3 Ads 65/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 98/2016- 103 - text 10 pokračování 16Ad 98/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: Ing. F. M., narozený X, bytem P., zastoupeného: JUDr. Pavel Reiser, advokát se sídlem Mikulášská třída 455/9, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 19.9.2016 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.6.2016 č.j. MPSV-2016/120381-914/1 o snížení příspěvku na živobytí, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Pavlu Reiserovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna ve výši 4.719,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 730152399/0800, VS: 11315. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 19.9.2016 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 14.6.2016 č.j. MPSV-2016/120381-914/1, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - Krajské pobočky v Plzni (dále jen ÚP) - ze dne 16.5.2016 č.j. 63591/2016/PPA, jímž mu byl snížen příspěvek na živobytí z částky 4.790,-Kč na novou částku 3.580,-Kč (v žalobě chybně uvedeno 3.850,-Kč) měsíčně, a to s účinností od 1.5.2016. Při svém rozhodování užil správní orgán ustanovení § 24 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zákon). Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a jej poškozující, neboť dle jeho názoru se správní orgán držel sice litery zákona, avšak nezohlednil specifika jeho případu, a tedy nevyužil své široké pravomoci v rámci správního uvážení. Správní orgán nezkoumal oprávněnost tvrzeného nároku na výživné, tzn. nezkoumal, zda nárok, který byl založen rozhodnutím z roku 1993, již není promlčen, resp. jeho pro posouzení podstatná část, když dle tvrzení žalobce ve správním řízení dluhy vznikly díky průtahům soudního řízení v letech 1998 - 2001, na což reagoval příslušným nálezem Ústavní soud ČR, č.j. III.ÚS 75/04 ze dne 5.10.2004. Správní orgán měl dle žalobce zohlednit všechny jím tvrzené skutečnosti, zejména rozpor v částce dlužného výživného, kterou jinou tvrdí matka oprávněných a jinou tvrdí soud, a dále vlastní důvod, proč k dluhu na výživném došlo (žalobcem zmíněné a doložené soudní průtahy). Žalobce je přesvědčen, že dluh na výživném nezavinil a pokud ano, tak ne výlučně, a z tohoto důvodu je striktní užití citovaného zákonného ustanovení a následné snížení příspěvku na živobytí nesprávně použité. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (K výzvě soudu zaslal žalobce kopii napadeného rozhodnutí.) Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. Na7/2016 vyplývá, že žádost žalobce o ustanovení zástupce v projednávané věci byla zdejšímu soudu doručena dne 24.7.2016 a usnesením téhož soudu č.j. Na 7/2016-42 ze dne 2.9.2016, které nabylo právní moci dne 6.9.2016, byl ustanoven žalobci zástupcem advokát JUDr. Pavel Reiser, tudíž žaloba doručená zdejšímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 19.9.2016 byla podána včas. Napadeným rozhodnutím ze dne 14.6.2016 č.j. MPSV-2016/120381-914/1 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ÚP ze dne 16.5.2016 č.j. 63591/2016/PPA o snížení příspěvku na živobytí podle ustanovení §44 odst. 3 a odst. 7 písm. b) zákona. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 14.6.2016 žalovaný mimo jiné uvedl, že ÚP dne 2.5.2016 zahájil s žalobcem správní řízení ve věci změny výše dávky příspěvek na živobytí (dále též dávka či příspěvek) z důvodu dlužné částky na výživném. ÚP konstatoval, že mu byly doručeny doklady, ze kterých vyplývá, že výše dluhu na výživném na dvě děti příjemce dávky činí celkem 38.255,-Kč. ÚP rozhodl na základě ustanovení § 24 zákona a stanovil ode dne 1.5.2016 příspěvek na živobytí ve výši existenčního minima příjemce dávky (2.200,Kč) zvýšeného z důvodu nutnosti dietního stravování o částku 1.380,-Kč měsíčně, tj. celkem 3.580,-Kč měsíčně. V odvolání proti rozhodnutí ÚP žalobce uvedl, že dluh na výživném má z doby neopodstatněných soudních průtahů potvrzených Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.2004, jeho děti už jsou dospělé a nejsou nezaopatřené. Dluh na výživném nevznikl jen jeho chybou, ale dysfunkcí státu, kvůli čemuž oslovoval členy vlády, prostřednictvím interpelací poslance pana P. Dle žalobce je úplná demagogie, když si sankční opatření snížení dávky ponechá stát a nepřeposílá ji