9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

39 A 4/2025- 189 - text  11 39 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic s. p. sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 2) R. J. 3) Ing. J. B. 4) J. K. 5) Obec Nošovice sídlem Nošovice 58, 739 51 Vojkovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. MSK 27159/2022, ve věci územního rozhodnutí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní body 1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 3. 2025 domáhal zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 10. 2021, č. j. MMFM 77624/2021, jímž byla umístěna stavba, mimoúrovňová křižovatka, označená jako „R 48 – MÚK Nošovice“ na pozemcích v k. ú. Nošovice a Vojkovice (dále jen „územní rozhodnutí“). 2. Žalobce v žalobě vymezil následující námitky. 1) Nezákonnost rozhodnutí ve vztahu k podmínce č. 14 územního rozhodnutí – absence přezkoumatelných důvodů s vypořádáním návrhu na změnu této podmínky 3. Žalobce ve svém odvolání žádal, aby nadřízený úřad provedl přezkum stanoviska Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 29. 9. 2015 a navrhl částečnou změnu podmínky č. 14 územního rozhodnutí a uložit 1 nový požadavek k ochraně ovzduší. MŽP ve stanovisku ze dne 24. 11. 2022 uvedl, že přezkum je nadbytečné provádět, neboť stanovisko MŽP ze dne 29. 9. 2015 není závazným stanoviskem. Žalobce tento názor akceptuje, avšak ve svém odvolání navrhl stejnou změnu a doplnění podmínky č. 14 rovněž vůči žalovanému. Žalovaný se s jeho návrhy v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně nevypořádal. Žalobce se neztotožňuje s postupem žalovaného v části návrhu na uložení 1 změny podmínky č. 14 územního rozhodnutí o způsobu zmírnění vlivu záměru na stav ovzduší, neboť podle něho je návrh z hlediska jeho účelu v krajině vhodnější a také realizovatelný. 4. Postupem žalovaného došlo k porušení hmotných práv žalobce na prosazování účinnějšího zmírňujícího opatření vlivu záměru na stav ovzduší a na stav přírody a krajiny a také procesních práv na řádné (přesvědčivé a doložitelné) vypořádání návrhu žalobce. Podle žalobce je navrhovaná změna z hlediska jejího účelu v krajině vhodnější a také realizovatelná (v rámci Vegetačních úprav by sázely jen místně původní druhy dřeviny). 2) Nezákonnost rozhodnutí ve vztahu k přezkumu závazných stanovisek – absence přezkoumatelných důvodů neexistence platného povinného závazného stanoviska k zásahu do ložisek surovin 5. Žalobce namítá, že navzdory jeho upozornění, že se blíží konec platnosti povinného podkladového závazného stanoviska Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 10. 2019 k zásahu záměru do ložiska nerostných surovin, žalovaný přezkoumatelně neodůvodnil, proč si nezaopatřil nové a platné povinné závazné stanovisko o přípustnosti zásahu do ložisek nerostných surovin, čímž nedošlo k ochraně tohoto veřejného zájmu. 6. Postupem žalovaného došlo k porušení hmotných práv žalobce na ochranu ložisek nerostných surovin před nepovolenými zásahy a práva na řádné (přesvědčivé a doložitelné) vypořádání jeho připomínky (varování), že před vydáním rozhodnutí žalovaného hrozí ukončení platnosti závazného stanoviska. 3) Nezákonnost rozhodnutí ve vztahu k navrženým podmínkám územního rozhodnutí – absence přezkoumatelných důvodů s vypořádáním návrhu na uložení jedné nové podmínky 7. Žalobce namítl, že předložil žalovanému návrhy na uložení 6 nových podmínek územního rozhodnutí, přičemž žalovaný se dostatečně nevypořádal s jeho námětem na uložení 1 podmínky o obsahu vegetačních úprav. Projekt vegetačních úprav, ve kterém bude uveden počet a druhy geograficky původních dřevin navržený žalobcem je reálný a uskutečnitelný, neboť projekt vegetačních bude k DSP předložen v každém případě. 4) Nezákonnost rozhodnutí ve vztahu k podmínce č. 10 územního rozhodnutí – absence přezkoumatelných důvodů s vypořádáním návrhu na uložení dvou nových podmínek do závazného stanoviska na ochranu povrchových vod, podmínce č. 11 územního rozhodnutí – absence přezkoumatelných důvodů s vypořádáním návrhu na uložení dvou nových podmínek do závazného stanoviska EIA, k návrhu na předložení studie ke stavebnímu řízení na ochranu podzemních vod – absence přezkoumatelných důvodů s vypořádáním návrhu na uložení dvou nových podmínek do územního rozhodnutí 8. Žalobce dne 14. 