22 Af 15/2024- 40 - text
14 22 Af 15/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci
žalobce: ExaSoft Holding a. s.
sídlem Rudé armády 651/19a, 733 01 Karviná - Hranice
zastoupený advokátem Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc.
sídlem Pobřežní 370/4, 186 00 Praha 8
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. 4118/24/5300-21442-711916, ve věci daně z přidané hodnoty
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora vymezeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 26. 4. 2023, č.j. 2063949/23/3212-50522-807616, dodatečnému platebnímu výměru, jímž byla žalobci za zdaňovací období duben 2018 doměřena daň z přidané hodnoty.
2. Žalobce uvedl, že dne 24. 5. 2018 podal přiznání k DPH za zdaňovací období duben 2018; za toto období si uplatnil odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (4 faktury, celkově DPH 1 751 681,48 Kč). Správce daně následně zahájil u žalobce daňovou kontrolu v rozsahu přijetí
plnění od dodavatele Speed Media. Uzavřel přitom, že žalobce nemá nárok na odpočet DPH z přijetí plnění (cartridge a tonery Canon a HP) od společnosti M&R z důvodu závěru o prokázání existence podvodu na DPH a vědomosti žalobce o této skutečnosti.
3. Žalobce tvrdí, že o podvodu na DPH nevěděl a vědět nemohl. Zdůraznil, že spolupráce žalobce a jeho přímého dodavatele M&R byla v roce 2018 založena na obchodní praxi a přeprodej zboží k žalobci přes tuto společnost byl standardní. Podle žalobce uvedená společnost nikdy nebyla v pozici tzv. buffera. Společnost M&R a žalobce ničím nezastírají svou obchodní spolupráci se svými dodavateli či odběrateli a nikdy se vědomě neúčastnili podvodu.
4. Pokud žalovaný argumentuje četnými zkušenostmi žalobce s podvody na DPH, což žalovaný odůvodňoval mj. rozsudky Krajského soudu v Ostravě a NSS týkajícími se jiných zdaňovacích období, je podle žalobce tato argumentace nefér, když žádný právní předpis nestanoví srozumitelná kritéria, podle nichž je možné rozpoznat podvodníka a nějak se mu vyhnout. Žalovaným citovaná rozhodnutí soudů byla navíc vydána v roce 2021 a později.
5. Žalobce dále tvrdí, že nebyl seznámen s obchodní činností společnosti Speed media a nemohl vědět, že společnost M&R je jeho jediným odběratelem. Žalobce ani společnost M&R nemohli vědět o narušení daňové neutrality u společnost PRAWAD, protože o existenci této společnosti vůbec nevěděli. Žalobce dále vyčítá žalovanému, že neprovedl exekuci u společnosti REGADOR, o jejíž existenci musel vědět; detekovat nespolehlivé plátce a odhalovat daňové podvodníky je především věcí správce daně a nikoli obchodních korporací.
6. Žalobce dále tvrdí, že společnost Speed media nebyla novým dodavatelem, když s tímto dodavatelem ve skutečnosti spolupracoval již od roku 2016. Pokud se jedná o webové stránky této společnosti, tyto nejsou podle žalobce k uskutečňování velkoobchodních transakcí vůbec důležité. Dále také podotkl, že je na rozdíl od žalovaného přesvědčen, že tzv. virtuální sídlo využívá mnoho subjektů, včetně holdingu žalobce a tato skutečnost nemá žádnou vazbu na to, zda si společnost s takovým sídlem bude plnit své daňové povinnosti.
7. Žalobce dále považuje za nepřiléhavou argumentaci žalobce týkající se systému reklamací; žalobce považuje svůj způsob obchodování za bezpečný a funkční, když nikdy žádný produkt nereklamoval. Dále žalobce tvrdí, že ready made společnosti nejsou nic neobvyklého.
8. Také nezveřejnění účetní závěrky není podle žalobce důkazem o podvodu. Tato skutečnost totiž o zapojení do podvodu vůbec nevypovídá.
9. Pokud se týče obchodních referencí, tvrdí žalobce, že tyto se na internetu nezveřejňují, aby nemohly být zneužity konkurencí. Žalobce také nesouhlasí se závěrem žalovaného o rizikovosti obchodované komodity.
10. Podle žalobce žádný zákon neukládá daňovému subjektu povinnost přijmout nějaká opatření. Nadto žalobce předložil řadu kontrolních mechanismů, která však byla shledána jako nedostatečná. Žalobce dále uvedl argumentaci stran rámcové smlouvy uzavřené mezi M&R a Speed media. Nesouhlasí dále s argumentací žalovaného ohledně okolností ukončení spolupráce mezi M&R a Speed media, když tato byla ukončena z důvodu neuhrazení dodávky.
