3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

72 A 4/2025- 46 - text  13 72 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: E. B., státní příslušnost: Turecká republika bytem X zastoupený advokátem JUDr. Romanem Kouckým sídlem generála Svobody 339, 533 51 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 34 Praha za účasti: 1. P. B. bytem X 2. nezl. H. S. B. bytem X zastoupená zákonnou zástupkyní P. B. 3. nezl. J. P. B. bytem X zastoupený zákonnou zástupkyní P. B. všichni zastoupení advokátem JUDr. Romanem Kouckým sídlem generála Svobody 339, 533 51 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-16319-13/PP-2024, ve věci povolení k přechodnému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spornými otázkami v posuzované věci bylo, jestli je napadené rozhodnutí přezkoumatelné, jestli je žalobce trestně zachovalý a jestli žalovaný v souladu se zákony a mezinárodními smlouvami posoudil přiměřenost zásahu napadeným rozhodnutím do soukromého a rodinného života žalobce. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím výrokem I zamítl žádost žalobce a neprodloužil dobu platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87p ve spojení s § 87f odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“), protože žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, a výrokem II stanovil podle § 87f odst. 4 ZPC žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky 35 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 3. Žalobce podal 25. 10. 2024 žádost o prodloužení povolení k přechodnému pobytu na území České republiky (dále jen „území“) podle § 87o odst. 3 ZPC, tj. rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) ZPC. Žalovaný zjistil, že žalobce je manželem paní P. B., se kterou pobývá dle pobytové kontroly v místě bydliště, i když žalobce je momentálně ve výkonu trestu. 4. Žalovaný dále zkoumal, jestli v případě žalobce neexistuje některý z důvodů pro zamítnutí žádosti. Žalovaný z výpisu Rejstříku trestů zjistil, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové shledán vinným za zvlášť závažný zločin podle § 340 odst. 1 a trestný čin dle § 107 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a to za organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice a trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Soud uložil žalobci trest odnětí svobody v délce tří let nepodmíněně ve věznici s ostrahou. Délka trestu byla snížena na tuto hranici jen proto, že žalobce se k činu doznal. Dále byl žalobci uložen peněžitý trest 300 000 Kč a propadnutí věci. Rozsudek nabyl právní moci 5. 9. 2024. 5. Pokud se žalobce dopustil jednání, který je trestným činem, jedná se nepochybně o narušení veřejného pořádku, a to dokonce závažným způsobem. To byl důvod pro neprodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu rodinného příslušníka občana EU. 6. Při výkladu neurčitého právního pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ žalovaný vycházel z judikatury – jmenovitě z rozsudků Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 3 As 4/2010-151, č. j. 5 As 73/2011-149, č. j. 7 As 112/2011-65, č. j. 7 As 15/2012-33 a č. j. 9 As 71/2010-112. 7. Pojem „veřejný pořádek“ zahrnuje v obecné rovině základní normy, které se považují za nevyhnutelné pro fungování demokratického státu a společnosti. Vedle norem právních se jedná také o normy morální, sociální, politické, případně náboženské. Žalovaný v případě žalobce přihlížel k primárnímu účelu § 87f odst. 3 písm. f) ZPC, tj. ochraně veřejného pořádku do budoucna. Žalovaný přihlédl k charakteru závažnosti spáchané trestné činnosti a k dalším okolnostem jako jsou místo spáchání trestného činu, doba, která uplynula od jeho spáchání, chování žalobce po vykonání trestu, délka jeho pobytu v České republice (dále jen „ČR“), jestli se po příchodu do ČR dopustil další trestné činnosti či jiné protiprávní činnosti. Při závažném narušení veřejného pořádku nemusí jít pouze o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Podle čl. 27 směrnice č. 2004/38/ES směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „pobytová směrnice“) odepření práv musí být založeno na osobním chování dotyčného jednotlivce a musí představovat aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Záleží také na tom, jestli se cizinec dopustí úmyslného nebo neúmyslného trestného činu, přečinu nebo zločinu, anebo jestli páchal trestnou činnost opakovaně. 