72 Ad 28/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 28/2025- 37 - text  9 72 Ad 28/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: K. V. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Trávníčkem se sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, ve věci odnětí invalidního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 14. 1. 2025, č. j. X. Žalovaná tímto rozhodnutím odňala žalobkyni invalidní důchod, protože pokles její pracovní schopnosti činil pouze 25 %. 2. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zdravotní stav žalobkyně měl být posouzen podle kapitoly II oddílu A položky 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s poklesem pracovní schopnosti o 35-45 %. Vadou rozhodnutí bylo, že žalovaná nezohlednila výskyt dalších onemocnění žalobkyně. Žalovaná nevyhodnotila dostatečně funkční důsledky onemocnění žalobkyně a jejich dopad na pracovní schopnost, nevyhodnotila dostatečně vzdělání, pracovní zkušenosti a možné pracovní schopnosti žalobkyně. Odnětím invalidního důchodu žalovaná porušila čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo žalobkyně na přiměřené hmotné zabezpečení pro ty, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Žalovaná nevysvětlila, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobkyně v porovnání s obdobím, kdy jí byl invalidní důchod přiznaný. V případě žalobkyně bylo namístě zvýšit míru poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity nebo vysvětlit, proč pokles pracovní schopnosti nebyl dále navyšován. Posudek o invaliditě byl nepřezkoumatelný a nepřesvědčivý. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na to, že dokazování ve správním řízení neprokázalo existenci invalidity žalobkyně. Oba posudky o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) se na tomto závěru shodly a byly úplné a přesvědčivě. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“). 4. Čl. 30 odst. 1 Listiny přiznává občanům právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a v odst. 3 v podrobnostech odkazuje na zákon. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny se lze tohoto práva domáhat pouze v mezích zákonů, které ustanovení čl. 3 Listiny provádějí. Ze zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), vyplývá, že pojištěnec má nárok na „zaručenou“ výši důchodu, jen pokud jde o základní výměru důchodu podle § 33 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a podle odst. 2 věty třetí téhož zákona na procentní výměru ve výši 770 Kč měsíčně, a to za předpokladu splnění podmínek pro vznik nároku na důchod. Žalovaná postupovala v souladu se zákony a nedopustila se žádné diskriminaci žalobkyně. 5. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 3. 6. 2025. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o invaliditě z 24. 3. 2025 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 25 % (jde o horní hranici stanoveného rozmezí 15-25 %). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II (onkologie) oddílu A (zhoubné novotvary) položce 1b (novotvary – lehké postižení, stavy v kompletní remisi, zpravidla po šesti měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodu zhoubného novotvaru, resekce nebo amputace zvenčí přímo neviditelné, amputace částí, kdy je možná protetická náhrada, například mastektomie, parciální amputační ztráty končetin, resekce části střeva, hysterektomie, enukleace bulbu oka při dobré funkci jediného oka, nebo stavy s lehkým funkčním postižením některých orgánů nebo systémů, výkon některých denních aktivit s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků). Lékař IPZS se ztotožnil s posouzením invalidity žalobkyně v prvním stupni správního řízení a souhlasil, že k zániku invalidity došlo 6. 12. 2024. 7. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl karcinom levé mammy po operaci a po adjuvantní (pomocné) léčbě. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena po zhodnocení klinického stavu a jeho dopadu na pracovní schopnost. Horní hranice nebyla měněna ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity, protože jde o stabilizovaný stav, onemocnění je v remisi a bez výraznější poruchy funkčních schopností. Stav žalobkyně proto nelze posoudit podle kapitoly II oddílu A položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. 8. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v Ostravě v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). 9. V soudním řízení správním posudková komise v Ostravě dne 10. 10. 2025 ve svém posudku dospěla k posudkovému závěru, že žalobkyně nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Posudková komise shledala u žalobkyně jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti postižení podle kapitoly II oddílu A položce 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. 10. Posudková komise popsala podrobně onemocnění žalobkyně, operaci a léčbu a následnou hormonální léčbu a uzavřela, že onemocnění je v kompletní remisi (tzn. vymizení příznaků nemoci a návrat k normálním laboratorním hodnotám). Jedná se o lehké funkční postižení a jde o stav po více než šesti měsících od ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizovaný, na zavedené substituční léčbě. Pokles pracovní schopnosti činil 25 % při zohlednění dalších zdravotních postižení a profese dělnice. Jde o stav po úspěšné léčbě karcinomu levého prsu, s trvající únavou, recidivujícími cystitidami (záněty močového měchýře), potencovaný nutnou antiestrogenní terapií, a jde o výkon některých denních aktivit s obtížemi. Nejedná se však o zdravotní postižení takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby bylo možné konstatovat, že se jedná o středně těžké, těžké či zvlášť těžké funkční postižení uvedené ve vyšších položkách, tj. uvedené v kapitole II oddílu A v položkách 1c, 1d nebo 1e, protože nejsou naplněna posudková kritéria pro hodnocení podle těchto položek. 11. Dalšími zdravotními postiženími žalobkyně jsou nízká tělesná hmotnost (53 kg, 186 cm – BMI 17,1), plochonoží, vadné držení těla; v anamnéze je syndrom závislosti na stimulanciích (pervitin) – dlouhodobá abstinence od roku 1997, nikotinismus, pravostranná ureterolithiáza v květnu 2013 a pravostranné gonalgie (bolesti kolene) s Bakerovou cystou v září 2013. 12. Posudková komise přihlédla k závažnosti a vlivu ostatních zdravotních postižení, a proto zvolila horní hranici stanoveného procentního rozpětí poklesu pracovní schopnosti. Z posudkově medicínského hlediska není důvod k dalšímu navýšení této horní hranice. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nemá takový vliv na její schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, aby pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Navýšení by bylo neopodstatněné. 13. Posudková komise uzavřela, že současný zdravotní stav žalobkyně je stabilizovaný, žalobkyně absolvovala včasnou a úspěšnou léčbu karcinomu prsu bez závažnějších komplikací a bylo dosaženo kompletní remise onemocnění. Stav žalobkyně neodpovídá invaliditě podle vyhlášky o posuzování invalidity. 14. Žalobkyně v písemném vyjádření z 2. 12. 2025 namítla, že posudek posudkové komise v Ostravě je neúplný, nepřesvědčivý a neobjektivní a nepředcházelo mu náležité posouzení zdravotního stavu podle lékařské dokumentace a vlastního vyšetření posudkové komise 10. 10. 2025. Posudková komise nevyhodnotila řádně funkční důsledky všech onemocnění