11. Žalobce v neposlední řadě zdůraznil, že zboží není rizikové jen pro svou velikost či cenu a že nezaznamenal žádné padělky. Originalitu zboží vždy kontrolovali skladníci při převzetí zboží.
12. Závěrem žalobce nesouhlasil se závěry daňových orgánů stran ceny zboží, když žalobce ani společnost M&R nemohli nikdy nakupovat zboží od společnosti Canon či HP a ceníky nebyly v době obchodování dostupné.
13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
14. K námitce týkající se společnosti M&R a plnění daňových povinností žalobcem žalovaný předeslal, že existencí podvodu na DPH se zabýval v bodech 39 až 62 napadeného rozhodnutí, když v projednávané věci byly identifikovány jednak nestandardní okolnosti a jednak narušení neutrality daně, které ve svém souhrnu osvědčují existenci podvodu na DPH. K námitce žalobce, že role společnosti M&R byla zcela standardní a nemohlo se jednat o takzvaného buffera, se žalovaný vyjádřil v bodě 104 napadeného rozhodnutí. Jak žalovaný uvedl v bodě 88 svého rozhodnutí, je pravdou, že obecně jsou do podvodných řetězců často přidávány články za účelem znepřehlednění řetězce a horšího zmapování toku financí a zboží; nicméně vložení společnosti M&R do projednávaného z řetězce není úplně typickým případem buffera právě proto, že se jedná o člena holdingu žalobce. Je možné, že žalobce zapojil společnost M&R do řetězce čistě za účelem přenesení rizika, neboť tato společnost nedisponovala žádným majetkem ani zásobami a její obrat postupně klesal a společnost přestala uskutečňovat ekonomickou činnost, stala se nespolehlivým plátcem a neuhradila doměřené daňové povinnosti. I přesto má žalovaný za to, že tuto společnost lze označit za buffera, neboť právě skrze tuto společnost nakupoval žalobce předmětné zboží od společnosti Speed media taktéž v pozici buffera, přičemž k přeprodeji předmětného zboží docházelo s minimální marží. Společnost Speed media byla jediným tuzemským dodavatelem společnosti M&R v předmětném zdaňovacím období a veškeré zboží bylo od počátku určeno pro žalobce. Podvodný řetězec přitom musí být posuzován jako celek a není potřeba konkretizovat na jakém článku řetězce se dodavatel nacházel.
15. Pokud se týče námitky předchozí účasti žalobce na podvodech na DPH, žalovaný opět odkázal na napadené rozhodnutí a zdůraznil, že již v tomto rozhodnutí popsal, že žalobce, případně s ním spojené společnosti M&R a Europea distribution mají s účastí na podvodech s DPH bohaté zkušenosti, když navíc některé podvody se týkaly i shodného plnění, tj. tonerů a cartridgí značek HP a Canon. Právě skutečnost, že žalobci byl v minulosti opakovaně odepřen nárok na odpočet daně z důvodu jeho zapojení do podvodu na DPH, je jedna z objektivních okolností, které žalobce měly přimět k obezřetnějšímu jednání. Pokud žalobce namítl, že i kdyby měla předešlá soudní řízení zobecňovat jednání žalobce, pak nelze odhlédnout od toho, že rozhodnutí v nich byla vydána v roce 2021, žalovaný poukázal, že pokud jde např. o soudní řízení ukončené rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2021 č. j. 1 Afs 444/2020 – 64, pak v uvedené věci byl výsledek kontrolního zjištění žalobci zaslán již v červnu 2017, tedy ještě před nyní řešeným obdobím. Již v té době tedy žalobce musel vědět, že obchodování s touto komoditou je potenciálně rizikové s ohledem na možnou účast v podvodném řetězci. Je přitom bezvýznamné, zda v předešlých daňových řízeních bylo prokázáno úmyslné zapojení žalobce do podvodů na DPH nebo jen vědomě nedbalostní, neboť žalobce ještě před uskutečněním zde řešených plnění věděl o tom, že má správce daně podezření, že se žalobce účastnil podvodu na DPH a že obchodování s uvedenou komoditou je potenciálně rizikové.
16. K námitce, že žalobce nebyl seznámen se společností Speed media, a tudíž ani nemohl vědět, že společnost M&R je jediným odběratelem, žalovaný uvedl, že tato skutečnost byla žalovaným zmíněna pouze v rámci výčtu takzvaných nestandardních okolností, to znamená, že nebyla žalobci kladena k tíži v rámci objektivního okolností. Fakt, že dodavatel obchoduje pouze s jediným odběratelem, nemusí nutně znamenat ani nestandardnost. V tomto případě je však podstatné, že dodavatel Speed media vykazoval kumulativně ve