9 As 8/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 45/2024- 56 - text 9 41 A 45/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci žalobce: Mgr. P. K. bytem X proti žalovanému: Obecní úřad Vráž sídlem Květinová 344, 267 11 Vráž o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá toho, aby soud žalovanému uložil přidělit číslo evidenční pro objekt nacházející se na pozemku žalobce parc. č. XA, k. ú. X (dále jen „pozemek žalobce“) a provést všechny s tím spojené úkony do sedmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce dne 15. 8. 2024 požádal žalovaného o přidělení čísla evidenčního pro objekt stavba pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na pozemku žalobce. K žádosti připojil kopii rozhodnutí Místního národního výboru Vráž o přidělení čísla XA, geometrický plán st. XB a doklad o uvedení do užívání (provozní oznámení o provedení prvního paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě). 3. Žalovaný sdělením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 831/2024, žádosti nevyhověl. Uvedl, že skutečnost, že původní záměr stavby rekreačního objektu žalobce nazval stavbou pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, ho neopravňuje k získání evidenčního čísla. 4. Žalobce dne 8. 9. 2024 doplnil žádost e-mailem, ve kterém uvedl, že žádá o přidělení evidenčního čísla postupem podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“). Přílohou žádosti je pak geometrický plán (zpracovaný autorizovanou osobou a odsouhlasený katastrálním úřadem) a doklad o uvedení budovy do užívání. V návaznosti na to žalovaný dne 25. 9. 2024 vyzval žalobce, aby předložil rozhodnutí či jiné opatření vyžadované zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), že stavba je v souladu se zákonem. Téhož dne žalobce na výzvu odpověděl, že stavba byla zahájena a dokončena ještě za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“), který nestanovil specifickou formu dokladu o užívání stavby. Doložené potvrzení od společnosti ČEZ ze dne 1. 8. 2024 deklaruje zapojení do sítě (výměnu elektroměru, který je umístěn ve společném sloupku) a tedy spuštění výrobny, která byla dokončena již delší dobu. 5. Dne 1. 10. 2024 žalovaný žalobci odpověděl, že pozemek žalobce byl vytvořen v roce 1983 dělením pozemku p. č. XA. Na pozemku nebyla evidována žádná stavba, pouze plechová bouda 3x4 m. Stavba, která tam kdysi stála, sice dostala číslo, ale nebyla nikdy oficiálně vedena na úřadech a v době dělení pozemků pravděpodobně ani fyzicky neexistovala. Nějaké pozůstatky stavby se nacházejí či nacházely na pozemku parc. č. XB. Na pozemku žalobce však nikdy žádná stavba nestála. 6. V usnesení ze dne 27. 2. 2025, č. j. 034875/2025/KUSK (dále jen „usnesení krajského úřadu“), Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) jako nadřízený správní orgán nevyhověl žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti. Uvedl, že Městský úřad Beroun provedl dne 15. 12. 2024 kontrolní prohlídku (správně má být 5. 12. 2024 – pozn. soudu), při které zjistil, že na střeše budovy tvaru „Y“ o zastavěné ploše 59,23 m2 jsou instalovány fotovoltaické panely. Městský úřad Beroun opatřením ze dne 16. 12. 2024, č. j. MBE/95538/2024/VYST-KrS, oznámil zahájení řízení o odstranění stavby na pozemku žalobce parc. č. XA, k. ú. X. Stavba vyžaduje povolení stavebního úřadu, žalovaný tedy nemůže přidělit evidenční číslo na žádost žalobce ani z vlastní iniciativy, ale pouze na základě výzvy stavebního úřadu. II. Obsah podání účastníků 7. Žalobce v žalobě tvrdí, že objektu stavba pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů má být přiděleno evidenční číslo. Z příloh předložených žalobcem k jeho žádosti o přidělení evidenčního čísla vyplývá existence stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie i zahájení jejího provozu, což jsou dostatečné důvody pro přidělení evidenčního čísla. Žalovaný nijak nekonkretizoval, v čem je stavba v rozporu s právními předpisy či částí územního plánu. Není zřejmé, proč musí žalobce na svém pozemku vystavět pouze rekreační objekt. Žalovaný v následné e-mailové komunikaci po žalobci nesprávně požadoval rozhodnutí či jiné opatření požadované novým stavebním zákonem. Žalobce potřebuje přidělit evidenční číslo pro zápis objektu stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie do katastru nemovitostí, aby mohl splnit další povinnosti (daňové přiznání). 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že novostavba na pozemku žalobce je nezákonná a vede se proti ní řízení. Žalovaný přitom přiděluje čísla popisná a evidenční pouze na výzvu stavebního úřadu, když je stavba řádně zkolaudovaná. V případě zániku stavby zaniká též přidělené číslo. Z katastrálních map je patrno, že v žádném zaznamenaném období nebyla na pozemku parc. č. XA vedena stavební parcela. Nevyplývá to ani z doby dělení pozemku parc. č. XA na dva pozemky, a to na parc. č. XB a pozemek žalobce. Na pozemku žalobce byla pouze v určitém období plechová bouda na nářadí. Z dokumentu ze dne 7. 6. 1961 předloženého žalobcem pak nevyplývá, na jakém pozemku a k jakému objektu bylo přiděleno číslo evidenční. 9. V replice žalobce uvedl, že není pravda, že by se proti novostavbě na jeho pozemku vedlo nějaké řízení. Z vyjádření žalovaného pak není ani zřejmé, proč považuje stavbu za nezákonnou. Žalobce naplnil hmotněprávní podmínky starého stavebního zákona, což však bylo prokázáno až za účinnosti nového stavebního zákona. Žalobce naplnil § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích. Přidělování čísel je přitom pouze úkonem evidenčním, ke kterému dochází na základě splnění zákonem daných podmínek. 10. V dalším podání se žalobce vymezil proti usnesení krajského úřadu, ve kterém se krajský úřad vyjádřil pouze ke stavbě podle § 79 odst. 2 písm. o) starého stavebního zákona. Zcela opomněl § 79 odst. 2 písm. v) téhož zákona. Dle územního plánu obce Vráž mohou být solární panely umisťovány mj. pouze na střechách budov. Žalobce tedy musel nejprve vystavět budovu se střechou, aby měl panely kam umístit. Omezení uvedené v písmenu p) se pak nevztahuje na všechny stavby v § 79 [např. u staveb podle písm. n) mohou mít skleníky zastavěnou plochu až 40 m2]. Krajský úřad nijak nezdůvodnil, proč omezil § 79 odst. 2 písm. v) starého stavebního zákona pouze na podpůrné konstrukce. Dále žalobce uvedl, že nebylo zohledněno nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. 12. 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění obnovitelné energie, a odkázal na dokument „Odpovědi ČR k implementaci nařízení Rady (EU) 2022/2577“, konkrétně na písm. b), podle kterého samostatné stavby pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE“) s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW jsou při splnění zákonných podmínek zcela ve volném režimu a nevyžadují jakékoliv posouzení stavebním úřadem (ani ohlášení ani stavební povolení). Žalobci tedy stačilo mít k dispozici zastavitelný pozemek se zřízenou elektrickou přípojkou a souhlas provozovatele distribuční sítě s připojením výrobny a mohl postavit výrobnu (budovu), na kterou umístil panely. 11. Žalobce dále uvedl, že na základě jeho žaloby se zdejší soud pod sp. zn. 54 A 82/2024 zabývá kontrolní prohlídkou, kterou vykonal Městský úřad Beroun dne 5. 12. 2024. Dle žalobce důvody prohlášení tohoto úkonu za nezákonný zásah nadále trvají. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dlouho po podání žádosti a není dosud skončeno, bude navíc bezpochyby zastaveno. III. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu. 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 13. Soud posuzoval podmínku přípustnosti žaloby podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Žalobce v době podání žaloby nevyčerpal možnosti nápravy, a proto jej soud poučil o možnosti požádat o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20. Žalobce požádal nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti dne 20. 12. 2024. Usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 034875/2025/KUSK, krajský úřad jako nadřízený správní orgán nevyhověl žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti. Žalobce tedy bezvýsledně vyčerpal právní prostředek ochrany podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Žaloba je tedy přípustná. 14. Soud rozhodoval na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.) 15. O žalobě soud rozhodl bez jednání. Žalobce s tímto postupem souhlasil (č. l. 38). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí. Soud proto předpokládal, že proti tomu nemá námitky (o čemž ho ve výzvě taktéž poučil). Dokazování nad ráme