4 Ads 38/2012 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 32/2022- 25 - text  8 72 Ad 32/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: S. T. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Hasalou sídlem Radniční 13, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2022, č. j. X, ve věci přídavku na dítě takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 28. 4. 2022, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o příspěvek na dítě (jedná se o dvojče F. T.) ode dne 1. 1. 2022. 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že rozhodný příjem za čtvrté čtvrtletí roku 2021 zahrnuje uplatněné slevy na dvě vyživované děti, což úřad práce nereflektoval. Naopak, úřad práce správně do příjmů žalobkyně nezohlednil příjem 194 Kč, který představoval vyplacený daňový bonus. Pokud se nezohledňuje daňový bonus, stejně by se neměly do příjmů zahrnovat i slevy na vyživované děti. Jde o stejný charakter částek, pouze v případě daňového bonusu jde o přímý příjem a v případě slevy na dítě se jedná o zvýšení příjmu žalobkyně (větší uplatněná sleva na děti znamená nižší daň z příjmů, a tedy vyšší příjmy žalobkyně). Přestože charakter těchto zvýhodnění spolu přímo souvisí, rozhodný příjem „reflektuje“ bonus, ale slevu na dítě nikoli. Jde o stejnou výhodu u příjmů žalobkyně ve vztahu k nezletilým dětem. Pokud by si žalobkyně neuplatňovala slevy na vyživované děti průběžně každý měsíc, ale až jednorázově v rámci každoročního daňového přiznání přímo u příslušného finančního úřadu, na příspěvek na dítě by dosáhla. To znamená, že v případě stejných příjmů bude nárok na přídavek na dítě rozdílný. Dochází tak k nerovnosti žadatelů se stejnými ročními příjmy, respektive diskriminaci žadatele, který slevy uplatňuje měsíčně a nepodává si sám roční vyúčtování daní. Výklad správních orgánů je v rozporu se zásadou zákonnosti podle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), se zásadou souladu s veřejným zájmem a se zásadou předvídatelnosti legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu). Rozdíly vznikají výkladem § 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), kdy nárok na dávku je odlišný pro stejné příjmové skupiny žadatelů. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně uvedla v žalobě námitky stejné jako v odvolání. V § 5 zákona o státní sociální podpoře jsou uvedeny druhy příjmů, které se považují za příjem pro účely stanovení rozhodného příjmu pro dávky státní sociální podpory. Jen tyto příjmy a žádné jiné (a tedy ani daňový bonus) nejsou příjmy rozhodnými pro posouzení nároku na dávky státní sociální podpory. Jedním z takových příjmů je příjem ze závislé činnosti, a to s výjimkou částky, která se považuje za příjem z důvodu bezplatného používání motorového vozidla pro služební účely podle zákona o daních z příjmů a s výjimkou částky odpovídající příjmu, kterého dosáhlo nezaopatřené dítě…, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy. 4. V uvedeném ustanovení je rovněž určeno, v jakém období bude ten který příjem započítáván (zda v období, kdy byl příjem vyplacen nebo kdy byl zaúčtován). V zákoně o státní sociální podpoře je uvedeno, že příjem ze závislé činnosti se započítává pro účely státní sociální podpory po odpočtu (mimo jiné) daně z příjmů připadající na tyto příjmy. Není zde uvedeno, že tato daň z příjmu by se neměla snižovat o daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Příjem ze závislé činnosti byl snížen o výši konečné daně z příjmů tak, jak byla skutečně odpočtena. Jakákoliv manipulace s výší daně z příjmů ze strany zaměstnavatele či dokonce žalovaného by byla v rozporu se zákonem o daních z příjmů. Nelze přistoupit na návrh žalobkyně, aby daň z příjmů byla upravena tak, aby dosáhla na příspěvek na dítě. 5. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobkyně, že postup správních orgánů byl v rozporu s citovanými zásadami správního řádu. Úřad práce i žalovaný postupovaly v souladu se speciálním zákonem o státní sociální podpoře, který upravuje druhy započitatelných příjmů, položky, o které lze tyto příjmy snížit, či ke kterým se nepřihlíží, i způsob jejich započítání, i v souladu se zákonem o daních z příjmů a správním řádem. Správní orgány rozhodně postupovaly v souladu s veřejným zájmem, neboť tím je vždy posouzení nároku na dávku tak, aby odpovídal danému stavu věci a nebyl v rozporu se zákony, na jejichž dodržování má stát zájem. Žalovaný za veřejný zájem nepovažuje přiznání dávky státní sociální podpory v případě, kdy by to odporovalo příslušné zákonné úpravě. V obdobných nebo skutkově shodných případech správní orgány postupují obdobně. Mezi posuzovanou věcí a obdobnými věcmi nevznikly nedůvodné rozdíly. Proto byl výsledek posouzení výše příjmu předvídatelný a žalobkyně nemohla legitimně očekávat, že v jejím případě správní orgány budou postupovat odlišně. Žalobkyně požádala o daňové zvýhodnění na vyživované dítě formou slevy na dani a daňového bonusu. Nemohla legitimně předpokládat, že daň z příjmů fyzických osob o tuto slevu na dani nebude snížena. Je zcela na konkrétní osobě, jakým způsobem se rozhodne uplatňovat své nároky plynoucí ze zákona o daních z příjmů. I vyplacení přeplatku na dani v případě uplatnění nároku prostřednictvím podaného daňového přiznání může mít své dopady na výši příjmu pro účely dávek státní sociální podpory. V daném případě žalovaný vycházel ze stavu věci tak, jak byl zjištěn a prokázán a na základě toho rozhodoval ve věci. 6. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně požádala o přídavek na dítě dne 23. 3. 2022 a v dokladu o výši čtvrtletního příjmu za čtvrté čtvrtletí 2021 uvedla výši nemocenských dávek v březnu 2022 celkem 7 752 Kč, kterou doložila potvrzením Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 23. 3. 2022. Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne 22. 3. 2022 příjem žalobkyně za říjen 2021 činil celkem 29 701 Kč, za listopad 2021 celkem 4 933 Kč a náhrada mzdy za dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti činil 8 928 Kč a příjem za prosinec 2021 částku 34 991 Kč. 8. Úřad práce k dotazu zaměstnavatele na započítané příjmy, protože žalobkyni se nelíbí zahrnutí bonusu do rozhodných příjmů, sdělil, že příjem stanoví § 5 zákona o státní sociální podpoře. Příjmy, které v tomto zákoně vyjmenované nejsou, se nepovažují za rozhodné příjmy, jako například daňový bonus. Úřad práce opakovaně požádal o potvrzení čistých příjmů žalobkyně. Zaměstnavatel potvrdil čistý příjem za rozhodné období čtvrtého čtvrtletí 2021 celkem 28 700 Kč s tím, že již byl připočten daňový bonus 194 Kč a odpočteno stravování 1 195 Kč od částky 29 701 Kč. 9. Žalobkyně ve vyjádření k podkladům rozhodnutí namítla, že zahrnutím slevy na dítě se jí rozhodné příjmy zvyšují a podle žalobkyně by se nemělo toto daňové zvýhodnění do rozhodného příjmu započítávat. 10. Úřad práce rozhodl dne 28. 4. 2022 tak, že žalobkyni přídavek na dítě nepřiznává. Společně posuzovanými osobami byla žalobkyně a její dvě nezletilé děti (dvojčata). Úřad práce uvedl životní minimum všech osob (8 390 Kč) a příjem, kterého dosáhla pouze žalobkyně, a to ve výši 28 703,67 Kč, což byl současně průměrný měsíční příjem rodiny za čtvrté čtvrtletí roku 2021. Protože měsíční průměr příjmů rodiny za čtvrté čtvrtletí 2021 (28 703,67 Kč) převyšuje součin zákonného koeficientu 3,40 a životního minima rodiny (3,40 x 8 390 Kč = 28 526 Kč), přídavek na dítě žalobkyni nenáleží. Rozhodný příjem se stanoví podle § 5 zákona o státní sociální podpoře. Jde o příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob podle zákona o daních z příjmů. Pro účely přídavku na dítě se započítává čistý příjem ze závislé činnosti. Po vyjasnění čistých příjmů žalobkyně u jejího zaměstnavatele byla provedena oprava u příjmu za říjen 2021, kdy byl v čisté mzdě zjištěn daňový bonus ve výši 19