22 A 66/2024 – Krajský soud v Ostravě

22 A 66/2024- 36 - text  5 22 A 66/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobců: a) S. J. b) L. J. oba zastoupeni advokátem JUDr. Josefem Fojtíkem sídlem Štefánikova 1516, 742 21 Kopřivnice proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. K. zastoupena advokátkou Mgr. Annou Vlčkovou sídlem Václavské nám. 1, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. MSK 103056/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 22. 11. 2024 domáhali přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí vydanému Městským úřadem Kopřivnice (dále také jen „MUKO“) ze dne 11. 6. 2024, č. j. 50202/2024, kterým prvostupňový správní orgán v řízení o žádosti o určení právního vztahu, kterou podali žalobci, deklaroval, že na části pozemku parc. č. X v k. ú. X, která se nachází mezi pozemky parc. č. XA a XB a pozemky parc. č. XC a XD v k. ú. X, se nenachází místní komunikace a nachází se zde veřejně přístupná účelová komunikace. 2. Žalobci zrekapitulovali, že vydání napadeného rozhodnutí předcházela řada dřívějších rozhodnutí, a to na základě návrhu žalobců ze dne 17. 3. 2016 o určení existence komunikace. Podle žalobců Městský úřad Kopřivnice rozhodoval až na jednu výjimku konzistentně, když vždy rozhodl tak, že na dotčené části pozemku žalobců se nenachází ani místní ani veřejně přístupná účelová komunikace. 3. Žalobci nesouhlasí s tím, že by se na dotčené části pozemků nacházela veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobci tvrdí, že silniční správní úřad dospěl k nesprávnému závěru, že dotčená část jejich pozemku parc. č. X naplňuje nutnou komunikační potřebu osoby zúčastněné, případně uživatelů RD čp. X. Žalobci dále výslovně uvedli, že jsou přesvědčeni, že došlo k nesprávnému a účelovému vypořádání se s třetím a také se čtvrtým znakem veřejně přístupné účelové komunikace, to je s podmínkou souhlasu vlastníků s obecným užíváním a s nutností komunikační potřeby. 4. Žalobci mají dále za to, že v poslední fázi řízení se řešila existence komunikační potřeby po zcela jiném pozemku, než je konstatováno ve výrokové části rozhodnutí. Proto je třeba zrušit napadené rozhodnutí pro zmatečnost. MUKO označuje ve výroku svého rozhodnutí část pozemku parc. č. X, kdy však tato vede do říčního toku, avšak fakticky MUKO pracuje s přístupem k lávce přes potok, který ale nevede po pozemku žalobců par. č. X, ale parc. č. XD. 5. Pokud se týče komunikační potřeby osoby zúčastněné, vycházel žalovaný z toho, že celoročnímu užívání alternativní cesty brání absence zpevněné pozemní komunikace, která by umožňovala trvalou dopravní obslužnost. Přitom podle žalobců v době, kdy žalobci podali návrh k MUKO, osoba zúčastněná běžně tuto komunikaci využívala. Teprve po zahájení řízení osoba zúčastněná a její příbuzní zcela záměrně a účelově přestali tuto komunikaci používat. Žalobci jsou přesvědčení, že k jejich tíži nemůže být bráno to, že osoba zúčastněná si po své existující přístupové cestě nevybudovala zpevnění, jak konstatuje žalovaný v napadeném rozhodnutí. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že samotná skutečnost, že předmětná cesta, která vede po vymezené části pozemku parc. č. X, končí u brodu potoku L., nevylučuje, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. I pokud stezka k lávce přes tento potok vede po pozemku parc. č. XD, jak namítají žalobci, nemění to nic na skutečnosti, že chodci i cyklisté se na tuto stezku nemohou dostat jinak než přes předmětnou cestu a přes pozemek parc. č. X. V řízení bylo prokázáno, že takto je tato cesta dlouhodobě užívána širokým anonymním okruhem osob jako tzv. zkratka mezi místními komunikacemi 5c a 6c a při absenci aktivního projevu nesouhlasu vlastníka lze dovodit konkludentní souhlas s obecným užíváním komunikace na jeho pozemku. Tato cesta zajišťuje nutnou komunikační potřebu osoby zúčastněné jako majitelky RD čp. X. 7. Osoba zúčastněná na řízení navrhla žalobu zamítnout. Zcela se ztotožnila s posouzením věci žalovaným i s tím, že pokud stezka k lávce přes tento potok vede po pozemku parc. č. XD, jak namítají žalobci, nemění to nic na skutečnosti, že chodci i cyklisté se na tuto stezku nemohou dostat jinak než přes předmětnou cestu a přes pozemek parc. č. X. Připomněla také osvědčení vydané silničním správním úřadem ve vztahu k části pozemku parc. č. XD, na kterém se nachází most přes řeku L., že na tomto pozemku se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. K nutné komunikační potřebě připomněla zjištění správních orgánů, včetně zdůraznění výslechů svědků. Ztotožnila se se závěry správních orgánů o existenci nutné komunikační potřebě ve vztahu k přístupu k RD čp. X a zároveň jako absurdní a účelové označila tvrzení žalobců o tom, že po zahájení správního řízení přestala záměrně a účelově využívat údajnou alternativní cestu. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl u ústního jednání dne 10. 9. 2025. U tohoto jednání účastníci setrvali na svých postojích. 9. Pokud žalobci u tohoto jednání navrhli důkaz vyjádřením Odboru územního plánování MUKO, ze kterého má vyplývat vymezení řešení napojení na dopravní infrastrukturu pro plochu Z13Mn, kde se nachází nemovitost osoby zúčastněné, krajský soud tento důkaz neprovedl, neboť z tohoto důkazu nemohou vyplývat skutečnosti podstatné pro zjištění skutkového stavu majícího vliv na rozhodnutí ve věci. 10. Na prvním místě musí krajský soud zdůraznit, že rozsah přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictví je v prvé řadě odvislý od žalobních bodů vznesených žalobcem. Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, že: „Správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu …. Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 11. Krajský soud tedy podrobil napadené rozhodnutí přezkumu výlučně v rozsahu žalobci uplatněných námitek. Zejména krajský soud upozorňuje, že pokud žalobci brojili proti nesprávnému vypořádání správních orgánů s podmínkou souhlasu vlastníků s obecným užíváním, učinili tak pouze prostřednictvím prostého nesouhlasu, tedy jinými slovy svůj nesouhlas se závěry správních orgánů nijak neodůvodnili. Úkolem soudu přitom, jak výše uvedeno, není domýšlet za žalobce argumentaci, tedy důvody, na kterých stavějí své námitky. 12. Již na tomto místě tedy krajský soud uvádí, že takto vyjádřeným nesouhlasem žalobců se závěry správních orgánů stran naplnění podmínek souhlasu vlastníků s obecným užíváním pozemků v jejich vlastnictví se dále z uvedených důvodů blíže nezabýval, neboť absentoval podklad (konkrétní žalobní námitka), jehož optikou by krajský soud mohl závěry správních orgánů blíže přezkoumat. 13. Pokud se týče dalších námitek, shledal je krajský soud nedůvodné, přičemž o nich uvážil takto. 14. K první námitce stran zmatečnosti výroku prvostupňového rozhodnutí je třeba uvést, že v žádosti žalobců ze dne 17. 3. 2006 tito požadovali určení existence komunikace na části pozemku parc. č. X v k. ú. X, která se nachází mezi pozemky parc. č. XA a XB a pozemky parc. č. XC a XD v k. ú. X. Správní orgány jsou přitom v řízení o žádosti vázány obsahem a rozsahem žádosti. 15. Správní orgán prvního stupně ve výroku svého rozhodnutí ze dne 11. 6. 2024 rozhodl co do vymezení komunikace přesně v mezích dle žádosti žalobců. V tomto smyslu není rozhodné, zda a kam vede komunikace po pozemku parc. č. X (do říčního toku), podstatné je, zda po uvedené části komunikace vede veřejně přístupná účelová