2 Aps 3/2010 — Nejvyšší správní soud

46 A 26/2013- 111 - text - 2 - 46A 26/2013 – 111 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Milana Podhrázkého, ve věci žalobců a) nezl. V. Č., nar. x, b) nezl. V. Č., nar.x, c) nezl. D. Č., nar.x, všichni zastoupeni žalobci d) a e), d) Bc. I. Č., nar. x, e) Ing. M. Č., nar. x, žalobci a) – e) bytem x, f) nezl. B. K., nar. x, g) nezl. M. K., nar.x, h) nezl. A. K., nar. x, všichni zastoupeni žalobci i) a j), i) I. K., nar.x, j) M. K., nar.x, žalobci f) – j) bytem x, k) nezl. S. V., nar. x, l) nezl. Z. V., nar. x, oba zastoupeni žalobci m) a n), m) M. V., nar.x, n) Z. V., nar.x, žalobci k) – n) bytem x , všichni právně zastoupeni JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 919, Praha 1, proti žalované Základní škola Kosova Hora, se sídlem Kosova Hora 85, 262 91 Kosova Hora, zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalované, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 15.481, Kč, a to k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Miroslava Kříženeckého, advokáta. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně doplatit na soudním poplatku za podání žaloby částku 38.100,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Krajského soudu v Praze. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze se žalobci domáhají vyslovení nezákonnosti zásahu žalované, spočívajícího ve zrušení výuky nepovinného předmětu náboženství pro druhé pololetí školního roku 2012/2013. Zrušení výuky předmětu bylo podle názoru žalobců v rozporu s ustanovením § 15 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť byly splněny podmínky stanovené zákonem a škola tak měla povinnost výuku uskutečňovat. Její zrušení pak dle žalobců představuje zásah do práva na výuku náboženství podle čl. 16 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a práva na vzdělání podle čl. 2 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Z výše uvedených důvodů navrhli žalobci, aby soud vyslovil, že zrušení výuky nepovinného předmětu náboženství pro druhé pololetí školního roku 2012/2013 žalovanou představovalo nezákonný zásah do práv žalobců. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě poukázala na to, že možnost zřizování nepovinných předmětů je upravena v ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 4/2005 Sb. Zrušení takového předmětu již ve vyhlášce upraveno není, což však neznamená, že k němu ředitel školy není oprávněn. Jeho oprávnění dle žalované plyne z ustanovení § 164 odst. 1 školského zákona. Žalovaná dále uvedla, že jelikož se v tomto případě nejednalo o rozhodování podle ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona, nerozhodoval ředitel jako orgán státní správy a jeho rozhodnutí tak není soudně přezkoumatelné. K věci samé pak žalovaná uvedla, že nepovinný předmět náboženství byl vyučován již ve školním roce 2011/2012 a v roce 2012/2013 bylo v jeho výuce pokračováno s žalobkyní d) jako učitelkou. Žalobkyně d) však během prvního pololetí roku 2012/2013 nespolupracovala s vedením žalované a vedla proti ředitelce žalované pomlouvačné akce. Žalobkyně d) s vedením školy nekomunikovala, neúčastnila se pedagogických porad, ani nereagovala na žádosti ředitelky žalované k osobní pracovní schůzce. Žalobkyně d) rovněž nijak nekomunikovala s žalovanou ohledně uzavření nové dohody o pracovní činnosti pro druhé pololetí roku 2012/2013. Z výše uvedených důvodů dospěla žalovaná k závěru, že s žalobkyní d) novou dohodu o pracovní činnosti neuzavře. Žalovaná dále uvedla, že se pokoušela nalézt vhodného vyučujícího, což se jí však do konce ledna 2013 nepodařilo a nezbylo jí tedy, než přistoupit ke zrušení výuky nepovinného předmětu náboženství a k jeho nahrazení zájmovým kroužkem. Rovněž poukázala na to, že dne 15. 1. 2013 se od jednotlivých třídních učitelů dozvěděla, že žalobci a) – c), f) – h) a k) – l) budou ke druhému pololetí přecházet na jinou školu – což následně skutečně učinili, čímž počet žáků klesl pod zákonem stanovené minimum. Žalovaná rovněž uvedla, že celý její postup byl konzultován s Českou školní inspekcí, která jej schválila a ani při následné inspekci na škole neshledala v této věci žádné pochybení. Žalovaná rovněž uvedla, že se snažila celou věc řešit skrze pražské arcibiskupství, což se však rovněž nezdařilo. Poukázala na skutečnost, že ustanovení § 15 odst. 2 neuvádí, že by vyučujícím musel být právě pověřený zástupce Církve římskokatolické. Z výše uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. U jednání soudu dne 27. 1. 2015 žalobci uvedli, že k přechodu žalobců a) – c), f) – h) a k) – l) na jinou školu došlo až během druhého pololetí roku 2012/2013. Dále uvedli, že neobnovení pracovního poměru se žalobkyní d) nemá na projednávanou věc vliv, neboť žalobci nepožadovali, aby nepovinný předmět náboženství vyučovala přímo žalobkyně d). K tvrzené snaze žalované najít jiného vyučujícího než žalobkyni d) pak poukázali na to, že první doklad o kontaktu žalované s Pražským arcibiskupstvím je až z února 2013. Žalovaná pak navrhla výslech bývalé ředitelky školy, Mgr. P., za účelem objasnění některých skutečností. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl správní spis veden, vycházel Krajský soud v Praze z dokumentů předložených účastníky a k věci samé zjistil následující skutečnosti: Ke konci druhého pololetí školního roku 2011/2012 probíhalo přihlašování žáků na nepovinný předmět náboženství pro následující školní rok a v prvním pololetí roku 2012/2013 byl tento předmět vyučován žalobkyní d), která disponovala příslušnou kanonickou misí Církve římskokatolické. S žalobkyní d) uzavřela žalovaná dohodu o pracovní činnosti do 31. 1. 2013. Dne 15. 12. 2012 požádala ředitelka žalované žalobkyni d) o osobní schůzku (vzhledem k blížícímu se konci jejího pracovního poměru) na den 15. 1. 2013 za účelem projednání možností a podmínek další spolupráce. Tuto žádost ředitelka žalované opakovala dne 10. 1. 2013. Dne 15. 1. 2013 sdělila žalobkyně d), že se ke schůzce nemůže dostavit a vyzvala ředitelku žalované, aby navrhla jiný termín po 23. 1. 2013. Dne 17. 1. 2013 informovala ředitelka žalované na pedagogické radě školy o pozastavení výuky nepovinného předmětu náboženství s ohledem na hledání nového vyučujícího. Ode dne 1. 2. 2013 výuka nepovinného předmětu náboženství na škole neprobíhala. Dne 7. 2. 2013 jednala ředitelka žalované se zástupci Pražského arcibiskupství o situaci ohledně daného předmětu. Po tomto jednání se ředitelka žalované téhož dne obrátila na Mgr. G.z Pražského arcibiskupství se žádostí o doporučení vyučujícího pro výuku náboženství. Během února 2013 došlo k přestupu žalobců a) – c), f) – h) a k) – l) [a rovněž dalších žáků žalované] na jinou základní školu. Ve dnech 5. – 8. 3. 2013 provedla Česká školní inspekce (ČŠI) inspekci u žalované, přičemž problematika zrušení nepovinného předmětu náboženství je v inspekční zprávě pouze informativně zmíněna bez jakýchkoliv závěrů ze strany ČŠI. Žalobci se domáhali pouze určení nezákonnosti zásahu, soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Nejprve se soud zaměřil na otázku, zda jednání žalované bylo zásahem ve smyslu ustanovení § 82 a následujících s. ř. s., který je přezkoumatelný ve správním soudnictví a dospěl ke kladné odpovědi. Žalovaná ve svém vyjádření namítla, že jelikož ředitelka školy nerozhodovala jako orgán státní správy, není její rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví. K tomu soud dodává, že v daném případě je nepochybné, že jednání ředitelky žalované spadá pod ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona, podle kterého ředitel školy rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. Zřízení (či naopak zrušení) nepovinného předmětu je bezesporu záležitost týkající se vzdělávání a činnost ředitelky školy lze s odkazem na rozhodnutí NSS sp. zn. 2 Aps 3/2010 označit za činnost rozhodovací či vrchnostenskou, která podléhá soudnímu přezkumu. Poté, co soud shledal, že projednávaná věc spadá do přezkumu ve správním soudnictví, přistoupil k meritornímu posouzení žaloby a položil si postupně několik otázek nezbytných k posouzení věci. První otázkou je, zda na výuku nepovinného předmětu náboženství existuje právní nárok, či nikoliv. Na tuto otázku soud odpověděl kladně. Listina základních práv a svobod (dále jen Listina) stanoví v čl. 16 odst. 3, že zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. Z u