17 Ad 10/2025 – Krajský soud v Ostravě

17 Ad 10/2025- 41 - text  12 17 Ad 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobkyně: L. D. zastoupená L. K. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025 č. j. MPSV-2025/36624-923, ve věci příspěvku na péči, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 2. 2025 č. j. MPSV-2025/36624-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 477 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 4. 2025 domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 07. 2024, nepřiznávající jí příspěvek na péči podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), jelikož podle žalovaného i úřadu práce žalobkyně nebyla závislá na pomoci jiné fyzické osoby. Podle úřadu práce nebyla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bez pomoci schopna zvládat dvě základní životní potřeby uvedené v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, a to osobní aktivity a péči o domácnost. Podle žalovaného nebyla schopna zvládat pouze jednu základní životní potřebu, a to péči o domácnost. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách však pro nejnižší, tedy lehkou závislost, vyžaduje neschopnost vyplývající z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat tři základní životní potřeby. 2. Žalobkyně v žalobě namítal nesprávné posouzení základních životních potřeb mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Stanovisko žalovaného: 3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí, které vychází z posudku posudkové komise MPSV. Posouzení krajským soudem: 4. Krajský soud poté, co co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná. Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně požádala o příspěvek na péči 27. 3. 2024. Sociálního šetření u žalobkyně proběhlo dne 3. 4. 2024. Dne 20. 5. 2024 žalobkyně požádala o doplnění sociálního šetření z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu dne 10. 6. 2024 uzavřel, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat bez pomoci základní životní potřeby osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobkyně nesouhlasila s posudkem, doložila nové lékařské zprávy a opětovně namítala nekvalitní sociální šetření. Úřad práce dne 31. 7. 2024 žalobkyni příspěvek na péči nepřiznal s poukazem na posudek IPZS, podle kterého žalobkyně bez pomoci nezvládá z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze dvě základní životní potřeby. 6. S tímto žalobkyně nesouhlasila a bránila se odvoláním. V něm se dovolávala zpráv svých ošetřujících lékařů, verifikujících podle ní její potíže. Poukázala rovněž na právní úpravu, podle které nezvládnutí některé z aktivit, jejichž zvládáním jsou základní životní potřeby definovány, vede k nezvládnutí celé základní životní potřeby. 7. Žalovaný vyšel z posudku posudkové komise MPSV ze dne 8. 1. 2025. Posudková komise se se závěrem posudkového lékaře IPZS ztotožnila, s výjimkou zvládnutí základní životní potřeby osobní aktivity, kterou považovala za zvládnutou. Žalovaný proto rozhodl nyní napadeným rozhodnutím. K žalobním námitkám-východiska. 8. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na péči jiné fyzické osoby, jsou-li starší jednoho roku a jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc jiné fyzické osoby potřebuje při zvládání základních životních potřeb (§7 zákona o sociálních službách). Stupeň závislosti zákon definuje počtem základních životních potřeb bez pomoci nezvládaných v § 8 zákona o sociální péči. 9. Základní životní potřeby jsou uvedeny v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, s tím, že jejich bližší vymezení a způsob hodnocení stanoví prováděcí předpis (odstavec 6 tohoto ustanovení). Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 505/2006 Sb. (dále jen „vyhláška“). 10. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. 11. Podle § 2a vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 12. Jak vyplývá již z jazykového znění citovaných ustanovení zákona o sociální péči a vyhlášky, je zcela nepochybné, že nezvládnutí kterékoliv z aktivit, jimiž je definována základní životní potřeba, vede k nezvládnutí základní životní potřeby jako celku. Totéž dovodila i konstantní judikatura správních soudů. Lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 50/2013-32 z 2. 4. 2014, jehož právní věta zní: pro hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby za účelem zjištění stupně závislosti osoby je v rámci aplikace posudkových kritérií stanovených v § 1 až § 2c vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 1. 2012, rozhodné nesplnění byť jen jedné z aktivit, které jsou pro schopnost zvládat určitou základní životní potřebu vymezeny v příloze k této vyhlášce, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (důraz tučným písmem přidal krajský soud). Rozhodnutí je správními soudy setrvale následováno, z recentních rozhodnutí Nejvyššího správního soud lze zmínit např. rozsudek ze dne 17. 3. 2023, č. j. 6 Ads 100/2022-26. 13. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015-27, s odkazem na výše citovaný rozsudek 3 Ads 50/2013, zdůraznil, že posouzení zvládání základních životních potřeb není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií; těmito jsou právě aktivity nutné pro zvládnutí té které životní potřeby. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soudu upřesnil judikaturní požadavky na posudek tak, aby jej bylo možno považovat za úplný a přesvědčivý ve vztahu k posouzení jednotlivých aktivit (odstavec 31): jinými slovy, posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit základních životních potřeb. Jestliže v řízení o příspěvku na péči vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity základní životní potřeby, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku tyto pochybnosti rozptýlit paušálním tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu posuzovaný zvládá. Naopak je nutné se detailně zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, zvládá-li je posuzovaný v přijatelném standardu. 14. Vycházeje z uvedeného, lze shrnout: aby byl posudek úplný a přesvědčivý, musí posudková komise při posouzení zvládání každé základní životní potřeby posoudit, zda je posuzovaná osoba schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat jednotlivé aktivity, kterými je tato vymezena, neboť tyto a pouze tyto jsou zákonem předvídanými objektivními kritérii. To však neznamená, že by se posudková komise v posudku musela vždy vyjádřit ke každé z aktivit. Není – li o jejich zvládání pochybnost, postačí v posudku uvést pouze závěr, zda základní životní potřeba zvládaná je či není. Naopak, jsou – li o zvládání některé z aktivit pochybnosti, je posudková komise povinna se k jejímu zvládání vyjádřit, a to konkrétně tak, aby byl i laikovi srozumitelný důvod. Důvod opět nemůže být všeobecný či intuitivní, ale musí z něj vyplývat příčinná souvislost mezi konkrétním funkčním dopadem nepříznivého zdravotního stavu na zvládání posuzované aktivity a musí odpovídat všem kritériím vymezeným ve vyhlášce, zej. § 1 až 2c. Jedině tak je splněn požadavek přezkoumatelnosti, úplnosti a přesvědčivosti. Pochybnosti o zvládání mohou vyplynout ze závěrů sociálního šetření, z podkladových lékařských zpráv a dalších podkladů uvedených v § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách a pochyby může též vznést sám žadatel o dávku. K sporným