6 Afs 130/2014 — Nejvyšší správní soud

25 Af 30/2019- 43 - text  10 25 Af 30/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: SYSNET s. r. o. sídlem J. Poničara 13, 841 07 Bratislava, Slovenská republika zastoupen advokátem Mgr. Ing. Janem Krejsou sídlem Olivova 2096/4, 110 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2019, č. j. 14341/19/5300-21442-711458, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou ze dne 17. 6. 2019 se žalobce domáhá zrušení výše nadepsaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj za měsíc leden 2015 ze dne 15. 5. 2017, č. j. 2133475/17/3201-52521-809731, a za měsíc březen 2015 ze dne 15. 5. 2017, č. j. 2133553/17/3201-52521-809731. Těmito platebními výměry byla žalobci vyměřena daň vlastní daň ve výši 0 Kč. II. Žalobní body 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i platebních výměrů, které mu předchází, neboť žalovaný podle něj zcela rezignoval na řádné hodnocení důkazů. Ze souhrnu jednotlivých skutečností podle žalobce vyplývá, že žalobce neměl ani nemohl mít indicie, ze kterých by v době obchodování vyplývalo zatížení dodávek mobilních telefonů daňovým podvodem. Žalovaný neposuzuje situaci jako celek, pouze jednotlivě uvádí námitky vůči tvrzením žalobce, aniž by zohlednil ostatní důkazy. Žalobce byl v osobním kontaktu s dodavatelem J.B., spolupráce byla bezproblémová, ceny zboží obvyklé a dodavatel nebyl veden jako nespolehlivý plátce. Žalobce je na trhu etablovaným obchodníkem a tedy nemá ani neměl důvod účastnit se nekalého jednání. Správce daně pak podle žalobce dospěl k nesprávným závěrům v případě jednotlivých nestandartních okolností. 3. K absenci webových stránek dodavatele a odběratelů žalobce uvádí, že na základě těchto nebyla obchodní spolupráce navazována. Žalobce byl osobně nebo telefonicky kontaktován jak dodavatelem, tak svými odběrateli. Pokud se jedná o tvrzené rozpory ve výpovědích svědků týkajících se navázání spolupráce, jsou závěry správce daně chybné, z protokolů přímo vyplývá, že J. B. kontaktoval žalobce. Velkoobchody standardně nemívají rozsáhlé webové stránky, nejedná se v oboru o nic neobvyklého. Správce daně neprokázal, že existence kvalitně zpracovaných webových stránek je v oboru běžnou praxí. Nebylo přitom prokázáno, v jaké podobě stránky společností existovaly. Pokud se jedná o webové stránky společnosti HB Elektro, tato nepatřila panu B. ml., který byl žalobcovým dodavatelem, o jeho důvěryhodnosti tak ze stránek nelze nic usuzovat. S J. B., který byl přitom klíčový pro vyloučení rizika zapojení do podvodů, uskutečnil žalobce celou řadu obchodů a tyto nebyly nijak zpochybněny. Mezi subjekty existovala dlouhodobá obchodní spolupráce a strany se vzájemně znaly. 4. K tvrzené absenci písemných smluv a pojištění žalobce opět poukazuje na skutečnost, že se svým dodavatelem J. B. se dobře znal. Zboží bylo vždy nejprve přijato na skladě a až poté bylo uhrazeno, čímž bylo minimalizováno riziko. Pojištění zboží nebylo z tohoto důvodu nutné, protože do doby dodání nesl veškerá rizika dodavatel. Na tom, že J. B. přistoupil na tento způsob obchodování, není nic zvláštního, jak se snaží správce daně tvrdit, neboť se jedná pouze o odraz vyjednávací síly stran. Absence písemných smluv je v oboru a v mezinárodním obchodu běžná, opak správce daně neprokázal. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2015, č. j. 4 Afs 233/2015-21, platí, že ústní smlouvy mohou být součástí obchodní praxe. Správce daně tak neunesl své důkazní břemeno. 5. K tvrzené absenci kontroly zboží při převzetí žalobce tvrdí, že zboží bylo kontrolováno ve všech případech. Protože bylo zboží baleno v originálních obalech, stačilo zkontrolovat počet kusů a neporušenost balení. Jiná kontrola by vedla ke snížení hodnoty a takový postup potvrdili i telekomunikační operátoři. Správce daně přitom nevysvětlil, že by v oboru měla být zavedená praxe jiná. Žalobce k tomuto odkazuje na rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/201760. Ze sdělení AT Computers a. s. vyplývá, že dodávky mobilních telefonů jsou na příjmu kontrolovány podle váhy dodávky a počtu kartonů, tuto skutečnost správce daně ignoruje. Správci daně bylo též AT Computers sděleno, že reklamace jsou řešeny přes servisní střediska značky Apple. Žalobce ve svých obchodech postupuje stejně. Není-li správci zřejmé, jak řešil žalobce identifikaci zboží při reklamaci jednotlivých telefonů, nevypořádal se se se skutkovými zjištěními. K výše uvedenému žalobce dodává, že za zboží odpovídala při převzetí společnost Transforwarding a. s., se kterou měl žalobce uzavřenou smlouvu. Účast dalšího subjektu při dodání zboží přitom podle judikatury NSS zpravidla prokazuje, že se žalobce nedopustil podvodného jednání, což vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 30. 