18 Az 14/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 14/2025- 20 - text  10 18 Az 14/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., v právní věci žalobce: A. B. státní příslušnost Tuniská republika právně zastoupen Mgr. Farid Alizeyem, advokátem sídlem Stodolní 7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. MV-71217-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany dle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Relevantní skutková zjištění z obsahu správních spisů a předchozí řízení 2. Žalobce podal dne 24. 4. 2025 další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochranu; o mezinárodní ochranu požádal potřetí. 3. Poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 6. 5. 2024 a dne 10. 5. 2024 poskytl ke své žádosti údaje. Je Arab, vyznává islám, je zcela apolitický, svobodný. V České republice má partnerku, je bezdětný, ale partnerka je těhotná. Ve vlasti má matku a bratra. Z Tuniska vycestoval v létě 2023 nelegálně do Itálie, kde pracoval, pak odjel v říjnu 2023 do České republiky autobusem. Cestoval bez pasu, avšak ten mu poté přivezl do České republiky kamarád. Je zdráv. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu problémů se soukromou osobou v Tunisku, která po něm žádá peníze. Do České republiky přijel, protože zde má bratra. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 10. 5. 2024 dodal, že bydlí s přítelkyní a bratrem. Ve vlasti pracoval v kavárně a jako kadeřník. Impulsem pro vycestování byly problémy kvůli společnému podnikání v kavárně. Otec jeho společníka je tuniský politik, má větší moc než žalobce. Cítil se ohrožen, bál se, proto odjel za bratrem. Jednou situace přerostla ve rvačku, nahlásil to policii, která nepřijela. Následně čelil výhružkám. Po návštěvě policie se nezajímal, zda policie učinila nějaká opatření. V České republice nepracuje, živí jej bratr. 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2024 zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Konstatoval, že Tunisko je tzv. bezpečnou zemí původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalovaný na základě zajištěných informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Tuniské republice a na základě výpovědí žalobce shledal, že v případě žalobce lze Tunisko považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu a procedurální směrnice. Dále konstatoval, že žalobcova tvrzení o jeho údajných potížích ve vlasti a tam mu hrozící nebezpečí jsou naprosto nevěrohodná, neboť se v nich objevují zcela zásadní rozpory, výpovědi jsou nekonzistentní a v podstatě každé z podstatných tvrzení žalobce buďto měnil (i opakovaně) nebo zcela popřel. Žalovaný připomněl i to, že žalobce pobýval pět měsíců v Itálii, aniž by žádost o mezinárodní ochranu podal, a poté následovalo sedmiměsíční prodlení již v České republice. Žalobcovo jednání nesvědčí o tom, že by se při návratu do země původu obával jakéhokoliv skutečně hrozícího nebezpečí. Žalovaný se také zabýval tím, zda žalobci hrozí pronásledování či vážná újma způsobená veřejnou mocí, avšak žalobce neprokázal, že by mu příslušné tuniské státní orgány odmítly ochranu poskytnout, či že by jí nebyly schopny. Ani rodinné vazby žalobce na území České republiky neshledal žalovaný relevantními pro udělení mezinárodní ochrany. 5. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024 žalobce napadl žalobou. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6.2025, č. j. 20 Az 41/2024-35, žalobu zamítl jako zjevně nedůvodnou. Konstatoval, že v Tunisku existuje dostupná vnitřní ochrana práv žalobce. To žalobce důvodně nezpochybnil. Neuvedl věrohodný azylový příběh a konzistentní fakta, aby z nich bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování či vážné újmy v zemi původu. Nevyvrátil domněnku, podle které je Tunisko bezpečnou zemí původu. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a žádost žalobce řádně posoudil. 6. Druhou žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal dne 26. 11. 2024 ze stejných důvodů jako svou žádost první. Zopakoval již dříve uplatněné důvody a výslovně uvedl, že „nic nového k tomu nemá“. Tuto žádost žalovaný dne 22. 1. 