2 Azs 71/2006 — Nejvyšší správní soud

72 A 22/2020- 30 - text  7 72 A 22/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: P. H., st. příslušnost: Ukrajina t. č. pobytem U. D., B. 185, X V. M. zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2020, č. j. CPR-15390-5/ČJ-2020-930310-V237, ve věci správního vyhoštění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Vsetín (dále jen „policie“) ze dne 12. 2. 2020, č. j. KRPZ-16421-40/ČJ-2020-150023–SV–VS. Tímto rozhodnutím policie vyhostila žalobce podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3, 4 a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s dobou platnosti na pět let. 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná nesprávně zvážila reálnost vyhoštění žalobce, protože nevyšla ze závazného stanoviska ministerstva vnitra. Žalovaná si toto stanovisko opomenula opatřit. Žalovaná tak nezjistila řádně skutkový a právní stav. Není pochyb o tom, že potřeba závazného stanoviska u žalobce vyvstala. Žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2020, č. j. 72 A 6/2020-42, který zrušil rozhodnutí o zajištění žalobce, protože žalovaná nezkoumala realizovatelnost vyhoštění žalobce. Tento závěr je třeba použít i v přezkumném řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce poukázal na čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a čl. 15 odst. 1 návratové směrnice. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala opožděnost žaloby. Žalovaná doručila napadené rozhodnutí 28. 5. 2020 a posledním dnem pro podání žaloby byl den 8. 6. 2020 (desátým dnem lhůty byla neděle). Žalobní body jsou neopodstatněné, protože vycházejí ze znění zákona o pobytu cizinců účinného do 30. 7. 2019 a z judikatury k předešlému znění zákona. Správní spis osvědčuje, že uplatnění postupu podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců nepřipadalo v úvahu. Žádná z informací uvedených žalobcem nespadala pod pojem „skutečné nebezpečí“ podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Na místě byl postup podle § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce pochází z bezpečné země původu a žádné indicie o „skutečném nebezpečí“ neuvedl. 4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 5. Námitka žalované o opožděnosti žaloby není důvodná, protože žaloba byla podána na poště dne 8. 6. 2020. 6. Soud zjistil ze správního spisu ve vztahu k žalobním námitkám, že při ústním jednání dne 8. 2. 2020 žalobce vypověděl, že nemá k věci vysvětlení a bude odpovídat na otázky policie. Žalobce naposled přicestoval do České republiky na platné roční vízum v roce 2004 za prací. Pak požádal o azyl, nebyl mu udělen, pobýval v Praze a okolí a v Plzni, v řízeních o vyhoštění ho zastupoval právník, odvolání bylo zamítnuto. V Brně požádal o azyl v roce 2014, ani soud žalobci v roce 2018 nevyhověl. Žalobce věděl, že musí odcestovat, ale nechtěl, protože tu měl přítelkyni. S tou se už rozešel. V posledních měsících se zdržoval ve Valašském Meziříčí, kde ho kontrolovali včera policisté. Pas žalobci „propadl“ v roce 2008, pak tu pobýval na azylový průkaz. Náhradní průkaz někam zastrčil, neví už kam. Ví, že měl odcestovat, ale měl tu přítelkyni. Momentálně žádný doklad nemá. Na dotaz, jaké kroky k získání dokladu podnikl, žalobce uvedl, že volal bratrovi, ať mu nějaký doklad pošle. Na dotaz, proč není přihlášen k pobytu, žalobce uvedl, že ve Valašském Meziříčí moc nepobýval, jezdil za tou přítelkyní. Nyní má asi 20 000 Kč. V České republice má žalobce nyní přítelkyni, Ukrajinku, která je tu na návštěvě, pobývá tu na „biometriku v rámci bezvízové dohody“. Žalobce je zdravý, s ničím se neléčí, majetek tu nevlastní, několik lidí mu dluží asi 18 – 20 000 Kč. Žalobce se na Ukrajinu může vrátit, nic mu nehrozí. Nevycestoval, protože se bál, aby nebyl nasazen do válečného konfliktu na Ukrajině, který tam před lety probíhal. Oblast, ve které žalobce žije, je bezpečná. Žalobce má na Ukrajině dům, žije tam teď jeho bratr, který je rozvedený, rodiče už nežijí. Žalobce není ženatý a děti nemá. 7. Žalobce se k podkladům před vydáním rozhodnutí o zajištění ze dne 8. 2. 2020 téhož dne nijak nevyjádřil. 8. Žalovaná v rozhodnutí ze dne 12. 2. 2020 vysvětlila, že žalobce v tomto správním řízení neuvedl žádné překážky vycestování na Ukrajinu a že by mu po návratu do domovské země hrozilo nějaké nebezpečí. Žalovaná uvedla, že žalobce pochází z bezpečné země původu, která je uvedena ve vyhlášce č. 328/2015 Sb. a současně žalobce neuvedl žádné skutečnosti o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců. 9. V odvolání žalobce k překážkám vycestování nic neuvedl. 10. Žalovaná v napadeném rozhodnutí aprobovala postup správního orgánu I. stupně a uvedla, že správně vyhodnotil postup v intencích § 120a zákona o pobytu cizinců, když pro absenci důvodů znemožňujících vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců stanovil dobu k vycestování žalobce z území členských států EU. 11. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, pochází-li cizinec z bezpečné země původu podle jiného právního předpisu a neuvedl-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179. 13. Zvláštním předpisem podle citovaného ustanovení je vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění vyhlášky č. 68/2019 Sb. (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“). 14. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, v této souvislosti konstatoval, že „označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“, což lze obdobně vyslovit i v posuzovaném případě. Ukrajina je podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. na seznamu zemí, které Česká republika považuje za bezpečné (s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů, odkud však žalobce nepochází; Lvov je poblíž západní hranice Ukrajiny, na rozdíl od Doněcku, který je poblíž východní hranice Ukrajiny, a obě města jsou od sebe vzdálena asi 1 200 km jízdy; Luhanská oblast a Krym jsou ještě vzdálenější). Bylo proto na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí. 15. Žalobce v žalobě žádné konkrétní tvrzení neuvedl. V posuzovaném případě jde o vyhoštění, nikoli zajištění cizince a není tak důvodná argumentace závěry z rozsudku zdejšího soudu ve věci zajištění stejného žalobce sp. zn. 72 A 6/2020. Žalobní námitka o povinnosti policie obstarat si závazné stanovisko, jak správně uvedla žalovaná, by byla v posuzované věci důvodná za účinnosti předcházejícího znění § 120 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, účinného do 30. 7. 2019, podle kterého policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné. Toto znění však bylo změněno zákonem č. 176/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 31. 7. 2019. Důvodová zpráva k novému znění citovaného ustanovení neexistuje (protože toto znění má původ v pozměňovacím návrhu X5 bod I3 sněmovního tisku 203/10). 16. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státn