7. 2010, č. j. 8 Afs 14/2010. Identifikace zboží probíhala porovnáním se seznamem IMEI kódů mobilních telefonů, ty žalobce i J. B. doložili správci daně nezávisle na sobě. Na tom, že IMEI kódy nejsou součástí předložených faktur, není nic zvláštního, neeviduje je ani společnost AT Computers. Z dokazování mělo vyplynout, že některé telefony byly aktivovány dříve, než je fakturován jejich prodej. K tomu žalobce pouze dodává, že doložil fotografie, které dokládají zabalení telefonů a svědeckých výpovědí. 6. K účelovosti vystavování CMR listů žalobce uvádí, že jejich vystavení v dané věci postrádá význam. CMR listy jsou vystavovány, pokud jsou odesílatel a přepravce jiná osoba. Do skladu přitom telefony dovezl J. B. jako vlastník zboží. Smysl mělo jejich vystavení až ve chvíli, kdy bylo zboží dodáno do skaldu společnosti Transforwarding. 7. Ke kalkulacím správce daně, podle kterých byla cena prodávaných telefonů podezřele nízká, žalobce uvádí, že podle jeho výpočtů se jednalo o standartní ceny. Společnost AT Computers v totožném období prodávala telefony za cenu prakticky stejnou, podle vývoje cen na webu Heureka byla nejnižší obchodovaná cena telefonů ještě nižší, než za kolik obchodoval žalobce. Žalobci nemůže být kladeno k tíži, že v řetězci obchodů před ním byly telefony prodávány za cenu uměle sníženou. 8. Není pravdou, že se žalobce k DPH v České republice registroval účelově. Žalobce plánoval vstoupit se svým internetovým obchodem na český trh a očekával překročení hranice tržeb pro režim zasílání zboží ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Tím žalobce plnil své zákonné povinnosti. O režimu dodávek zboží v České republice rozhodl žalobce po domluvě s J. B., který mu sdělil, že již na Slovensko zboží dodávat nemůže. Dodáním zboží v Česku mohl J.B. snížit rizika cash-flow pro případ, že by mu byl zadržován odpočet v případě intrakomunitárního plnění. 9. Správce daně tak usuzuje o zapojení žalobce do daňového podvodu na základě několika nepodložených tvrzení. Tato přitom nepostačují samostatně ani ve vzájemné souvislosti k učinění závěru o zapojení do daňového podvodu. Žalobce učinil všechna opatření, která po něm lze rozumně považovat pro to, aby se účasti na podvodu vyhnul. Žalobce prověřoval své partnery v živnostenském a obchodním rejstříku, v insolvenčním rejstříku, registraci k DPH a nespolehlivého plátce. Kupní cena byla hrazena až po dodání zboží na sklad, čímž bylo eliminováno riziko nedodání zboží na sklad. Mezi žalobcem a dodavatelem J. B. existovala dlouhodobá spolupráce. Žalobce podniká na trhu s elektronikou dlouhodobě a nejednalo se v jeho případě o žádné mimořádné transakce. Na dodávkách zboží se také podílel třetí nezávislý subjekt společnost Transforwarding. Žádná další opatření tak žalobce nemohl učinit. 10. Žalobce v závěru odkazuje na celou řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu a zejména na již zmiňovaný rozsudek č. j. 5 Afs 60/2017-60 a navrhuje zrušit napadené rozhodnutí včetně předcházejících platebních výměrů. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 8. 2019 navrhl žalobu zamítnout. 12. K námitce nesprávného hodnocení důkazů žalovaný uvádí, že postupoval zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 daňového řádu, důkazy hodnotil ve vzájemné souvislosti. Žalovaný se podrobně zabýval celkovým obrazem situace, když popsal řetězce zasažené podvodem na DPH, konkrétní účast žalobce v řetězcích, objektivní okolnosti nasvědčující podvodu a také nedostatečnou obezřetnost žalobce. 13. K namítané nesprávnosti závěrů ohledně nestandartních okolností žalovaný poukázal n