2025 posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil dle § 25 písm. i) téhož zákona. Konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné důvody jako ve své předchozí žádosti, tj. že mu v Tunisku vyhrožují a je tam stále vystaven nebezpeční spojenému s jeho společníkem a jeho otcem. Žalobce již též uváděl, že má partnerku. Žalovaný konstatoval, že od doby meritorního posouzení první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nedošlo k žádné změně, jež by představovala novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu či by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování či mu hrozila vážná újma z důvodu předpokládaných zákonem o azylu. Žalovaný neshledal žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a hodnocení důvodů odchodu žadatele z vlasti a obav z návratu do země původu. Žádost proto vyhodnotil jako nepřípustnou a řízení zastavil. O žalobě proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě doposud nerozhodl (řízení vede pod sp. zn. 19 Az 5/2025). 7. Třetí žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal dne 24. 4. 2025. Uvedl, že v Tunisku má problém. Vydírají jeho rodinu, pokud neřeknou, kde je, vyhrožují zabitím jeho bratra. Má obavy z návratu. V České republice má přítelkyni a chce být v bezpečí. S přítelkyní plánují svatbu a hraje zde fotbal. 8. Žalovaný do správního spisu založil předchozí rozhodnutí o žádostech žalobce o mezinárodní ochranu, jakož i zprávu organizace Human Rights Watch z roku 2025 o situaci v Tunisku; ve spise dále figuruje Informace OAMP ze dne 2. 2. 2024 týkající se bezpečnostní a politické situace v zemi, stav k únoru 2024. 9. Žalovaný posoudil další opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a dne 29. 4. 2025 vydal napadené rozhodnutí. Žalovaný srovnal aktuální tvrzení žalobce s jeho tvrzeními v předchozích správních řízeních o mezinárodní ochranu a konstatoval, že neuvedl žádné nové skutečnosti a nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by žalobce mohl být ve vlasti pronásledován či mu hrozila vážná újma. Žalovaný též neshledal podmínky přípustnosti žádosti o mezinárodní ochrany ve smyslu § 11a odst. 3 zákona o azylu; žalobce netvrdil žádné mimořádné okolnosti. III. Obsah žaloby 10. Žalobce napadl rozhodnutí včasnou žalobou. 11. Má za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a při hodnocení podkladů nepřihlédl pečlivě ke všemu, co v řízená vyšlo najevo. Své rozhodnutí též žalovaný dostatečně neodůvodnil. 12. Domnívá se, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Je přesvědčen, že uvedl nové skutečnost: fakt, že jej v zemi původu u jeho tamějších rodinných příslušníků a známých hledají soukromé osoby. To v předchozích žádostech neuváděl. Tyto skutečnost nevzal žalovaný v potaz. Žalobce uvádí, že až do předání napadeného rozhodnutí nebyl poučen o tom, jak probíhá řízení o opakované žádosti. Žalobce namítá, že uvedl důvody hodné zvláštního zřetele. Má v České republice partnerku a očekává narození dítěte. Též zde hraje fotbal, což je zcela jistě přínosem pro Českou republiku. Měl mu být přiznán humanitární azyl. 13. Žalobce nadále pociťuje strach z pronásledování v zemi původu. Žalovaný tyto obavy dostatečně nevyhodnotil a bagatelizoval jeho osobní a rodinné poměry. Rozhodl mechanicky. 14. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Navrhuje proto jeho zrušení a vrácení věci žalovanému. IV. Vyjádření žalovaného 15. Vyjádřením ze dne 30. 5. 2025 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 16. Je přesvědčen, že dostatečná zhodnotil všechny okolnosti žalobcova případu a dospěl k závěru, že mu v zemi původu nehrozí vážná újma. Nevyvstaly totiž nové okolnosti či zjištění, které by mohly vést k udělení mezinárodní ochrany a v zemi původu dle zjištěných zpráv nedošlo k podstatným změnám. 17. Závěrem poukázal na mimořádnost institutu mezinárodní ochrany, který neslouží k legalizaci pobytu cizince na území České republiky. V. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 19. Krajský soud předesílá, že v posuzovaném případě není pochyb o tom, že aktuálně projednávaná žádost žalobce o mezinárodní ochranu je již třetí v pořadí, a jedná se tak o tzv. další opakovanou žádost o mezinárodní oc