8. Žalovaný si vyžádal kopii shora uvedeného rozsudku a zjistil z něho, že nejméně v období od 27. 5. 2021 do 13. 6. 2023 žalobce s dalšími dosud trestně nestíhanými osobami převážně turecké národnosti se zcela vědomě podílel jako její člen na činnosti organizované zločinecké skupiny mezinárodního charakteru, která působila ve více státech. Za účelem získání maximálního možného neoprávněného majetkového prospěchu v rozporu se ZPC soustavně a za úplatu žalobce zajišťoval tzv. nelegální migraci osob se státní příslušností zemí, které nejsou členskými státy EU a schengenského prostoru, především osob z území Turecké republiky do ČR nebo přes území ČR do dalších zemí EU. 9. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce závažným způsobem narušil veřejný pořádek, neboť se dopustil úmyslné trestné činnosti a za takovéto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání tří let. Závažné narušení veřejného pořádku a přetrvávající nebezpečí jeho narušení v budoucnu je třeba spatřovat především v charakteru spáchané trestné činnosti. Neprodloužení doby platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU je důsledkem odsouzení žalobce za závažnou trestnou činnost spojenou s organizováním nelegální migrace. Toto opatření je odůvodněno ochranou veřejného pořádku. 10. Žalovaný k tomuto opatření může přistoupit za podmínky, že takové rozhodnutí je přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce (§ 87p odst. 2 ve spojení s § 87f odst. 3 ZPC). 11. Žalovaný poměřoval ve smyslu § 174a ZPC a čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“), zda nebezpečí, které žalobce pro bezpečnost ČR představuje, je důvodem dostatečně závažným, aby žalobce s ohledem na jeho rodinný a soukromý život neměl možnost v podstatě neomezeně pobývat v ČR na základě povolení k přechodnému pobytu. 12. V případě žalobce je zde veřejný zájem na tom, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří představují ohrožení veřejného pořádku ČR. 13. Žalobce pobývá na území ČR od 1. 10. 2019, kdy mu bylo vydáno povolení k přechodnému pobytu. Žalobce vstoupil na území v roce 2015 nelegálně, byl opakovaně žadatelem o mezinárodní ochranu, která mu nebyla udělena a na základě sňatku s občankou ČR mu bylo vydáno povolení k přechodnému pobytu. Žalobce má živnostenské oprávnění v oblasti hostinské činnosti. 14. Neprodloužení průkazu o povolení k pobytu žalobce může být jen výjimečně nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života. Tím by byl pouze dlouhodobý zákaz pobytu na území. Nemožnost vycestování cizince z území by znamenaly takové rodinné či případně osobní vazby, které by vycestování znemožňovaly. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) spatřuje nepřiměřený zásah do soukromého života cizince výlučně v souvislosti s vyhoštěním cizince; státy mají právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svém území; z Úmluvy nevyplývá žádná povinnost umožnit cizinci usadit se ve státě, který si vybere, jak vyplývá z judikatury ESLP. 15. Žalobce je v produktivním věku, jeho zdravotní stav je dobrý a věk není v případě jeho návratu omezujícím kritériem pro získání zaměstnání či provozování samostatné výdělečné činnosti. Protože žalobce pobýval na území ČR výrazně menší část svého života než v zemi původu, neexistuje žádná vážnější překážka pro to, aby se opět integroval v prostředí svého domovského státu. Jakmile bude žalobci odsouzení zahlazeno, může v zemi původu požádat o vydání oprávnění k pobytu na území ČR. Žalobce měl možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit, což přislíbil osobně u správního orgánu, avšak neučinil tak. 16. Žalobce v žalobě namítal, že byl stíhán již vazebně a délka vazby se mu započítala vůči danému trestu. Nyní žalobce vykonal víc než 2/3 trestu odnětí svobody