5 Azs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

18 Az 31/2023- 38 - text  18 18 Az 31/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: E. A. státní příslušnost Nigerijská federativní republika t.č. hlášena k pobytu v Pobytovém středisku Havířov Na Kopci 269, 735 64 Havířov zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/15, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2023, č. j. OAM-480/ZA-ZA11-K03-R2-2019, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí žalovaného 3. 8. 2023, č. j. OAM-480/ZA-ZA11-K03-R2-2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Rozhodnutím žalovaného, jak je označeno výše, nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ze znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Napadené rozhodnutí představuje v pořadí druhé rozhodnutí o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, přičemž prvním rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020 žalobkyni rovněž nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem; toto rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021 pod sp. zn. 30 Az 11/2020, přičemž vznesená kasační stížnost žalovaného byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost dne 20. 9. 2021, pod č. j. 4 Azs 132/2021-36. II. Podstatný obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení 3. Relevantní skutková zjištění mající vztah k žalobě a napadenému rozhodnutí rekapituluje krajský soud ve stručnosti takto. 4. Žalobkyně podala dne 21. 5. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany. 5. Dne 24. 5. 2019 poskytla údaje k předmětné žádosti. Konstatovala, že je státní příslušnicí Nigérie, národnosti Edo, hlásí se ke křesťanství. Je svobodná, bezdětná, bez politického přesvědčení. Ve vlasti naposledy žila ve městě Benin City. Z Nigérie vycestovala v roce 2016 do Libye, kde zůstala 8 měsíců, aby poté po moři dorazila do Itálie, kde pobývala ve městě Bolzano. V červenci roku 2017 odjela vlakem do České republiky. Usídlila se v Plzni. Nevěděla, zda již nepožádala o mezinárodní ochranu v Itálii. Nemá žádné zdravotní obtíže. Žádost o mezinárodní ochranu podala z důvodu, že je v Nigérii těžký život. Ráda by legalizovala pobyt v České republice, jelikož jí v Nigérii hrozí sexuální zneužívání ze strany jejího strýce a s tím spojené výhružky smrti z jeho strany. Měl jí rovněž zařídit potrat potomka. Žalobkyně měla poté žít u ženy, která jí zařídila vízum a které takto dluží 20 000 EUR. Se svými problémy se nemohla svěřit rodině, jelikož by jí neuvěřili. 6. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany proběhl dne 6. 8. 2019. Žalobkyně vypověděla o těžkém životě v rozvětvené rodině, rodiče jsou farmáři, žila od 16 let se svým strýcem, který přislíbil, že se o ni postará a poskytne vzdělání, avšak vzdělání plně neposkytl, nýbrž ji sexuálně zneužíval, vyhrožoval; žalobkyně otěhotněla, nuceně podstoupila tajný potrat. Po jedné z roztržek se rozhodla od strýce odejít, žila na ulici, prodávala vodu, následně ji zkontaktovala jistá žena a přislíbila vízum do Evropy za podmínky, že částku žalobkyně bude vracet s úrokem, s čímž žalobkyně souhlasila. V dokumentech uvedla žalobkyně vyšší věk záměrně, aby mohla získat cestovní pas, i tak byla dvakrát žádost o vízum zamítnuta, proto souhlasila s návrhem té ženy, že odjede do Libye. Tam se ovšem dostala do „ghetta“ a byla dvakráte zobchodována do nevěstince. V Libyi žila asi 7-8 měsíců, dokud v nevěstinci nepotkala muže, který ji pomohl získat místo ve člunu plujícím do Itálie. Po příjezdu do Bolzana kontaktovala žalobkyně věřitelku, jež požadovala splacení dluhu. V Itálii měla rovněž potkat další osobu, která jí poskytla falešné doklady a dokumentaci; měla radost, že může cestovat. Takto se dostala do České republiky, kde si našla práci ve striptýzovém klubu; zaměstnání vykonávala dobrovolně, měla zde zajištěno bydlení. Žalobkyně konstatovala, že v zemi původu neměla žádné problémy se státními orgány a policií, občas je v kontaktu se svou rodinou. Žalobkyně závěrem uvedla, že chce být volná a získat normální práci. 7. Žalovaný při prvním rozhodování o žádosti žalobkyně vycházel z následujících informací o zemi původu: Zprávy MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2019, vydané dne 11. 3. 2020; Informace MZV ČR, č. j. 112124-6/2020-LPTP, ze dne 29. 5. 2020: Situace neúspěšných žadatelů po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí; Informace OAMP ze dne 19. 7. 2019 týkající se pomoci obětem násilí na ženách, útulky pro ženy, přičemž dne 4. 9. 2020 rozhodl tak, že se žalobkyni neuděluje žádná z forem mezinárodní ochrany. Příběh žalobkyně shledal v některých částech nevěrohodný a též ji nepovažoval za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. 8. Krajský soud v Hradci Králové dne 20. 4. 2021 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020. Pohovory žalobce měl za příliš vágní na to, aby žalobkyně mohla být považována za ekonomického migranta; též dle něj žalovaný selektoval informace o zemi původu žalobkyně. Závěry o nevěrohodnosti žalobkyně shledal soud nepřezkoumatelnými. Uzavřel, že se žalovaný nedostatečně zabýval otázkou, zda žalobkyně nebyla předmětem obchodovaní s lidmi. Žalovaný rovněž nedostál své povinnosti dostatečně zjistit skutkový stav ohledně okolností, které vedly žalobkyni k opuštění země původu, a proto nelze potvrdit jeho kategorický závěr o tom, že žalobkyni nesvědčí důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu, potažmo doplňkové ochrany. 9. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku krajského soudu ze dne 20. 4. 2021 byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2021 odmítnuta pro nepřijatelnost. Kasační soud vytkl žalovanému, že ve svých závěrech o ekonomickém motivu žalobkyně k opuštění Nigérie nepřihlédl k její specifické sociální a ekonomické situaci (od nezletilého věku zneužívána strýcem, absence ubytování a peněžních prostředků k obživě) a též odhlédl od běžných praktik obchodování s ženami (pokud na jednání zprostředkovatelky nahlížel pouze jako na jakousi službu ve zprostředkování dopravy do Evropy). Ve spise není založena žádná zpráva týkající se aktuálních postupů a praktik obchodníků s lidmi, konkrétně s ženami z etnické příslušnosti Edo pocházejícím z města Benin City (jako žalobkyně). Závěry žalovaného ohledně toho, že žalobkyně není obětí obchodování s lidmi, shledal Nejvyšší správní soud rovněž nepřezkoumatelnými, přičemž azylový příběh a výpovědi žalobkyně je nutno hodnotit v kontextu její sociální a ekonomické situace. Žalovanému vytkl, že neposoudil ani skutečnost, zda žalobkyně s ohledem na sexuální zneužívání ze strany strýce není zranitelnou osobou. Žalovaný rovněž nevyvrátil pravdivost tvrzení žalobkyně z pohledu zásady „benefit of doubt“. 10. V dalším řízení žalovaný realizoval dne 16. 8. 2022 s žalobkyní rozsáhlý doplňující pohovor, v němž žalobkyně opětovně a detailně popsala svůj azylový příběh. Mj. ve vztahu ke své rodině dodala, že se po útěku od strýce nemohla a nechtěla vrátit, neboť by jí nevěřili; její otec není „úplně někdo, s kým se dobře vychází“, a kdyby se vrátila domů, bylo by to „další mučení“. V kontakt s rodinou vstoupila až když byla v Evropě prostřednictvím Facebooku. Dodala, že je v nepravidelném kontaktu se sourozenci, matka před dvěma lety umřela. Vždy, když mluví s otcem, tak se dohadují, protože se o ně nedokáže postarat. Nechce se vrátit domů, kde „má všechny ty vzpomínky na to, co se stalo“. Vracel by se jí strach a bolest. Její vztahy s otcem jsou těžké. K době před svým odjezdem do Evropy doplnila, že po útěku od strýce žila v nedostavěné budově, prodávala vodu, nebylo to dobré, bylo to těžké, někdy se jí nepovedlo vodu prodat, ne každý den jí peníze vystačily na jídlo. Na tržišti potkala ženu T., vylíčila jí svůj příběh, žena jí nabídla pomoc, nabídla jí cestu do Evropy, kterou měla zaplatit, až se tam dostane. Žalobkyně neví, jak dlouho u T. bydlela a kde to bylo, neví, čím se T. živila. Občas T. vypomohla v domácnosti. U T. se cítila „trochu v bezpečí“, nedovede vysvětlit, proč jí T. pomáhala. Samotné vycestování žalobkyně popsala tak, že jedno odpoledne ji T. zavedla ke zprostředkovateli, kde byli i jiní lidé, aby společně opustili Nigérii, bylo to někdy v říjnu 2016, nedostali žádné doklady, dokumenty, cestovala se skupinou lidí, na cestě byl s nimi agent, museli dělat, co jim řekl. Utéct bylo nebezpečné. 11. Žalovaný spis doplnil o Informaci MV ČR, OAMP, ze dne 7. 7. 2022 týkající se obchodování s ženami v Nigérii popisující stav k dubnu 2022; Informaci MZV USA z března 2023: Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2022, překlad vybraných částí.; a Informaci MZV ČR ze dne 23.