2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 110/2020- 52 - text 7 65 A 110/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše, Ph.D., ve věci žalobce: P. N. t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Mírov, P. O. BOX 1, 789 53 Mírov proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov sídlem Mírov 27, 789 53 Mírov ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevyhovění žádosti žalobce o sdělení jména advokáta, který za ním dne 18. 9. 2020 přišel do věznice takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Žaloba a řízení o ní 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2020 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované. V žalobě uvedl, že je účastníkem velké řady soudních sporů, a tudíž má ve své kartě ve vězeňském informačním systému zapsáno velké množství advokátů, kteří jej zastupují. Ve Věznici Mírov, kde je od ledna 2020 umístěn, mu však před předvedením na schůzku s advokátem sdělí jen to, že za ním přišel advokát, aniž jsou mu ochotni sdělit jméno daného advokáta. Tato skutečnost dle žalobce významně omezuje účinnost právní pomoci, neboť žalobce neví, jaké podklady si má na danou schůzku vzít, přičemž bez listinných materiálů předaných obhájci je nemožné vést účinnou obhajobu, tudíž se schůzka stane neefektivní. 2. K výzvě soudu žalobce v doplnění žaloby ze 7. 12. 2020 označil sedm konkrétních případů, kdy k takovému jednání ze strany žalované došlo, dovodil, že se jedná o tzv. trvající zásah a uvedl, že se domáhá určení, že žalovaná v těchto případech postupovala nezákonně, a dále toho, aby soud žalované zakázal v porušování jeho práva pokračovat. 3. Usnesením ze dne 21. 12. 2020, č. j. 65 A 110/2020-10, krajský soud žalobu částečně odmítl pro opožděnost. V usnesení žalobci vysvětlil, že jím popsané jednání žalované nelze označit za trvající zásah, nýbrž se jedná o řadu jednorázových opakujících se skutků, a tudíž soud může projednat pouze tu část žaloby, která se týká skutku, jenž se stal ve lhůtě dvou měsíců před podáním žaloby. Předmětem řízení tak zůstal skutek spočívající v tom, že žalovaná nesdělila žalobci dne 18. 9. 2020, že za ním přišel JUDr. T. Ch. Správnost posouzení povahy popsaných zásahů i včasnosti žaloby ze strany zdejšího soudu potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6 As 2/2021-40. 4. V dalším doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2021 žalobce uvedl, že schůzka s JUDr. Ch. dne 18. 9. 2020 nebyla předem plánovaná. Dále podrobně popsal, jak probíhá jeho přivádění na schůzky s advokáty. Uvedl, že jej z cely vyzvedne příslušník žalované, jenž mu nesdělí, který konkrétní advokát za ním přišel. Žalobce se snaží vzít si s sebou co nejvíce složek, což však naráží na časový stres a skutečnost, že vše je následně důkladně kontrolováno, a tak je nátlak na to, aby si toho nevzal mnoho. Pak jej příslušník přivede do návštěvní místnosti, kde jej zamkne v kleci, v níž vyčkává příchod advokáta. Z důvodu nutnosti zmíněné kontroly, která je časově náročná a musela by se opakovat, mu v případné žádosti o návrat na celu pro dokumenty nikdo nevyhoví. Ke schůzce dne 18. 9. 2020 uvedl, že mu jméno advokáta, který měl za ním přijít, nebylo sděleno, ačkoli se na něj dotazoval, a to jak vychovatele, který mu u snídaně sdělil, že za ním přijde advokát, tak příslušníka, který jej následně ke schůzce odváděl, jímž byl pravděpodobně Bc. V. Š., DiS. Zda se tohoto příslušníka dotazoval na možnost návratu na celu pro jemu chybějící dokumenty, si nevzpomíná. Dále žalobce uvedl, že schůzka s JUDr. Ch. dne 18. 9. 2020 se týkala řízení o návrhu na obnovu trestního řízení, pro nějž byl žalobci JUDr. Ch. ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, č. j. 81 T 1/2017-4338, a dále žaloby na ochranu osobnosti, pro niž byl ustanoven usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 10. 2020, č. j. 24 Nc 5105/2020-20. Žalobce, který s návštěvou právě JUDr. Ch.a nepočítal, si s sebou nevzal listiny potřebné v uvedených dvou kauzách. Ve vztahu k řízení o obnově trestního procesu postrádal žalobce na schůzce komentáře k trestnímu řádu a k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod, dále řadu vlastních složek obsahujících vytištěné judikáty a vlastní právní rozbory, jimiž dospěl k závěru o protiústavnosti veškerých zákonů vydaných Parlamentem ČR z důvodu ústavně sporného přechodu kompetencí z Federálního shromáždění na Českou národní radu a následně na Parlament ČR. Z důvodu absence těchto podkladů nemohl žalobce JUDr. Ch. ihned a razantně konfrontovat s judikaturou a texty ústavních zákonů a donutit jej tak se nad touto argumentací zamyslet a vyjádřit se k ní. Na pouhé „řeči muklů“ totiž starší zkušený advokát nedá. Dodnes se tak v doplnění jeho stížnosti proti usnesení ze dne 14. 8. 2020, č. j. 81 T 1/2017-4350 uvedená kruciální ústavněprávní argumentace neobjevila. Schůzka tudíž byla zcela neefektivní, což dokládá i skutečnost, že za její cca 80 min. trvání nebyl s JUDr. Ch. s to probrat ani to, které ze dvou svých telefonních čísel preferuje, a tudíž dodnes nemá žalobce v seznamu telefonních čísel kontakt na tohoto advokáta povolen. 5. V doplnění žaloby ze dne 25. 3. 2021 žalobce zdůraznil význam práva na obhajobu, dále uvedl, že praxe nesdělování jmen advokátů u žalované stále přetrvává, přičemž důsledky neefektivní schůzky přetrvávají v podobě „zpomalené“ obhajoby, což nelze v budoucnu reparovat, neboť lhůty nikdo nevrátí. Schůzka s advokátem nemůže být efektivní, pokud žalobce neví, jaké dokumenty pro daného advokáta vzít. 6. Žalovaná označila žalobu za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že respektovala právo žalobce na schůzku s advokátem a dne 18. 9. 2020 schůzku žalobce s JUDr. Ch. umožnila v zákonem stanovené formě a rozsahu, přičemž advokát přišel do věznice v 11:29 a odešel ve 12:42 hod. Zdůraznila, že žádný zákon ani vnitřní předpis jí neukládá povinnost vyhovět žádosti žalobce o sdělení jména advokáta, který za ním přišel, a tudíž ji nelze činit odpovědnou za případnou neefektivnost právní pomoci v rámci takto zrealizované schůzky žalobce s advokátem. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že předmětná schůzka trvala více než hodinu, a dále na skutečnost, že žalobce v době od 17. 8. 2020 do 4. 9. 2020 odeslal JUDr. Ch. čtyřikrát korespondenci na náklady Věznice Mírov. Dle žalované lze tak alespoň částečně zpochybnit tvrzení žalobce, že nevěděl, že za ním dne 18. 9. 2020 přijde právě JUDr. Ch. a za jakým konkrétním účelem. 7. V následné replice ze dne 30. 12. 2021 žalobce uvedl, že žalovaný své argumenty směřuje mimo meritum věci. Jím je neefektivnost právní porady s klientem, který si v důsledku nevědomosti o tom, který advokát za ním přišel, nemohl vzít na schůzku s sebou potřebné dokumenty, přičemž žádný právník se nemůže spolehnout na to, jak mu obsah dokumentu klient přetlumočí, nýbrž je třeba předložit dokument v originále. Pokud žalobce nezná jméno advokáta předem, stane se, že při schůzce neproberou nic důležitého, jen si vzájemně poznamenávají úkoly pro příště, které je následně třeba dohánět poštou, která je však velmi pomalá a chronicky nespolehlivá. Osobní schůzka je dle žalobce nenahraditelná a jednou uniklá příležitost vysvětlit věc není napravitelná, neboť osobní návštěvy jsou vzácné, např. JUDr. Ch. po návštěvě ze dne 18. 9. 2020 navštívil žalobce až 22. 4. 2021. Žalobce uznal, že JUDr. Chl. zaslal dopisy ve dnech 17. 8., 24. 8. 25. 8., 31. 8., 1. 9., 4. 9., 8. 9. a 14. 9. 2020, nicméně dovozovat vědomost žalobce o návštěvě JUDr. Ch. z korespondence zaslané žalobcem tomuto advokátovi označil za nelogické. Současně uvedl, že JUDr. Ch. zaslal dopis i dne 18. 9. 2020, což naopak dokládá, že o schůzce téhož dne nevěděl, jinak by dopis neodesílal a ušetřil by obálku. Uvedl, že mu byl dosud soudy ustanoven advokát v 58 věcech a k tomu Českou advokátní komorou ve 25 případech, což při zohlednění možných substitucí znamená, že za ním z řad advokátů může potenciálně přijít až 100 osob, tudíž dokonce ani v případě, kdy o návštěvě konkrétního advokáta ví předem, není vyloučeno, že jej někdo jiný nepředběhne. V současné době eviduje žalobce 42 běžících řízení. Závěrem žalobce zdůraznil, že ve Vazební věznici Olomouc mu informace o tom, který advokát za ním přišel, sdělována byla, tudíž ani žalované Věznici Mírov v tom zřetelně nic nebrání. 8. K prokázání všech svých tvrzení žalobce navrhl provedení důkazů: (i) výslechem dozorců Bc. V. Š. a Bc. L. Š., (ii) sdělením Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky ze dne 14. 9. 2020, č. j. VS1535818/ČJ-2020-800040-INFZ, (iii) informací od žalované, zda má povolen telefonický kontakt na JUDr. Ch., (iv) informací o vychovateli, který měl službu dne 18. 9. 2020, (v) výpisem z informačního systému Vězeňské služby o počtu jemu ustanovených advokátů, a (vi) sdělením žalované ze dne 15. 7. 2021