78 Az 8/2025 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 8/2025- 60 - text  11 78 Az 8/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: M. M. státní příslušnost: Ruská federace t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen advokátem Mgr. Faridem Alizeyem sídlem Stodolní 834/7, 7052 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Věc se týká zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 2. Žalobce je Čečenec, občan Ruské federace. Z Ruska vycestoval dne 20. 8. 2024 letecky do Turecka, a následně do Bosny a Hercegoviny. Odtud dne 25. 8. 2024 pomocí převaděčů přešel schengenskou hranici do Chorvatska, odkud pokračoval do Maďarska. Dne 27. 8. 2024 jej u Brna při kontrole dálkového autobusu na lince z Budapešti do Berlína kontrolovala cizinecká policie. Žalobce se prokázal cestovním dokladem Ruské federace, neměl ale platné vízum, které by jej opravňovalo ke vstupu na území ČR. Z cizineckého informačního systému vyplynulo, že žalobce není oprávněn k pobytu na území ČR, proto byl zajištěn podle zákona o pobytu cizinců Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů . Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024 Rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje č. j. X. pak uložila Policie ČR žalobci správní vyhoštění, stanovila zákaz vstupu na území členských států EU a dalších smluvních států po dobu 2 let a povinnost vycestovat z území smluvních států do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, popř. do 30 dnů od odpadnutí důvodu, pro který by bylo rozhodnutí o správním vyhoštění nevykonatelné. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 1. 2025. 3. Žalobce v průběhu řízení o správním vyhoštění požádal dne 29. 8. 2024 o udělení mezinárodní ochrany. Z důvodu obavy, že byla tato žádost podána jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, byl žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 9. 2024 (pře)zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále „ZZC“) podle zákona o azylu Žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, č. j. X zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 20 Az 44/2024-16. . Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 11. 2024 žalobci mezinárodní ochrana udělena nebyla. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, avšak nevyčkal rozhodnutí soudu a po propuštění ze zajištění Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2024, č. j. 20 Az 54/2024-19 bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o nepropuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců ze dne 6. 11. 2024, č. j. X. dne 2. 1. 2025 svévolně opustil Pobytové středisko v Havířově a odcestoval. Krajský soud v Ostravě poté řízení o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany zastavil Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 20. 2. 2025, č. j. 62 Az 54/2024-36. . Usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2025, tudíž měl žalobce povinnost do 26. 3. 2025 opustit schengenský prostor podle rozhodnutí o vyhoštění. Žalobce ale odcestoval do Německa, kde znovu požádal o mezinárodní ochranu. 4. Dne 29. 7. 2025 byl žalobce cizineckou policií převzat v rámci dublinského řízení z Německa a zajištěn podle zákona o pobytu cizinců. 5. Dne 5. 8. 2025 podal žalobce novou žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný dospěl k závěru, že je opět důvod domnívat se, že žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že nebude se správními orgány spolupracovat, a proto dne 7. 8. 2025 rozhodl Rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, č. j. X. podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu o (pře)zajištění žalobce v ZZC do doby předpokládaného skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany včetně možného soudního přezkumu. Dobu trvání zajištění stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu na 110 dnů, tj. do 22. 11. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou ale soud zamítl Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2025, č. j. 17 A 46/2025-97. . 6. Dne 10. 11. 2025 rozhodl žalovaný, že opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, o níž se vede toto řízení. 7. Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2025 Rozhodnutí ze dne 13. 11. 2025, č. j. X. žalovaný dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 téhož zákona prodloužil do 19. 12. 2025. Žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí soud také zamítl Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2025, č. j. č. j. 62 Az 52/2025-15. . 8. Následně soud vydal dne 17. 12. 2025 rozhodnutí Rozhodnutí ze dne 17. 12. 2025, č. j. X. , jímž dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 téhož zákona prodloužil do 31. 1. 2026. Žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí soud také zamítl Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2026, č. j. 78 Az 11/2025-33. . 9. Vzhledem k tomu, že soud nepřiznal odkladný účinek žalobě žalobce proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany Usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2026, č. j. 78 Az 8/2025-26. , byl žalobce rozhodnutím Policie ČR ze dne 10. 1. 2026 (pře)zajištěn podle zákona o pobytu cizinců k realizaci správního vyhoštění. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 10. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Uvedl, že novou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal z důvodu, že nechce bojovat a nikomu ubližovat, neboť je to v rozporu s jeho svědomím a náboženstvím. V Rusku byl ale pro něj již vydán povolávací rozkaz do armády a tamní vojenské složky po něm pátrají, neboť se zřejmě dopustil trestného činu tím, že tento rozkaz neuposlechl a namísto toho vycestoval. Povolávací rozkaz a celostátní pátrání přitom byly novými skutečnostmi odůvodňujícími meritorní posouzení žádosti. Tvrzení žalovaného ohledně povolávacího rozkazu jsou ale rozporuplná, neboť v napadeném rozhodnutí nejprve uvedl, že se jedná o novou informaci, a poté, že se jí již zabýval v předchozím správním řízení. Závěr žalovaného, že žalobci žádné sankce nehrozí, neboť povolávací rozkaz ani nepřevzal, není pravdivý, neboť žalobce výslovně uváděl, že povolávací rozkaz převzal jeho otec, načež následovalo zahájení trestního stíhání pro dezerci. Dále poukázal na rozsudky, v nichž přijaly soudy závěr plně aplikovatelný na posuzovaný případ, že branná povinnost spojená s účastí v ozbrojeném konfliktu může být důvodem pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný tak nepostupoval správně a vystavil žalobce reálné možnosti návratu do země, kde jej tamní režim může potrestat velmi krutým způsobem. Touto okolností se žalovaný nezabýval. Dále žalobce v této souvislosti uvedl, že situace v Rusku je značně proměnlivá, takže některé dílčí informace v zprávách o zemi původu jsou zastaralé. Žalovaný si tak měl pořídit nové relevantní informace vztahující se ke specifické situaci žalobce, jemuž hrozí nebezpečí nelidského trestu za zběhnutí. 11. Vycestování žalobce do Německa po zamítnutí jeho prvé žádosti o azyl nehodnotil žalovaný podle žalobce v celkovém kontextu jeho azylového příběhu. Pominul tak, že se žalobce tolik obával přemístění do Ruska, že se snažil situaci zachránit všemi možnými způsoby, jakkoli ne šťastnými. 12. Další novou skutečností bylo podle žalobce jeho tvrzení o hrozbě krevní msty v zemi původu a celou situaci pak doplňuje i vysoké zadlužení rodiny, jež si půjčila peníze, aby mohla žalobce z povolávacího rozkazu „vykoupit“. Žalovaný měl podle žalobce žádost meritorně posoudit a opatřit si zprávy o Čečensku a jeho politické a bezpečnostní situaci. 13. Dále žalobce uvedl, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou, v noci se budí s panickým strachem a musí na tyto obtíže užívat léky. Žalovanému přitom sdělil, že si může dokumentaci o lécích vyžádat ze ZZC ve Vyšních Lhotách, neboť mu je zde lékař předepsal. Žalobce tak vzhledem ke svému duševnímu onemocnění potřebuje být v klidu a žít na stálém místě, tj. v ČR. 14. Všechny uvedené skutečnosti podle žalobce svědčí pro závěr, že splňuje minimálně podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které označil za řádně odůvodněné, nikoli rozporuplné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. Shrnul judikaturu k posuzování opakovaných žádostí, a zdůraznil, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Jednání soudu 16. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce doplnil, že žalovaný ve vztahu ke zprávám o zdravotním stavu žalobce porušil svou povinnost opatřovat v řízení