4 As 151/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 74/2016- 96 - text pokračování -11- 65 A 74/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobkyně R., spol. s r. o., se sídlem M. 523, S., zastoupené Mgr. Iljou Spurným, advokátem se sídlem Masarykova tř. 795/41, Olomouc, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, se sídlem Květná 15, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2016, č. j. SZPI/AO801-59/2013, ve věci správních deliktů, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Včas podanou žalobou žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované, citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí svého inspektorátu v Olomouci ze dne 29. 2. 2016, č. j. SZPI/AO801-55/2013. Posledně jmenovaným rozhodnutím byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 500.000 Kč za spáchání tří deliktů, a to podle § 17 odst. 1 písm. m) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále „zákon o potravinách“), spočívajícího v tom, že žalobkyně uvedla do oběhu potraviny se složkou nového typu, která nebyla schválena (betain HCl v potravině pro zvláštní výživu sportovců s obchodním názvem N.O.-XPLODED BLUE RAZ); dále deliktu podle § 17a odst. 1 písm. e) zákona o potravinách, spočívajícího v tom, že předmětné potraviny nebyly označeny česky; a deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, spočívajícího v tom, že žalobkyně uváděla na trh (držela za účelem prodeje) potraviny označené tak, že uváděla spotřebitele v omyl co do jejich skutečného data minimální trvanlivosti (dále „DMT“). [2] Žalobkyně v žalobě namítala, že 1. nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a správní orgány nevyvrátily souhlas dovozce s prodloužením trvanlivosti předmětných výrobků a neprovedly žádný důkaz o jejich poživatelnosti (zdravotní nezávadnosti), 2. držení potravin nesprávně označených není správním deliktem, 3. z odůvodnění rozhodnutí není jasné, zda delikt spočíval v přeznačení DMT anebo v rozdílech o DMT na skupinovém a individuálním obalu, 4. nebyla prokázána zdravotní závadnost předmětných potravin, 5. sdělení Ministerstva zdravotnictví o závadnosti jedné látky v předmětných potravinách bylo vydáno později, než byl spáchán údajný správní delikt, 6. absence českého označení není správním deliktem, správní orgány dospěly k nesprávnému právnímu závěru, 7. výše pokuty byla nepřiměřená, nebyla odůvodněna, relevantní byly majetkové a finanční poměry žalobkyně, důležité bylo, jak byl delikt spáchán (žalobkyně přeznačené potraviny jen skladovala, neprodávala), spotřebitelé nebyli ohroženi, prodloužení DMT o tři roky není dlouhá doba, zboží je málo obrátkové, je určeno jen pro vrcholové sportovce, chyběl úmysl žalobkyně, správní orgány se nezabývaly zisky a tržbami, 8. rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění o odvolacích námitkách žalobkyně. [3] Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se podrobně vyjádřila ke všem námitkám v napadeném rozhodnutí, na rozhodnutí odkázala a vyzdvihla, že DMT určuje výrobce (zde z USA), který má znalosti o potravině, je za ni odpovědný. Není přípustné, aby další články distribučního řetězce svévolně prodlužovaly DMT, bez vědomí a souhlasu výrobce, bez řádné analýzy a doložení důvodnosti takového kroku. Souhlas evropského dovozce není dostatečný, ten nemá dostatečné znalosti o potravině. Navíc ani v tomto souhlasu dovozce nebylo uvedeno, na základě čeho byla minimální trvanlivost prodloužena, žádné takové hodnocení souhlas maďarského dovozce neobsahuje. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o důvodech prodloužení DMT. [4] Podle žalobkyně by k naplnění skutkové podstaty deliktu podle § 17a odst. 1 písm. b) zákona o potravinách spočívajícího v daném případě v přeznačování DMT musela zboží nejen držet, ale držet za účelem distribuce s nesprávným označením a nabízet k prodeji. Samotné držení potravin, které byly v době nabytí distributorem nezávadné, není deliktem. K tomu žalovaná odkázala na čl. 3 bod 8 nařízení č. 178/2002 a dospěla k závěru, že deliktem je držení potravin, které jsou nabízeny k prodeji. Nejde o kumulaci podmínek, jak tvrdila žalobkyně. Žalobkyně nerozporuje, že držela předmětné potraviny za účelem prodeje. Delikt nespočívá v uvádění na trh potravin závadných, ale nesprávně označených. Tím žalobkyně uvádí spotřebitele v