2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 16/2020- 55 - text  9 65 A 16/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., ve věci žalobce: S. C.!, z. s. sídlem P. 67, X V. zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Magistrát města Olomouce sídlem Horní náměstí 583, 779 11 Olomouc o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 2. 2020 u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci domáhal toho, aby soud označil jako nezákonný zásah žalovaného spočívající v tom, že požádal soudního exekutora Mgr. J. V. z Exekutorského úřadu Olomouc, sídlem Dr. M. H. 496/27, X O., aby provedl exekuci exekučních titulů: 1) příkaz žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č. j. SMOL/284378/2018/OARMV/PZP/Mir, 2) příkaz žalovaného ze dne 14. 12. 2018, č. j. SMOL/305433/2018/OARMV/DPD/Reg, 3) příkaz žalovaného ze dne 26. 2. 2019, č. j. SMOL/054696/2019/OARMV/DPD/Mor a 4) příkaz žalovaného ze dne 27. 2. 2019, č. j. SMOL/055544/2019/OARMV/DPD/Moro. 2. Žalobce v žalobě namítal, že výše popsané exekuční tituly nebyly v době podání exekučního návrhu pravomocné a vykonatelné a nejsou jimi ani dosud, neboť nebyly žalobci řádně doručeny. Tento závěr žalobce dovozuje z toho, že Ministerstvo vnitra se dopustilo vůči žalobci nezákonného zásahu tím, že nezaslalo přístupové údaje k datové schránce žalobce do datové schránky statutárního orgánu žalobce bezodkladně po zřízení datové schránky. Dále se podle žalobce Ministerstvo vnitra vůči žalobci dopustilo nezákonného zásahu tím, že zpřístupnilo datovou schránku žalobce pro doručování písemností před doručením přístupových údajů k této datové schránce do datové schránky statutárního orgánu žalobce. O tom bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 6 A 71/2018-82 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 8 As 57/2019-57. Ministerstvo vnitra žalobci po dobu více jak jednoho roku neumožňovalo přihlásit se do datové schránky, když přístupové údaje byly žalobci poskytnuty až v lednu 2020 poté, co se žalobce svých práv domáhal cestou zásahové žaloby u soudu. Navíc datová schránka žalobce byla ministerstvem zpřístupněna a pro jiné subjekty byla otevřena doručování. Nicméně žalobce se nemohl do své datové schránky přihlásit a seznámit se zprávami do ní zaslanými. Podle názoru žalobce nemohly být shora popsané exekuční tituly doručeny ani fikcí, neboť žalobce objektivně neměl možnost se seznámit se zaslanými zprávami, a to právě v důsledku nezákonného zásahu Ministerstva vnitra. O vydání exekučních titulů se žalobce dozvěděl až dne 27. 1. 2020, kdy mu byly zaslány přístupové údaje a kdy se do datové schránky přihlásil. Nezákonným zásahem žalovaného vznikly žalobci náklady v podobě právního zastoupení a navíc byl poškozen na svých právech, neboť v centrální evidenci exekucí je o něm vedena informace, že je vůči němu vedena exekuce. 3. Jako další důvod nezákonnosti zásahu spatřuje žalobce v tom, že žalovaný předáním vymáhání nedoplatků vzniklých na základě shora popsaných exekučních titulů soudnímu exekutorovi nedůvodně navýšil náklady exekuce a postupoval v rozporu s § 175 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 4. Následně se žalobce v žalobě věnoval zdůvodnění nesouhlasu se zveřejněním osobních údajů svých a svého zástupce na internetu prostřednictvím webové stránky Nejvyššího správního soudu a požadoval důslednou anonymizaci. B. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 4. 2020 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o datových schránkách“) je stanovena absolutní přednost doručování v případě, kdy má subjekt zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, což žalobce v době vydání exekučních titulů měl. Žalovaný nikdy neměl rozumný důvod domnívat se, že by nebyly exekuční tituly doručovány v souladu se zákonem. Podle názoru žalovaného došlo k doručení exekučních titulů fikcí, neboť nelze souhlasit s žalobcem v tom, že nenese žádnou vinu na tom, že mu nebyly řádně doručeny přístupové údaje do jeho datové schránky. Žalovaný poukázal na to, že žalobce požádal o zřízení datové schránky dne 18. 3. 2018. Datová schránka mu byla zřízena dne 20. 3. 2018. Dne 21. 3. 2018 byly statutárnímu orgánu žalobce zaslány přístupové údaje. Ačkoliv byl proces jejich doručování shledán nezákonným, musel od tohoto dne žalobce vědět o zřízení své datové schránky a měl se zajímat o to, proč nemá k dispozici přístupové údaje. Navíc dne 20. 4. 2018 přišel statutárnímu orgánu žalobce e-mail o zřízení datové schránky žalobce. První exekuční titul byl vydán až 7 měsíců poté, co žalobce prokazatelně věděl o zřízení své datové schránky. Žalobce měl podle žalovaného dostatek času zajímat se, proč nemá k dispozici přístupové údaje. Dále žalovaný poukázal na to, že ve dvou z výše popsaných exekučních titulů byl jako pravděpodobný řidič ohlášen pan P. K., který je současně statutárním orgánem žalobce. Žalobce tak musel o protiprávním jednání řidičů žalobcem provozovaných vozidel vědět. V té době (14. 1. 2019) navíc byly statutárnímu orgánu žalobce známy problémy s jeho datovou schránkou. Závěrem žalovaný poukázal na to, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 8 As 57/2019-57, na který žalobce odkazuje, uvedl, že je nutné posoudit, zda chybný postup v doručování přístupových údajů má za následek nezákonnost doručení, a to s ohledem na možné zneužití práva a obstrukce ze strany žalobce. 6. K důvodu nezákonnosti zásahu ohledně nedůvodného navýšení nákladů exekuce žalovaný uvedl, že před předáním věci soudnímu exekutorovi provedl šetření ve vztahu k žalobci, kdy zjišťoval, zda má žalobce přeplatek u jiného správce daně (u Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Děčíně), zda má zřízen účet u poskytovatelů platebních služeb, avšak s negativním výsledkem. V takovém případě dospěl žalovaný k závěru, že s ohledem na jeho personální možnosti bude nejefektivnější, když předá vymáhání shora popsaných nedoplatků v celkové výši 6 000 Kč při předpokládaných nákladech exekuce 6 655 Kč, soudnímu exekutorovi. C. Replika žalobce 7. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 22. 5. 2020 uvedl, že doručenky informačního systému datových schránek jsou nadány presumpcí správnosti, nicméně tuto žalobce vyvrátil rozsudkem Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Žalobce zdůraznil, že žádal ministerstvo o zaslání přístupových údajů, ale to mu je odmítlo poskytnout. Fikce doručení nemohla nastat, neboť nebyly splněny zákonné podmínky doručení a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 92/01 a nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 13/2013, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že fikce nemůže nastat, pokud adresát nemá objektivní možnost se s písemností seznámit v důsledku pochybení správních orgánů. 8. K navýšení nákladů exekuce žalobce dále uvedl, že soudní exekutor nedisponuje žádnými pravomocemi při výkonu exekuce, kterými by nedisponoval žalovaný při daňové exekuci. Soudní exekutor jako výslednou formu exekuce zvolil přikázání jiné peněžité pohledávky ve formě vratitelného přeplatku vzniklého vyměřením nadměrného odpočtu na dani z příjmů právnických osob za rok 2019, což mohl učinit i žalovaný. Kdyby vymáhal nedoplatek svými silami žalovaný, činily by náklady daňové exekuce 500 Kč. D. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 9. Krajský soud z předloženého správního spisu pro účely soudního přezkumu zjistil, že příkazem žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č. j. SMOL/284378/2018/OARMV/PZP/Mir, příkazem ze dne 14. 12. 2018, č. j. SMOL/305433/2018/OARMV/DPD/Reg, příkazem ze dne 26. 2. 2019, č. j. SMOL/054696/2019/OARMV/DPD/Mor a příkazem ze dne 27. 2. 2019, č. j. SMOL/055544/2019/OARMV/DPD/Moro byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku provozu na pozemních komunikacích. Jednotlivé příkazy byly žalovaným žalobci doručovány do jeho datové schránky. Žalobce se ve lhůtě 10 dnů od dodání jednotlivých příkazů (datových zpráv) do jeho datové schránky nepřihlásil. Žalovaný na jednotlivých příkazech vyznačil právní moc a vykonatelnost. Po provedení dílčích šetření ohledně majetku povinného žalovaný podal dne 9. 7. 2019 u soudního exekutora Mgr. J. V., Exekutorský úřad O., exekuční návrh k vymožení nedoplatků vzniklých na základě shora uvedených příkazů. E. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal postup žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu