57 Az 19/2024 – Krajský soud v Praze

57 Az 19/2024- 34 - text 7 57 Az 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: V. H. L. narozen X, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2024, č. j. OAM-1028/ZA-ZA11-HA15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany 1. Dne 5. 8. 2024 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 2. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 9. 8. 2024 žalobce uvedl, že je bez náboženského vyznání a nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Je ženatý a má tři děti (narozeny X, X a X). Žena a děti jsou ve Vietnamu. V roce 2014 vycestoval z Vietnamu na Tchaj-wan kvůli zaměstnání, tam byl do roku 2017. Poté se od roku 2017 do roku 2018 zdržoval opět ve Vietnamu. V roce 2018 vycestoval z Vietnamu do Portugalska na pracovní vízum. Tam zůstal do roku 2023, první rok tam pobýval legálně, poté nelegálně. V březnu 2023 přejel autem do Německa, kde nelegálně pobýval do června 2024. Následně autem vycestoval z Německa do ČR. Zde od té doby pobývá. Dříve o mezinárodní ochranu v ČR ani v jiných státech nežádal. Je zcela zdráv. Není proti němu vedeno žádné trestní stíhání. O mezinárodní ochranu žádá z rodinných a ekonomických důvodů. Ve Vietnamu je chudoba, chtěl by si najít lepší práci. Rodinnými důvody míní, že má povinnost živit děti a rodiče. Jiné důvody pro podání žádosti nemá. 3. Při pohovoru téhož dne uvedl, že o mezinárodní ochranu nepožádal dříve, protože se snažil legalizovat svůj pobyt v EU, ale neměl na to peníze. Ve Vietnamu má manželku, děti, rodiče i sourozence. Mají ekonomické potíže. Rodina má bankovní i nebankovní dluhy. Žijí tam z příjmů manželky. Žalobce jim občas posílá peníze. Za rok 2024 jim poslal asi 20 000 Kč. V ČR žalobce nemá žádné příbuzné, jen kamarády. Bydlení ve Vietnamu mají v zástavě. Když se vrátí a nebude splácet, tak mu dům vezme banka či lidé, kteří mu půjčili. Ve vlasti neměl žádné problémy s tamními úřady ani žádné jiné než ekonomické potíže. Bankovní půjčky splácí, u nebankovních je v prodlení. Dům by mu mohla vzít banka i nebankovní věřitelé. V ČR by chtěl zůstat a pracovat. 4. Žalovaný opatřil do spisu dvě zprávy k zemi původu žalobce: Informace OAMP: Vietnam (Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv) z června 2024 a Informace MZV ČR: Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva z února 2024. 5. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), neuděluje. 6. V odůvodnění žalovaný nejprve konstatoval, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu žalobce na území ČR, neboť kvůli špatné ekonomické situaci a nízkým příjmům ve vlasti zde chce vydělávat, aby uživil rodinu. Podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný neshledal, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Stejně tak žalobce netvrdil žádné skutečnosti, které by zakládaly jeho důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Snaha o legalizaci pobytu na území ČR není relevantním důvodem pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K tomu slouží instituty dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Tvrzené potíže se splácením dluhů nijak nesouvisí s azylově relevantními důvody podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Navíc v daném případě nelze konstatovat, že by mu vietnamské úřady odmítly poskytnout ochranu vůči soukromým osobám. V tomto žalovaný odkázal na Informace MZV ČR: Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva z února 2024, z níž vyplývá, že tamní legislativa stanoví meze úrokovým sazbám při poskytování půjček mezi fyzickými osobami. Pokud byly tyto meze překročeny, mohl se žalobce obrátit o pomoc nejen na policii, ale také na soud či státní prokuraturu. Nic z toho však žalobce neučinil. Čistě ekonomické důvody nejsou důvodem pro udělení azylu. 7. Z výpovědi žalobce podle žalovaného vyplynulo, že z Vietnamu vycestoval kvůli práci. Podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany se žalobce zjevně snaží legalizovat svůj pobyt na území ČR. To ale není relevantní azylový důvod, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). Žalobce měl svou pobytovou situaci řešit jinou zákonnou cestou, nikoli prostřednictvím žádosti o azyl. Ekonomické potíže žalobcovy rodiny v zemi původu z žalobce nečiní uprchlíka, a nejsou tedy důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný neměl za to, že by finanční situace žalobce byla důsledkem jeho příslušnosti k nějaké národnostní, etnické či politické skupině. 8. Neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu žalovaný vysvětlil tím, že žalobce je dospělý, zdravý a práceschopný. Jeho životní situace není nijak mimořádná. K doplňkové ochraně podle § 14a zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce neměl ve vlasti potíže se státními orgány, nikdy nebyl trestně stíhán ani odsouzen, a ani nebyl politicky aktivní. Neuvedl žádné skutečnosti, na základě nichž by mu v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma. Není důvod se domnívat, že by se o něj po jeho návratu měly tamní státní orgány zajímat. Shrnutí žaloby 9. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 10. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a důvody pro udělení mezinárodní ochrany byly posouzeny nedostatečně a nesprávně. Nesouhlasí s tím, že důvodem pro podání žádosti byla snaha o legalizaci jeho pobytu v ČR. 11. Žalobce připustil, že na jeho případ nelze aplikovat § 12 písm. a) zákona o azylu. Nicméně uvedl, že by mu měla být udělena mezinárodní ochrana dle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má důvodný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Žalobce se totiž oprávněně obává nebezpečí, které mu nevyhnutelně hrozí ze strany jeho věřitelů. Lze ho tedy vnímat jako příslušníka určité sociální skupiny, konkrétně osob, které jsou ohroženy násilím ze strany věřitelů. V zemi původu je patrná absence účinné ochrany obětí a lichva je zde stále palčivým společenským problémem. 12. Žalobce má rovněž za to, že jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Zde odkazuje na to, že má ve Vietnamu manželku, tři děti (z toho dvě nezletilé) a rodiče, kteří nemají vlastní příjmy. Jeho rodina je tedy na jeho příjmech závislá. Splácením dluhů chce odvrátit hrozící nebezpečí ze strany věřitelů, proto v současnosti nemůže být se svojí rodinou. Úvahy žalovaného ohledně neudělení humanitárního azylu jsou nepřezkoumatelné. 13. Konečně má žalobce za to, že žalovaný pochybil i při posouzení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Z Informace OAMP: Vietnam (Bezpečnostní a politická situace v zemi) vyplývá, že ve Vietnamu dochází ke špatnému zacházení a mučení ze strany policie. S největší pravděpodobností by se tak žalobci ze strany policie nedostalo pomoci. Naopak by možná spolupracovala s věřiteli, kteří by se tak dozvěděli o jeho návratu. Žalobci tedy ve Vietnamu hrozí nejen fyzické násilí ze strany věřitelů, ale i nelidské zacházení ze strany policie. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že při svém rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu žalobce a je patřičně odůvodněno. 15. K obavě žalobce z kriminálního jednání věřitelů žalovaný konstatuje, že se jedná o hrozbu ze strany soukromých osob. Za této situace má žalobce možnost se obrátit se žádostí o pomoc na příslušné vietnamské instituce. Vietnam disponuje dostatečnou legislativou v občanskoprávní i trestněprávní rovině. Oběť trestného činu lichvy není za uzavření úvěru postihována. Mezinárodní ochrana přitom může být žadateli poskytnuta teprve v případě, kdy mu byla odepřena ochrana země původu či tato ochrana nebyla ze strany příslušných státních orgánů poskytnuta v odpovídající míře. Na otázku, zda měl ve své vlasti problémy s policií, bezpečnostními orgány, soudy nebo jinými státními orgány, žalobce odpověděl, že nikoliv. 16. Z Vietnamu žalobce vycestoval už v roce 2018, a to na základě svého osobního rozhodnutí, čistě z ekonomických důvodů. Na území států EU pobývá již 6 let, ale o mezinárodní ochranu požádal až nyní po svém zadržení policií