omyl. [5] K nejasnosti žalobkyně o tom, co bylo deliktem, žalovaná předeslala, že není sporu o tom, že žalobkyně přeznačila na předmětných potravinách DMT, ani to, že DMT ve výrobcích pro konečného spotřebitele nebylo v souladu s DMT na skupinovém obalu, tedy s DMT stanoveným výrobcem. Žalovaná v napadeném rozhodnutí na straně 13 jednoznačně uvedla, v čem spočíval delikt žalobkyně. Žalovaná zdůraznila i to, že se lišilo DMT na třech obalech výrobků (plastová nádoba, její individuální a dále skupinový obal) a proti žalobkyni hovořilo i potvrzení dodavatele o pravosti, podle kterého je DMT vyznačeno na všech těchto třech obalech výrobku. Navíc v době přeznačení DMT žalobkyní (v roce 2012 na rok 2014) byly některé výrobky již po uplynutí DMT stanoveného výrobcem (rok 2011). Žalobkyně přeznačovala DMT svévolně, bez řádného zhodnocení rizik a relevantním způsobem nedoložila, na základě čeho DMT prodlužovala. Podle § 10 odst. 2 zákona o potravinách mohou být výrobky s blížícím se vypršením DMT nebo prošlé uváděny do oběhu jen s touto výslovnou informací. [6] K námitce neprokázání zdravotní nezávadnosti či škodlivosti žalovaná poukázala na to, že delikt spočívá v nesprávném označení potraviny, nikoli v tom, že uváděla na trh závadné nebo škodlivé potraviny. Proto se správní orgány nemusely závadností výrobků zabývat. [7] K námitce retroaktivního prohlášení Ministerstvem zdravotnictví předmětné látky v potravině za závadnou žalovaná uvedla, že žalobkyně byla postihována za to, že potravinu uváděla do oběhu dne 7. 8. 2012, tedy v době, kdy předmětné sdělení Ministerstva zdravotnictví o závadnosti látky bylo již vydáno (dne 8. 6. 2012). Bez ohledu na prohlášení Ministerstva zdravotnictví je na provozovateli potravinářského podniku, aby se zajímal o to, zda látky v potravinách uváděných do oběhu splňují požadavky právních předpisů, tj. zda se nejedná o látku nového typu, kterou nelze bez souhlasu uvádět do oběhu podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 258/97. Potravinové právo je založeno na objektivní odpovědnosti a žalobkyně nese odpovědnost za uvádění potravin na trh bez ohledu na zavinění. [8] Není sporu o tom, že žalobkyně uváděla do oběhu potraviny bez povinných údajů v českém jazyce. Tím naplnila skutkovou podstatu deliktu podle § 17a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 6 odst. 4 zákona o potravinách. [9] K námitkám k výši uložené pokuty žalovaná upřesnila, že žalobkyně zaměňuje formu uvádění na trh a způsob spáchání deliktu jako kritérium pro výši pokuty. Domněnka žalobkyně, že držení potraviny není jejím uváděním na trh, nemění nic na úvaze žalované. Ohrožení spotřebitelů bylo založeno na tom, že žalobkyně držela přeznačené potraviny za účelem prodeje. [10] Žalobkyně nevěděla, jak se promítlo do výše pokuty prodloužení DMT o tři roky. Správní orgány měly za přitěžující prodloužení DMT o tři roky. Tuto dobu vyhodnotily jako velmi dlouhou dobu. [11] K námitce žalobkyně, že úvaha o počtu ohrožených spotřebitelů není podložená a že mělo být zřejmé, že jde o potravinu pro vrcholové a výkonné sportovce, nikoli pro běžné spotřebitele, žalovaná uvedla, že přeznačených potravin bylo 8.044 ks. Úvaha, že si spotřebitel zakoupí 1 – 2 ks je logická a nevybočuje z mezí správního uvážení. I výkonnostní sportovci jsou spotřebitelé a mají nárok na pravdivé a nezavádějící informace o potravinách a počet takto potencionálně zasažených spotřebitelů bylo namístě hodnotit. [12] K námitce o recidivě, neodůvodnění správního uvážení, majetkových poměrů a porovnatelnosti pokut žalovaná poukázala na závažnost deliktu, velikost újmy, která může být způsobena, posouzení jednotlivých kritérií (následek, způsob, okolnosti) a přiměřenost pokuty dle ustálené praxe. Není pravda, že byla stanovena výše pokuty a teprve poté hledala žalovaná odůvodnění. Kontrola proběhla před čtyřmi lety a teprve ve třetím řízení o odvolání žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí. Původně uložená pokuta ve výši 2.300.000 Kč byla snížena na 500.000 Kč. Správnímu orgánu se nepodařilo doložit úmysl žalobkyně, k zániku odpovědnosti za delikty nedošlo, u dvou deliktů došlo k zastavení řízení, námitky žalobkyně byly zohledněny. Žalobkyně nespecifikuje, jak byla postupy správních orgánů zkrácena na svých právech. [13] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř.