§ 15 školský zákon – Vyučování náboženství
Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) · 561/2004 Sb. · účinné od 27. 2. 2021 · Školství a vzdělávání
Stručně: Paragraf 15 školského zákona stanovuje podmínky pro vyučování náboženství ve školách, přičemž upřesňuje, kdo může náboženství vyučovat a za jakých okolností se stává nepovinným předmětem. Ve školách je možné vyučovat náboženství, pokud je v souladu se zásadami a cíli vzdělávání. (§ 15 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, znění účinné od 27. 2. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vyučování náboženství
- Týká se: obec
- Odkazuje na: § 2
- Judikatura: na § 15 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Vyučování náboženství“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 9. 2029 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 561/2004 Sb.
(1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách,10) a to i společně na základě jejich písemné dohody.
(2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním.
(3) Vyučovat náboženství může v základním pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu.2) Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Ve školách je možné vyučovat náboženství, pokud je v souladu se zásadami a cíli vzdělávání.
- Náboženství mohou vyučovat pouze registrované církve nebo náboženské společnosti, které mají zvláštní právo k výuce ve státních školách, případně i společně na základě dohody.
- V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se náboženství vyučuje jako nepovinný předmět, pokud se k němu přihlásí alespoň 7 žáků.
- Žáci z různých ročníků jedné školy nebo z více škol mohou být spojeni do jedné skupiny pro výuku náboženství, maximálně však 30 žáků. Spojení žáků z více škol vyžaduje smlouvu mezi školami, která řeší i úhradu nákladů.
- Učitelem náboženství může být pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který je zaměstnancem školy a splňuje kvalifikační předpoklady pro pedagogické pracovníky. Pověření vydává statutární orgán dané církve či společnosti.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 15
Jak soudy aplikují § 15
Zrušení výuky předmětu bylo podle názoru žalobců v rozporu s § 15 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), neboť se k výuce náboženství pro daný školní rok přihlásilo 15 žáků, takže byly splněny podmínky stanovené zákonem.
Zrušení výuky předmětu bylo podle názoru žalobců v rozporu s ustanovením § 15 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť byly splněny podmínky stanovené zákonem a škola tak měla povinnost výuku uskutečňovat.