62 Az 42/2024 – Krajský soud v Ostravě

62 Az 42/2024- 117 - text  11 62 Az 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: Q. D. státní příslušnost Čínská lidová republika t.č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 269, 735 64 Havířov zastoupena Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2024, č. j. OAM-1409/ZA-ZA11-HA08-2023, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 8. 2024, č.j. OAM-1409/ZA-ZA11-HA08-2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 7. 8. 2024 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. Žalobkyně žalobou napadla rozhodnutí v celém rozsahu, neboť ho považuje za věcně nesprávné, nezákonné a nesprávně odůvodněné a tedy nepřezkoumatelné, když dle jejího názoru vydání rozhodnutí předcházelo nezákonné správní řízení zatížené vadami, neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v potřebném rozsahu. Dále žalovaný nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobkyně a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. 2. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávným způsobem vyhodnotil její azylový příběh, neboť o mezinárodní ochranu požádala z důvodu pronásledování v zemi původu proto, že je praktikující křesťankou. Namítla, že žalovaný se vůbec nezabýval možností udělit mezinárodní ochranu podle § 12 písm. a) zákona o azylu s odkazem na to, že žalobkyně nebyla politicky aktivní. Žalovaný nepřiměřeně zúžil tento termín na politickou aktivitu v užším slova smyslu, např. členství v politické straně, přestože tímto termínem jsou myšlena politická práva a svobody dle čl. 43 Listiny základních práv a svobod, tedy i právo na svobodu projevu a svobodu sdružovací. Žalobkyně uvedla řadu příkladů, kdy došlo ze strany státních orgánů země původu k zásahu do shora uvedených práv, když zásadní je skutečnost, že náboženské uskupení, jehož členkou je žalobkyně, bylo označeno za zakázaný kult. 3. Žalobkyně dále namítla, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný zaujal chybný závěr, že žalobkyně nebyla v minulosti pronásledována, který je v rozporu s obsahem správního spisu, neboť žalobkyně podrobně hovořila o nemožnosti praktikovat svou víru, o výhrůžkách a násilí spjatých s otevřením hlásáním víry, o brutálním mučení jejich spoluvěřících, o nutnosti žít ve strachu v úkrytu mimo bydliště i o tom, že ji konkrétně hledala policie v místě bydliště, také o tom, že mnoho jejich spoluvěřících bylo zatčeno a nemá od nich žádné zprávy. Žalobkyně má odůvodněný strach z pronásledování, což žalovaný v napadeném rozhodnutí nezohlednil, přestože dostupné informace o zemi původu vypovídají, že náboženská svoboda zde není respektována. Čínský trestní zákoník postihuje trestem odnětí svobody členství a aktivitu v zakázaných církvích a žalobkyně se v případě návratu obává zatčení a mučení. Žalovaný se nijak nevypořádal s hrozbou trestního postihu, který je jednotný v rámci celé Číny a zaujal názor, že žalobkyně mohla svou situaci, kdy byla pronásledována policií, řešit přesídlením do jiné provincie. 4. V další námitce žalobkyně uvedla, že žalovaný se nijak nevypořádal s otázkou, zda sama příslušnost k Církvi Boha Všemohoucího nezakládá odůvodněné obavy z pronásledování. Tato otázka není v napadeném rozhodnutí vyřešena, žalovaný pouze uvedl, že žalobkyně nebyla v minulosti vystavena aktům, které lze kvalifikovat jako pronásledování. Přitom z informací o zemi původu použitých v rámci správního řízení vyplývá, že členové zakázaných křesťanských církví jsou pronásledováni, vězněni a mučeni. 5. Žalobkyně se dále domnívá, že rovněž splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu z důvodu jejího možného vystavení mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu v jiném státě. Žalovaný se tímto v napadeném rozhodnutí nezabýval, přestože žalobkyně uvedla konkrétní případy, včetně vedoucí církve, která byla brutálně mučena. 6. Žalobkyně zdůraznila, že přestože nebyla schopna v rámci správního řízení doložit žalovanému konkrétní důkazy, její výpověď je věrohodná a vnitřně konzistentní a žalovanému se nijak nepodařilo její věrohodnost vyvrátit. Bylo proto povinností žalovaného aplikovat důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti a zásadu v pochybnostech ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu, což žalovaný neučinil. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Konstatoval, že nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť dle něj nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Žalovaný zdůraznil, že ačkoliv v Číně panuje problematická situace v oblasti lidských práv a postavení křesťanů, nedokládá to samo o sobě, že všichni obyvatelé této země jsou vystaveni azylově relevantnímu zacházení. Žalobkyně nikdy nebyla čínskou policií zadržena, vyslýchána nebo uvězněna pro své náboženské smýšlení, nebyla tam a není ani v současnosti trestně stíhána, nestala se terčem jakéhokoliv jiného negativního jednání čínských státních orgánů či bezpečnostních složek, tím méně kvůli svému náboženskému přesvědčení. Žalobkyni objektivně nikdo nebránil v její víře, nedošlo u ní k žádnému ohrožení života, svobody či jiných lidských práv. Žalovaný neshledal, že by byla v zemi původu pronásledována ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný připomněl, že žalobkyni byl bez problémů vydán čínskými orgány cestovní pas s biometrickými údaji, tudíž je zjevné, že šlo o vydání dokladu na její pravou totožnost. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zjištění z obsahu správních spisů 8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 10. 2023 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedla, že je svobodná a bezdětná, vyznává křesťanství, konkrétně protestantskou větev a je členkou Církve Boha Všemohoucího, nemá žádné politické přesvědčení, není členem žádné politické strany. O mezinárodní ochranu žádá v České republice poprvé, dříve žádala o mezinárodní ochranu v Jižní Koreji, tato jí udělena nebyla. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že vlast opustila proto, že zde jako křesťanka zažívala útlak. Její víra je v Číně potírána, v případě jejího zadržení by jí bylo ublíženo. Někteří křesťané jsou po zadržení ubiti k smrti. 9. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně velmi podrobně popsala důvody opuštění země původu. Žalobkyně vystudovala na institutu tradiční medicíny, kde získala bakalářské vzdělání, v tomto oboru pracovala jako podnikatelka 7 let, do roku 2017, kdy začala být stíhána čínskými státními orgány a byla na útěku. Do Církve Boha Všemohoucího (dále jen „Církev“) vstoupila v roce 2013. Členové Církve se scházejí v domácnostech, tato setkání jsou zakázána. Žalobkyně návštěvy těchto setkání kamuflovala tím, že si s sebou brala věci potřebné k výkonu čínské medicíny. V roce 2017 byla zadržena její těhotná kamarádka a při výslechu sdělila policii přezdívku žalobkyně a její adresu. Další spoluvěřící z církve byla odsouzena na 7 let. K období 2017–2019 žalobkyně sdělila, že byla málem 2x zatčena a domnívá se, že byla sledována. Několikrát se stěhovala, měsíc v roce 2018 bydlela v úkrytu poté, co bylo zadrženo cca 30 členů Církve. V říjnu 2019 se přestěhovala do jiného města stejné provincie Henan. Od října 2019 do prosince 2021 se neustále stěhovala z důvodu obav o své bezpečí, někde bydlela pár dní, někde několik měsíců. V prosinci 2021 vycestovala do Thajska, neboť byli zatýkáni její známí a naskytla se jí tato možnost vycestování. Dříve to možné nebylo, jelikož byl covid a země byla uzavřená. V Thajsku získala studijní vízum, studovala thajštinu, po skončení kurzu pracovala na počítači, pobývala společně s krajany souvěrci, společně nakupovali, žili skromně. Poté, co jiní věřící krajané byli vráceni do Číny, měla obavy, aby se totéž nestalo i jí, proto v srpnu 2022 odcestovala do Jižní Koreje. Zde požádala o azyl, který neobdržela. V Koreji pracovala jako řidička pro krajany, ale protiprávně, neměla povolení. V březnu 2023 ji v Koreji začal sledovat nějaký Číňan, dostala strach a hledala možnosti, jak odjet jinam. V České republice žije její sestřenice M., od níž věděla, že ČR je svobodná země. 10. Proto se rozhodla požádat v ČR o mezinárodní ochranu. Od sestřenice dostala pozvání, obrátila se v Koreji na českou