9 Afs 137/2016 — Nejvyšší správní soud

25 Af 26/2022- 119 - text  10 25 Af 26/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: VHS - ROPA plus, spol. s r. o. sídlem U Potoka 369/9, 792 01 Bruntál zastoupené advokátem JUDr. Martinem Vychopeněm sídlem Masarykovo náměstí 225/6, 256 01 Benešov proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2022, č. j. 22163/22/5300-22443-702189, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž byla změněna rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj – dodatečné platební výměry ze dne 01. 06. 2016na daň z přidané hodnoty (dále „DPH“): - č. j. 2215593/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období květen 2012 doměřena daň ve výši 1 185 500 Kč a penále z doměřené daně ve výši 237 100 Kč, - č. j. 2215616/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období červen 2012 doměřena daň ve výši 335 847 Kč a penále z doměřené daně ve výši 67 169 Kč, - č. j. 2215682/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období červenec 2012 doměřena daň ve výši 171 220 Kč a penále z doměřené daně ve výši 34 244 Kč, - č. j. 2215729/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období srpen 2012 doměřena daň ve výši 1 180 507 Kč a penále z doměřené daně ve výši 236 101 Kč, - č. j. 2215851/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období říjen 2012 doměřena daň ve výši 170 641 Kč a penále z doměřené daně ve výši 34 128 Kč, - č. j. 2215917/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období listopad 2012 doměřena daň ve výši 1 473 461 Kč a penále z doměřené daně ve výši 294 692 Kč, - č. j. 2215936/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období prosinec 2012 doměřena daň ve výši 822 576 Kč a penále z doměřené daně ve výši 164 515 Kč, - č. j. 2215944/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období leden 2013 doměřena daň ve výši 1 042 964 Kč a penále z doměřené daně ve výši 208 592 Kč, - č. j. 2215951/16/3205-50522-803547, kterým byla za zdaňovací období únor 2013 doměřena daň ve výši 1 583 117 Kč a penále z doměřené daně ve výši 316 623 Kč. Změna dodatečných platebních výměrů byla provedena pouze v části týkající se placení daně a penále, kdy tato v rozhodnutích správce daně sečtená částka byla rozdělena na samostatnou částku daně a penále. II. Žalobní body 2. Žalobkyně namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s právními závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 15. 6. 2021, č. j. 10 Afs 112/2021-79, který se týká totožných daňových povinností žalobkyně. Žalovaný dostatečně nezjistil, zda přepravě daněného zboží (pohonných hmot, dále jen „PHM“) předcházelo jeho dodání žalobkyni, nezjistil povahu celého řetězce do prodeje zapojených subjektů, ani to, kdo byl první pořizovatel, který předložil DIČ a projevil zájem přepravit zboží na území jiného členského státu EU (dále jen „JČS“). Žalovaný se také nezabýval otázkou možného dvojího zdanění. 3. Stěžejním pilířem argumentace je názor žalobkyně, že žalovaný dostatečně neprokázal svůj závěr o tom, že právo nakládat se zbožím jako vlastník přešlo na žalobkyni v JČS (v Rakousku nebo Slovinsku), od čehož pak žalovaný odvodil daňovou povinnost žalobkyně. Právo nakládat se zbožím jako vlastník však na žalobkyni v JČS nijak nepřecházelo, ani samostatně neorganizovala přepravu. Nejednalo se tak o transakce ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodná období (dále jen „ZDPH“), tedy plnění s místem dodání v JČS. Žalovaný se nezabýval tím, kdo byl první pořizovatel zboží a od koho a kdy došlo k dodání zboží pro účely DPH, dále otázkou přechodu nebezpečí škody, rámcovou smlouvou se společnosti KONT FUEL DISTRIBUTION s. r. o. (výslovně žalobkyně odkazuje body 2.8, 5.2., 8.1 této smlouvy), a intrakomunitární povahu plnění. 4. Právo nakládat s PHM jako vlastník přešlo na žalobkyni až v ČR, proto jí vznikl nárok na odpočet DPH. Není rozhodné, kdy žalobkyně zboží hradila, a k převodu práva se zbožím disponovat nedošlo při jeho převzetí přepravcem, ale až ukončením přepravy v režimu podmíněného osvobození od daně. Žalobkyně neměla faktickou možnost se zbožím jakkoliv nakládat. Protože zboží bylo přepravováno v režimu podmíněného osvobození od daně, nemohlo být právo k němu během trvání tohoto režimu převedeno. K tomu žalobkyně odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2013, č. j. 30 Af 146/2011–330, Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2014, č. j. 7 Afs 123/2013–56, a Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, č. j. 5 Tdo 839/2015-I.