4. 2025 rozšířil žalobu o další, výše uvedenou námitku (resp. spojení námitek). 9. Žalobce již v průběhu územního řízení navrhl, aby mezi podmínkami územního rozhodnutí bylo uloženo, že součástí dokumentace pro stavební povolení byl aktuální Hydrogeologický posudek a aby součástí studií ke stavebnímu řízení byl i popis stavu studen, který bude sloužit jako podklad pro posouzení jejich stavu během výstavby a po zahájení provozu na mimoúrovňové křižovatce a po její kolaudaci, čímž se snáze dají určit příp. zdroje jejich poškození a nežádoucí změny hladiny vody a její kvality. Tyto dva požadavky navrhl uložit v rámci dvou závazných stanovisek i v rámci územního rozhodnutí jako takového. 10. Žalobce se neztotožňuje se zamítnutím svých návrhů na uložení 2-3 nových požadavků k ochraně a k monitoringu vod, jak je uvádí ve svém doplněném odvolání ze dne 10. 12. 2021, tzn. s názory Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v přezkumném stanovisku ze dne 2. 12. 2022 dle vodního zákona, ministra životního prostředí v přezkumném stanovisku EIA ze dne 18. 4. 2024 a ani žalovaného v napadeném rozhodnutí, které se týkají předložení aktuálního hydrogeologického posudku a pasportizace studní v okolí záměru ke stavebnímu řízení, neboť se opírají o výsledky HG posudku z 12/2020 i z analogického postupu MŽP při vydání závazného stanoviska ze dne 21. 10. 2016, č. j. 57375/ENV/16 k umístění dálnice D1109 Trutnov – státní hranice ČR/PR, takže tyto návrhy jsou reálné a uskutečnitelné. II. Vyjádření žalovaného a zúčastněných osob 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K námitkám žalobce mj. sdělil následující: 12. Ad 1) MŽP ve svém stanovisku krátce reagovalo i na požadavek plynoucí z odvolacích námitek žalobce, aby byla závazně stanovena kompenzační opatření vhodnou výsadbou zeleně. MŽP uvedlo, že pokud se týká kompenzace vlivu realizace záměru z hlediska ochrany ovzduší, je v rozptylové studii z listopadu 2018 proveden modelový výpočet kompenzací formou výsadby zeleně v kapitole 5.1., jak plyne z ustanovení § 11 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. V závěru stanoviska MŽP znovu zdůraznilo, že z důvodu nedosaženého limitu intenzity dopravy za den (v návrhovém období 10 let) nemohl být postup zezávazněn vydáním závazného stanoviska s podmínkou výsadby, neboť takový postup by odporoval zákonu o ochraně ovzduší. Žalovaný tak s využitím obsahu stanoviska MŽP jako plně kompetentního odborného orgánu k posouzení záměru z hlediska zákona o ochraně ovzduší se v rozhodnutí vypořádal s námitkou žalobce pod bodem 11. 2. tak, že rozptylová studie z roku 2018 byla relevantním podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu a vzhledem k jejímu obsahu a výsledkům neabsentuje jako podklad napadeného rozhodnutí stavebního úřadu ani závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší a s tím související uložení opatření, jak bylo navrženo žalobcem. 13. Ad 2) žalovaný podotkl, že i když bylo napadené rozhodnutí vydáno po skončení platnosti závazného stanoviska, vzhledem k charakteru tohoto závazného stanoviska je možné v řešeném případě dojít k závěru, že tato vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (ve smyslu § 75 odst. 3 soudního řádu správního). Přesto žalovaný uvádí, že od 1. 7. 2024 došlo ke změně § 19 horního zákona, kdy podle jeho novelizovaného znění není pro povolení umístění staveb v CHLÚ, které nesouvisí s dobýváním, vyžadováno závazné stanovisko krajského úřadu, ale pouze vyjádření obvodního báňského úřadu. Obvodní báňský úřad v daném případě vydal pro dané území (bez důlních vlivů a bez ložisek vyžadujících ochranu) k umístění předem neurčeného počtu staveb generální vyjádření č. j. SBS 52563/2024/OBÚ-05 ze dne 22. 11. 2024 (bez podmínek), jímž generální závazné stanovisko č. j. MSK 146202/2019, kterému uplynula platnost dne 15. 10. 2024, nahradil. Věcně se tedy z hlediska horního zákona nic nemění a vzhledem k tomu, že se jedná o vyjádření, nikoliv o závazné stanovisko, nemohl být žalobce nijak krácen na svém právu žádat o přezkum závazn