8 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

65 Af 20/2024- 37 - text  5 65 Af 20/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše, soudce Mgr. Bc. Vojtěcha Dědka a soudkyně JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: P. N. bytem X zastoupena JUDr. Romanem Haisem, advokátem sídlem Palackého tř. 186, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. 23776/24/5200-10423-705893, ve věci kompenzačního bonusu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsahu podání 1. Žalobkyně podala žádost o kompenzační bonusy zákona č. 95/2021 Sb., o kompenzačním bonusu (dále jen „zákon o kompenzačním bonusu“) za období únor 2021 až květen 2021. Správce daně žalobkyni kompenzační bonusy vyplatil. Posléze správce daně zahájil daňovou kontrolu výše vyplacených kompenzačních bonusů, jejímž výsledkem bylo jejich doměření dodatečnými platebními výměry v celkové výši 112 500 Kč. Žalobkyně se ve srovnávacím období (od června do srpna 2020) jako tzv. spolupracující osoba ve smyslu § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) podílela mj. na provozu klubu B., který provozovala M. D. (matka druha žalobkyně F. D.) a která na žalobkyni rozdělila část příjmů a výdajů. Dle správce daně však nebylo prokázáno, že M. D. žila s žalobkyní a F. D. ve společně hospodařící domácnosti, proto na žalobkyni nemohla příjmy a výdaje rozdělit. V důsledku toho u žalobkyně ve sledovaném období převládl příjem ze závislé činnosti od společnosti I. S., spol. s r.o. ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o kompenzačním bonusu a nárok na kompenzační bonus ji nevznikl. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl. S hodnocením správce daně se ztotožnil. 2. Podstata sporu spočívá v tom, zda žalobkyně prokázala, že v roce 2020 žila ve společně hospodařící domácnosti s M. D., která tak mohla dle § 13 odst. 1 ZDP na žalobkyni rozdělit část svých příjmů a výdajů na jejich dosažení. 3. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a předně uvedla, že společně se svým druhem F. D., jejich synem P. D. a matkou jejího druha M. D. v roce 2020 společně hospodařili, neboť všichni žili v O. na ulici X. M. D. byt v O. užívala již dlouho před žalobkyní. Je pravdou, že uvažovala o osamostatnění a přenechání bytu „mladým“, k této skutečnosti však nedošlo, neboť uvažovaný byt ve Š., kam se hodlala přestěhovat, nebyl způsobilý k užívání. Přestože M. D. obdržela souhlas vlastníka s nahlášením trvalého pobytu a sídla firmy K., spol. s r.o., do bytu se v roce 2020 nenastěhovala. 4. Žalobkyně v řízení doložila potvrzení správce bytu na adrese X o nemožnosti byt užívat v roce 2020 a současně prohlášení jednotlivých členů domácnosti, že společně hospodaří. Bylo prokázáno, že na účet, jehož majitelem je F. D. a z něhož jsou realizovány platby jako nájemné, poplatky za odpady, či školkovné, byly připsány kompenzační bonusy vyplacené M. D. Z výpovědí svědků K. a H. rovněž vyplynulo, že M. D. na adrese X. bydlela nepřetržitě, tedy i v roce 2020. Je tedy zřejmé, že tato se podílela na nákladech společné domácnosti v roce 2020. K důkazu žalobkyně navrhla prohlášení L. K. o tom, že byt, v němž má M. D. hlášen trvalý pobyt, byl v roce 2020 neobydlený. Rovněž navrhla výslech F. D., M. D., M. K. a J. H. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, kterou soud pro přehlednost shrne v hodnotící části rozsudku. Žalovaný dále poukázal na přezkumnou úlohu správních soudů a na judikaturu, dle které žalobce nemůže svou pasivitu v daňovém řízení ohledně důkazních návrhů dohánět až v řízení před soudem. 6. U jednání účastníci setrvali na svých dosavadních vyjádřeních II. Posouzení věci krajským soudem 7. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Ve věci je sporné pouze to, zda žalobkyně prokázala, že by s M. D. žila v roce 2020 ve společně hospodařící domácnosti. 