k rukám matky, která by tím snižovala starý dluh na výživném, jinak by se žalobce ani neodvolával. Za dluh na výživném byl již v minulosti trestán soudem v Českých Budějovicích, nerozumí, proč má tedy být trestán za stejnou věc podruhé snížením dávky. Žalobci byl na základě žádosti o příspěvek na živobytí ze dne 11.9.2012 a rozhodných skutečností přiznán příspěvek na živobytí ve výši 3.410,-Kč měsíčně od 1.9.2012. Pro účely dávek hmotné nouze byl posuzován sám bez dalších společně posuzovaných osob. Na základě nájemní smlouvy bydlí v současnosti v bytě, jehož majitelem je statutární město Plzeň, na adrese X, Plzeň. Je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce, nedokládá pro účely dávek hmotné nouze žádný příjem a dokládá potvrzení o nutnosti dietního stravování z důvodu nízko-bílkovinné diety. V žádosti o příspěvek na živobytí v části A (Žadatel) proškrtl vyživovací povinnost, čímž úřadu práce deklaroval, že je bez vyživovací povinnosti. Dne 14.3.2016 byl ÚP doručen dotaz Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen Okresní soud), zda žalobce pobírá podporu v nezaměstnanosti či zda je ÚP znám nový plátce mzdy povinného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných M. M., ročník 1986, a L. M., ročník 1988, zastoupených matkou I. M. Týž den (a opakovaně dne 1.4.2016) vyzval ÚP písemně žalobce, aby doložil rozsudek o stanovené vyživovací povinnosti s vyznačením nabytí právní moci a potvrzení o výši dluhu na výživném. Žalobce se dostavil na ÚP dne 4.4.2016 a uvedl do protokolu, že požádal Okresní soud o zrušení usnesení o srážkách na mzdě a vládu o zrušení dluhu na výživném formou navýšení materiálního odškodnění. Žalobce byl upozorněn, že pokud soud uzná, že dluh na výživném stále trvá, bude částka jeho živobytí snížena na částku existenčního minima tj. 2.200,-Kč. Dne 13.4.2016 bylo ÚP doručeno sdělení matky dětí ze dne 4.4.2016, že žalobce od posledního oznámení 26.8.2014 nezaplatil žádnou částku, tudíž celkový dluh na výživném pro obě děti zůstává ve výši 38.255,-Kč. Dne 2.5.2016 byl s žalobcem na ÚP opět sepsán protokol o ústním jednání, kdy bylo konstatováno, že dluh na výživném trvá, proto se dávka hmotné nouze příspěvek na živobytí sníží na částku existenčního minima. Dne 2.5.2016 zahájil ÚP správní řízení ve věci změny výše příspěvku na živobytí. Dne 11.5.2016 došlo úřadu práce sdělení Okresního soudu, kterým je potvrzen celkový zůstatek dluhu na výživném na M. M. ve výši 10.504,-Kč ke dni 31.8.2004 a na L. J., dříve M. ve výši 37.703,-Kč ke dni 30.9.2008. Dne 13.5.2016 obdržel úřad práce kopii rozsudku Okresního soudu, který nabyl právní moci dne 16.5.1993 a stanovuje žalobci vyživovací povinnost vůči nezletilému M. M. ve výši 750,-Kč měsíčně a nezletilé L. ve výši 650,-Kč měsíčně. Dne 16.5.2016 vydal ÚP rozhodnutí o snížení příspěvku na živobytí z 4.790,- Kč na 3.580,-Kč měsíčně ode dne 1.5.2016. Výše příspěvku na živobytí v případě žalobce činí 2.200,-Kč (částka existenčního minima) + 1.380,-Kč (zvýšení z důvodu dietního stravování) - nulový příjem = 3.580,-Kč. Pokud dluh na výživném vznikl v době nezletilosti dítěte, činí částka živobytí osoby částku existenčního minima (popř. zvýšenou o dietní stravování) bez ohledu na skutečnost, že dítě již je zletilé. Pokud osoba v průběhu pobírání dávky dluh splatí, případně dluh umoří do výše, že již nebude vyšší než trojnásobek měsíční splátky výživného, přestane být sankce v podobě stanovení částky živobytí ve výši existenčního minima (příp. navýšená o dietní stravování) uplatňována. Napadené rozhodnutí ÚP vycházelo ze zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. ÚP v odůvodnění rozhodnutí shrnul všechny zjištěné skutečnosti a uvedl podklady pro jeho vydání. Příspěvek na živobytí jako dávka pomoci v hmotné nouzi není určena k úhradě plnění vyživovací povinností popř. dlužné částky výživného. Rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 14.6.2016 bylo žalobci doručeno dne 15.6.2016 a také, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí odpovídají obsahu spisu. Navíc bylo zjištěno, že usnesením ÚP ze dne 20.10.2016 č.j. 136796/2016/PPA byla žalobci od 1.10.2016 dávka příspěvek na živobytí odňata, jelikož příjem žalobce převyšoval částku na živobytí. Ze založené žádosti o příspěvek na živobytí ze dne 11.