namítl procesní pochybení. - V písemnosti ze dne 25.9.2012 č.j. 3574/12-1500-807169 žalovaný na str. 2 uvedl svůj právní názor a důvody nařízení přezkumného řízení a na str. 2 a 3 pak důvody odklonů od svého původně vysloveného právního názoru, kdy stěžejním důvodem je vydání rozsudku NSS ze dne 21.9.2011 č.j. 8 Afs 56/2010-71. Žalobce je toho názoru, že označený rozsudek na projednávaný případ nedopadá, neboť v něm byly hodnoceny důsledky neprojednání výsledků daňové kontroly v rámci odvolacího řízení. V posuzované věci však bylo nařízeno přezkoumání rozhodnutí správce daně I. stupně. Prvoinstanční správce daně činil veškeré úkony v rámci přezkumného řízení nikoliv v rámci řízení odvolacího. Žalovaný na podporu své argumentace poukazuje na rozsudek NSS ze dne 19.8.2009 č.j. 9 Afs 65/2009-185, z nějž usuzuje, že je možno napravovat vady řízení spočívající ve zkrácení procesních práv žalobce. Označený rozsudek však zkoumal odstraňování jiných vad řízení, než je vada spočívající v neprojednání výsledků daňové kontroly. Žalobce se domnívá, že na rozdíl od řízení odvolacího, kdy je možno napravovat jakékoliv vady u nepravomocně vydaných dodatečných platebních výměrů, v případě přezkumného řízení takto postupovat nelze. Prvoinstanční správce daně je vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí. Neprojednání výsledků kontroly je zhojitelnou vadou toliko v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, nikoliv však v rámci přezkumného řízení. - Zpráva o daňové kontrole nebyla ve skutečnosti projednána ani dodatečně a uvedení dvou dat, kdy údajně k jejímu dodatečnému projednání došlo, tj. 9.11.2011 nebo 22.12.2011 je zcela zmatečné. Žalovaný se nevypořádal s konkrétním datem, k němuž měla být zpráva o daňové kontrole projednána. V napadeném rozhodnutí ze dne 5.6.2013 č.j. 14224/13/5000-14103-708571 žalovaný pak uvedl další datum, a to 24.4.2011, tedy ještě před zahájením vlastního přezkumného řízení. Tím je tato část rozhodnutí zcela nejasná a nesrozumitelná. Žalovaný v napadených rozhodnutích výslovně neuvádí, kdy došlo k nápravě vady řízení, tj. projednání zprávy o daňové kontrole, pouze dovozuje, že zprávu je možno považovat za projednanou, protože se žalobce vyjádřil k závěrům správce daně, s nimiž byl seznámen. V posuzované věci se však žalobce vyjadřoval k závěrům správce daně fakticky již několik let a intenzivně je rozporoval. Fakticky tedy mělo v průběhu přezkumného řízení při řadě jednání, kdy se žalobce vyjadřoval mimoděk dojít i k projednání zprávy o daňové kontrole. Tento postup je podle žalobce v rozporu s judikaturou, daňovým řádem i s čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce