57 Az 10/2025 – Krajský soud v Praze

57 Az 10/2025- 29 - text 8 57 Az 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: M. P. narozený X, státní příslušník Turecké republiky bytem X zastoupen advokátem JUDr. Ing. Lukášem Pletichou sídlem Průmyslová 1631/4, 466 01 Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM-716/ZA-ZA11-VL15-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci posuzuje, zda žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl nové skutečnosti, které by byly azylově relevantní. Ve shodě s žalovaným ale dospívá k závěru, že žalobce žádné takové okolnosti neuvedl. V zemi původu žalobce v mezidobí nenastaly ani žádné změny, které by přípustnost opakované žádosti zakládaly. Soud proto žalobě nevyhověl. Řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany 2. Žalobce podal dne 28. 11. 2023 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Tvrdil, že mu byla zrušena zaměstnanecká karta a uložen výjezdní příkaz, protože nesplnil podmínku pracovat v České republice (dále „ČR“) minimálně 60 dní, neboť se musel vrátit do země původu (Turecka), aby pomohl své rodině po zemětřesení. Do Turecka se ale vrátit nechtěl, protože je tam složitá ekonomická situace a i pro svůj kurdský původ by tam těžko hledal zaměstnání. V minulosti se již setkával s diskriminací na pracovním trhu. Ve vlasti se ale nijak politicky neangažoval a ani neměl potíže se státními orgány. Pouze v říjnu 2022 byl na demonstraci za zlepšení ekonomických podmínek v zemi. Na této demonstraci jej policie zbila. Zatčen ale nebyl. 3. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2024, č. j. OAM-1625/ZA-ZA11-VL15-2023 (dále „první rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany“), žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), neudělil. V odůvodnění shrnul, že žalobce nebyl v zemi původu pronásledován pro uplatňování politických práv, a to ani po demonstraci v roce 2022, na které jej měla policie zbít. To dokládá i fakt, že posléze opakovaně bez problémů z Turecka vycestoval. Do ČR přicestoval za účelem zaměstnání, nikoli z důvodu vážných problémů, které by ve vlasti měl. Žalovaný se dále zabýval situací Kurdů v Turecku. Na základě Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 1. 2024 však nedospěl k závěru, že by Kurdové byli v Turecku cílem pronásledování nebo porušování základních lidských práv. Žalobcova tvrzení ohledně příkoří, jimž údajně čelil pro svou etnicitu, proto žalovaný považoval za účelová. Žalovaný rovněž uzavřel, že snaha legalizovat pobyt v ČR není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany a že vyhovění žádosti neodůvodňuje ani politická a bezpečnostní situace v Turecku. Řízení o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany 4. Žalobce dne 30. 6. 2025 podal druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. 5. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 7. 7. 2025 uvedl, že poté, co přišel o povolení k pobytu, si zažádal o další povolení k pobytu. Toto řízení stále běží. Rozhodl se ale požádat o mezinárodní ochranu, protože mu právník nebere telefon. Přišel si tedy zlegalizovat pobyt. Jiné důvody k podání žádosti nemá. 6. Žalovaný opatřil do spisu zprávu svého odboru azylové a migrační politiky (dále „OAMP“) Turecko: bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 28. 5. 2025. 7. Při seznámení se s podklady pro rozhodnutí žalobce nepožadoval jejich doplnění a ani si nepřál uvést další skutečnosti, které by měl žalovaný zohlednit. 8. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný prohlásil žádost žalobce za nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Žalovaný shledal, že žalobce uváděl totožné důvody pro udělení mezinárodní ochrany jako v případě své první žádosti, tj. ekonomické problémy, resp. opětovné získání dříve zrušeného povolení k pobytu. Žádné nové informace, které by měl žalovaný vzít v úvahu, žalobce nesdělil. Žalovaný proto znovu neposuzoval ty stejné okolnosti jako v prvním rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Zdůraznil, že mezinárodní ochrana je specifickým institutem sloužícím k ochraně osob před porušováním základních lidských práv, nikoli k legalizaci pobytu v ČR za účelem zaměstnání. Žalovaný na základě shromážděných informací závěrem doplnil, že v Turecku nedošlo od června 2024 k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost podle § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Shrnutí žaloby 9. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), podanou dne 19. 10. 2025, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 10. Namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil důvody žádosti o mezinárodní ochranu. V Turecku i nadále dochází k diskriminaci zejména méně vzdělaných příslušníků kurdské národnosti. Žalovaný tyto problémy značně bagatelizuje. Žalobce má na rozdíl od žalovaného za to, že rozsáhlá diskriminace kurdského obyvatelstva dosahuje úrovně pronásledování, neboť nepřátelský postoj většinové populace je součástí státní politiky. Dle žalobce nelze opomíjet, že v poslední době došlo v Turecku k výrazným změnám, které negativně ovlivnily demokratický řád v zemi. Proto bylo rozhodnuto o znovuzavedení monitorovacího procesu. Turecká vláda s prezidentem navíc vydali prohlášení o dočasném odstoupení od některých závazků plynoucích z Evropské úmluvy o lidských právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Ve standardu ochrany lidských práv tak došlo od léta roku 2017 k výraznému zhoršení. 11. Žalobce rovněž odkazuje na zprávu ministerstva zahraničních věcí Spojených států z března 2017, dle níž jsou antiteroristické zákony ve velké míře užívány proti Kurdům, aniž by mnozí zadržení měli vazby na terorismus. Žalovaný se přesto nevěnuje posouzení faktické situace kurdské menšiny. Naopak ji nepřiměřeně zjednodušuje. Jeho argumenty o zapojení Kurdů do politického života nereflektují aktuální situaci v Turecku. Žalobce poukazuje i na perzekuci, které musí čelit politická strana HDP. 12. Žalovaný tedy nezohlednil konkrétní případ žalobce. Konstatuje-li, že se o něj policie nezajímá, není to pravda. Policie se na žalobce neustále chodí vyptávat a jeho otce i na několik nocí zadržela. Žalovaný si ani neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací o zemi původu žalobce. Jeho závěry jsou proto nepodložené. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout a trvá na tom, že nepochybil. Zdůrazňuje, že snaha o legalizaci pobytu na území ČR nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Bylo na žalobci, aby žalovanému sdělil podstatné změny okolností ve vztahu k hrozbě vážné újmy či pronásledování. Žalobce ale neuvedl žádné skutečnosti, které by žalovaný mohl posoudit jako nové a kterými by se měl znovu meritorně zabývat. Posouzení věci soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 15. Při jednání konaném 18. 11. 2025 oba účastníci odkázali na svá písemná podání. Dokazování soud neprováděl, protože si vystačil s obsahem správního spisu [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. 16. Žaloba není důvodná. 17. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 18. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 19. Ze znění § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že novou skutečností je pouze taková skutečnost, kterou žalobce nemohl bez své viny uvést v řízení o předchozí žádosti, tedy skutečnost, která v té době vůbec neexistovala nebo o které žadatel objektivně bez své viny nevěděl. Tato skutečnost pak musí nasvědčovat tomu, že žadateli hrozí pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 20. Z rozsudku NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Azs 171/2014-31, plyne, že „aby mohla být nová skutečnost podkladem pro řízení o mezinárodní ochraně, musí mít z