5 As 136/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 116/2013- 64 - text 19 pokračování 57A 116/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobkyně: M.V., proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M.G., 2) Š.G., 3) J.K., 4) J.S. 5) R.S., 6) A.V., 7) V.V., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2013, č. j. 706/SÚ/13-3, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nejdek, odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. OSÚŽP/1017/12Sa. Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), nařídil vlastníkům stavby (včetně žalobkyně) odstranění stavby „Stavební úpravy společných částí půdního prostoru bytového domu …“ na pozemku st. p. 211/2 v kat. území Nejdek (dále též „stavba“), a to: - stavební úpravy společných částí bytového domu - části půdního prostoru, který je od společných částí oddělen dřevěnou konstrukcí s tepelnou izolací, a které spočívají v odstranění stávající komory o vnitřních půdorysných poměrech 3,60 x 3,23 m s výškou ve hřebeni 1,65 m, včetně dřevěného schodiště, po kterém je komora přístupná z bytové jednotky č. 560/3, - obnovení původní podlahy v půdním prostoru v místě vzniklého otvoru po odstraněném schodišti včetně doplnění podhledu stropu v obytné místnosti v jednotce č. 560/3, které byly provedeny bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem. I. Obsah žaloby Žalobkyně v podané žalobě nejprve poukázala na skutečnost, že stavební úřad při výkonu stavebního dozoru zjistil, že údajně byla provedena stavba "Stavební úpravy společných částí půdního prostoru bytového domu …" bez stavebního povolení s tím, že tato stavba je půdním prostorem a nikoliv součástí bytové jednotky žalobce. Jelikož nebyla předložena smlouva o výstavbě, měl žalovaný za to, že stavební úřad postupoval správně, když zjistil, že půdní prostor není vymezen v prohlášení vlastníka jako součást bytové jednotky žalobkyně. Dále uvedla, že žalovaný dal za pravdu stavebnímu úřadu rovněž v tom ohledu, že přístup přímo pod krov byl a je z bytové jednotky, protože otvor zde byl již při koupi bytové jednotky, žalobkyně žádné schodiště neodstraňovala a otvor nevytvořila. K tomu dospěl žalovaný a stavební úřad na základě podkladů a vyjádření žalobkyně s tím, že stavební úpravy v půdním prostoru byly prováděny až v roce 2010. Žalovaný tak usoudil, že žalobkyně obnovila původní vstup do půdního prostoru a osadila nové schodiště spojující bytovou jednotku s půdním prostorem a stavebními úpravami vytvořila vestavbu půdní komory nad svým bytem pro svou potřebu bez příslušného opatření stavebního úřadu a souhlasu ostatních spoluvlastníků objektu. Žalobkyně proti uvedenému odůvodnění rozhodnutí žalovaného v žalobě namítala, že předmětný prostor je zjevně jejím vlastnictvím s tím, že se o společný prostor domu nejedná. Žalobkyně opírala svou argumentaci především o projekt předmětného půdního prostoru z roku 1925, ze kterého je patrné, že bytová jednotka zahrnuje i vstup na schodiště těsně pod krov. Vchod je tedy původní a dodnes je v bytové jednotce zachován. Žalobkyně se domnívala, že vymezení podlahové plochy prostoru na podkroví v prohlášení vlastníka nebylo opomenuto, resp. nebylo určeno jako společná část domu, neboť se jednalo o součást bytové jednotky č. 560/3. Závěr správních orgánů o tom, že tento prostor není uveden v kupní smlouvě, a tedy není součástí jednotky, je nesprávný. Tento prostor byl vždy, od počátku, součástí jednotky, odkud byl do něj jediný přístup, nejedná se tedy o prostor přístupný ze společného schodiště. Žalobkyně připomněla, že předpokladem pro veřejné užívání společných prostor je přístup všech spoluvlastníků domu, což ovšem nikdy nebyl tento případ. Důkazem pak nemohl být ani záměr nekoupit tento prostor, když samostatně je nemožné koupit součást věci. Předmětný prostor není dle žalobkyně půdou, jedná se o nedílnou součást bytové jednotky v jejím vlastnictví, a to o podkroví s tím, že žalovaný správně vymezuje, že podkroví je místnost nalézající se převážně v prostoru pod šikmou střechou. Naopak půda je přístupným vnitřním prostorem vymezeným střešní konstrukcí a dalšími stavebními konstrukcemi bez účelového využití. Žalovaný však opomenul fakt, že půda musí být přístupná ze společného schodiště, což zde splněno není. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný nesprávně vycházel také z korespondence od společnosti MACHEX KV s.r.o., která připravovala tehdejší prohlášení vlastníka. Tato společnost v dopise panu G. [pozn.: osobě zúčastněné na řízení ad 1)] uvedla, že v prohlášení vlastníka z roku 1997 nebyl vymezen společný prostor s tím, že tento prostor není určen jako součást jednotky vymezené prohlášením vlastníka budovy. Zásadní pro posouzení věci však dle žalobkyně nebyl fakt, jak bylo rozmístění jednotlivých místností a prostor v budově zaneseno v prohlášení vlastníka. Dále bylo nutno namítnout, že společnost MACHEX KV s.r.o. pouze vyhotovila prohlášení vlastníka tak, jak jí byly předloženy podklady a podána objednávka. Při posouzení konstantní judikatury k otázce, zda je místnost bytem, je dle žalobkyně nutno vycházet ze stavebně právních předpisů; rozhodující je přitom kolaudační stav, nikoliv faktický způsob užívání. Žalobkyně připomněla, že je nutno si uvědomit, že se jedná o velmi starou budovu s tím, že z projektu z roku 1925 je zřejmé, že bytová jednotka č. 560/3 zahrnuje i vstup po schodišti těsně pod krov. Žalobkyně zopakovala, že tento vchod je původní a do dnešní doby je zachován v bytové jednotce č. 560/3. Rozhodující je přitom stav v době této původní kolaudace a na výklad je tedy nutno aplikovat tehdejší legislativu. Toto dle žalobkyně plyne rovněž např. ze závěru usnesení Krajského soudu č. j. 18 Co 669/2012 - 154, ve kterém byla řešena otázka povahy střešního, popř. půdního prostoru. I v tomto usnesení bylo poukázáno na relevanci stavebně právních předpisů v době kolaudace. Aplikace výkladu dle zákona č. 72/1994 Sb. tedy nebyla na místě, stejně jako nebylo na místě vycházet bez dalšího z prohlášení vlastníka, které často vůbec neodpovídá skutečnosti. Obdobný názor vychází i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 901/2005, dle kterého je rovněž podstatný stav podle kolaudace a nikoliv podle užívání, popř. podle rozhodnutí spoluvlastníků, tím je ad hoc prohlášení vlastníka. Nejvyšší správní soud uvedl, že jsou-li společné prostory objektivně určeny kolaudačním rozhodnutím, toto jejich určení nemůže být změněno (a tudíž nemohou být tomuto způsobu užívání podle § 688 občanského zákoníku odňaty) rozhodnutím vlastníka, a to ani se souhlasem všech nájemců v domě. Žalobkyně tak měla za to, že rozhodnutí žalovaného neodpovídá konstantní judikatuře, je v rozporu s právními předpisy, když byly posuzovány pouze listiny o nabytí vlastnictví včetně prohlášení vlastníka namísto zjištění skutečného stavu podle stavebně právních předpisů, když od 20. let 20. století je předmětný prostor užíván výhradně jako součást bytu, který v současnosti vlastní a užívá žalobkyně. Ze všech výše uvedených důvodů proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a žalobkyni nahradil náklady řízení. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření k věci samé uvedl, že žalobkyně uvádí téměř totožné námitky jako v podaném odvolání, jejichž obsahem se žalovaný podrobně zabýval již v odůvodnění napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení. Dále uvedl, že ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobkyně (tehdy s manželem) koupila předmětnou bytovou jednotku č. 560/3 v Nejdku v roce 1998 od města Nejdek. Koupě proběhla ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), kdy v kupní smlouvě je jasně definována skladba bytové jednotky č. 560/3, včetně vybavení a součástí bytu. Každá místnost a každá součást této bytové jednotky je ve smlouvě nazvána a je uvedena její výměra. Nikde v kupní smlouvě není uvedeno, že součástí bytu je půdní prostor, o který se žalobkyni jedná. Toto nebylo definováno ani v „Prohlášení vlastníka“ ze dne 20. 11. 1997, kterým byly vymezeny bytové jednotky a jeho součásti, včetně stanovení spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a stejného spoluvlastnického podílu na stavebním pozemk