9. Pro vyřešení sporné otázky je klíčový výklad pojmu společně hospodařící domácnosti, neboť podle § 13 odst. 1 ZDP platí, že příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí a) spolupracující manžel, b) spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, c) člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu. Podle § 21e odst. 4 ZDP platí, že společně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 10. Pro účely daňového zvýhodnění může být každá fyzická osoba členem pouze jedné společně hospodařící domácnosti (srov. především rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Afs 155/2019-46, a nález ÚS ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 2686/21). Stěžejní je s ohledem na § 21e odst. 4 ZDP prokázání jednak toho, že spolu osoby fakticky bydlí, ale také toho, že společně hradí náklady domácnosti. 11. Dále je namístě připomenout rozložení důkazního břemene v daňovém řízení, které jednak vyplývá ze zákona a jednak se jím opakovaně zabýval NSS ve své judikatuře. Podle § 92 odst. 3 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Je pak na správci daně, aby prokázal případné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem [§ 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu]. Správce daně přitom není povinen prokázat, že doklady předložené daňovým subjektem jsou nepravdivé, k unesení jeho důkazního břemene postačí, když prokáže vážné a důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti, věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti. Unese-li správce daně své důkazní břemeno, je opět na daňovém subjektu, aby prokázal soulad účetnictví se skutečností, tj. aby setrval na svých původních tvrzeních a doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno, anebo aby naopak korigoval svá původní tvrzení, nabídl tvrzení nová, reagující na pochyby o souladu účetnictví se skutečností, a tato svá revidovaná tvrzení prokázal (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 8. 2005, č. j. 5 Afs 188/2004-63 a ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119, č. 1572/2008 Sb. NSS). 12. Závěr o neprokázání existence společně hospodařící domácnosti je odůvodněn v odst. 31 až 36 napadeného rozhodnutí takto: - správce daně zjistil z výpisu z obchodního rejstříku společnosti K., spol. s r.o., že M. D. jako společník této korporace, měla adresu v O. na ulici X evidovanou do dne 27. 11. 2019. Ke stejnému dni je u M. D. zapsána adresa X; - žalobkyně předložila toliko čestné prohlášení o tom, že ona, F. D. a M. D. se hotovostně i bezhotovostně podílejí na hospodaření společné domácnosti, o čemž měla svědčit skutečnost, že kompenzační bonusy pro M. D. byly vyplaceny na účet F. D. Ty byly M. D. skutečně vyplaceny na bankovní účet č. X, který je vedený na jméno F. D., a ke kterému má M. D. dispoziční právo, nebylo však žádným způsobem prokázáno, že jsou z tohoto účtu realizovány platby jako nájemné, správní poplatky za odpady či školkovné syna pana F. D. Navíc uvedený bankovní účet je dle vyjádření F. D. společný pro něj, žalobkyni a obchodní korporaci K., spol. s r.o., které je pan D. jednatelem. Pohyby na tomto bankovním účtu v roce 2020 jsou netransparentní a jsou předmětem daňové kontroly u pana D.; - v potvrzení od K. s.r.o. ze dne 6. 12. 2021 tato korporace uvádí, že byt na adrese X je v její správě a že M. D. koncem roku 2019 ústně dohodla na pronájmu bytu s tím, že nájemní smlouva bude uzavřena po jeho rekonstrukci, která ke dni 6. 12. 2021 nebyla ukončena. K potvrzení však nebyly předloženy žádné další důkazní prostředky. Dne 6. 9. 2022 byly žalobkyní předloženy fotografie, které označila jako rekonstruovaný byt na adrese X. Z těchto fotografií však žádným způsobem nevyplývá, že by se jednalo o předmětný byt; - ze svědeckých výpovědí svědků K. a H. vyplynulo, že neměli povědomí o společně hospodařící domácnosti žalobkyně, M. D. a F. D. Nebylo jimi prokázáno, jak se paní D. podílela na úhradě nákladů na společně hospodařící domácnosti. Je logické, že paní D. se jako blízký příbuzný, mohla v domácnosti pana D. a daňového subjektu často zdržovat. Tato možnost však automaticky nezakládá institut společně hospodařící domácnosti dle § 21e odst. 4 ZDP. 13. Krajský