-180). 5. V původní věci vedené Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 115/2017 byly provedeny důkazy, z nichž plyne, které osoby byly odpovědné za sjednání dopravy a kdo byl jejím objednatelem. Jedná se o doklady e-Ad, informace z elektronického systému pro evidenci a sledování doprav vybraných výrobků (EMCS) a písemnosti týkající společnosti STOUT Financial s. r. o., která byla podle žalobkyně prvním nabyvatelem a příjemcem PHM a dle dokladů EMCS také první příjemce. K téže skutečnosti žalobkyně navrhla důkaz evidenci prvních nabyvatelů vedenou oprávněným příjemcem DaSYN s. r. o. Správce daně se však těmito důkazy nezabýval. 6. Podle žalobkyně pak došlo ke dvojímu zdanění. K tomu navrhla v řízení množství důkazů (výslovně uvádí trestní rozsudky Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2015 a 46 T 7/2021 jakož i trestní spisy a daňovou dokumentaci k těmto trestním věcem, znalecký posudek v trestní věci, výpisy z databáze EMCS, dvě usnesení Národní centrály proti organizovanému zločinu, povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně, osvědčení o evidenci oprávněného příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně, smlouvy o činnosti oprávněného příjemce s nabyvatelem PHM, výpisy ze zvláštních bankovních účtů, evidenci podle § 39 zákona o spotřebních daních). 7. Žalobkyně dále navrhla provést důkazy dožádáním místně příslušných správců daně ke konkrétním plněním dle jednotlivých daňových dokladů od dodavatelů KONT FUEL DISTRIBUTION s. r. o. (dále jen „KONT FUEL“), AGRODIESEL HANÁ a. s., ERYX s. r. o. a Ing. Martin Divíšek s. r. o. Těmito důkazy by podle žalobkyně mělo být prokázáno, že tato plnění byla již dříve zjištěna jako tuzemská, tuzemská DPH byla odvedena a tyto subjekty splnily všechny své související povinnosti (úhrada zboží, podání přiznání k DPH a jeho odvod). 8. Závěrem žalobkyně odkázala na rozhodnutí ve věci jiného subjektu, ve kterém žalovaný posuzoval řetězové obchody s PHM mezi totožnými subjekty, a parafrázoval řadu závěrů NSS v tomto rozhodnutí uvedených. Podle žalobkyně (v žalobě v bodě 7.1 označeného rozhodnutí žalovaného a judikatury NSS) je třeba zjišťovat první článek řetězce při dodání zboží a povahu řetězce. Pokud první článek (prvního disponujícího se zbožím) zjistit nelze a nelze prověřit všechny články řetězce, nelze dospět k závěru o neprokázání nároku na odpočet daně. Žalovaný se tak ani v odkazované věci, jakož i ve věci nyní projednávané neřídil závěry uvedenými v rozsudku NSS ze dne 15. 6. 2021, č. j. 10 Afs 112/2021-79. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný k žalobě uvedl, že s ohledem na rozsudek NSS č. j. 10 Afs 112/2021-79, kterým bylo původní rozhodnutí žalovaného v této věci zrušeno, obsáhle doplnil dokazování. V nyní napadeném rozhodnutí se pak žalovaný zabýval rámcovou smlouvou mezi žalobkyní a společností KONT FUEL, otázkou přechodu nebezpečí škody, otázkou dvojího zdanění a organizátorstvím přepravy PHM do tuzemska. 10. Žalobkyně pak na zboží působila natolik významným způsobem, že nelze dospět k jinému závěru, než že právo se zbožím nakládat na ni přešlo již při nakládce. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek ve věci C-414/17, AREX CZ a. s., podle kterého okolnost, že zboží bylo přepravováno v režimu podmíněného osvobození od daně, nemůže být rozhodujícím prvkem o tom, kterému z článků řetězce je přičítána přeprava. Požadavky plynoucí z předpisů o spotřebních daních se nedotýkají otázek převodu vlastnického práva. Podle žalovaného pak přeprava zboží v režimu podmíněného osvobození od daně nijak nezpochybňuje právo se zbožím nakládat jako vlastník. Vlastník zboží může vlastnictví k němu převádět i když je zboží v režimu podmíněného osvobození od daně. Osobou povinnou k odvedení daně tak může být i osoba, která není součástí dodavatelského řetězce a nenabývá vlastnické právo ke zboží. Povinnost odvést DPH je úzce spjata s právem nakládat se zbožím jako vlastník. 11. Žalobkyní odkazované rozsudky v bodě 6.7 žaloby pak nejsou releva