6As 276/2014 — Nejvyšší správní soud

17 A 92/2016- 46 - text 10 pokračování 17A 92/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobkyně: R.K., …, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.07.2016 č.j. DSH/5437/16, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 7.4.2016 č.j. MMP/082074/16, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod šestý zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), pro porušení § 5 odst. 2 písm. f) téhož zákona a dále z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, pro porušení § 4 písm. b) téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta 3.500,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že správní orgány nevzaly v potaz optické podmínky přechodu pro chodce ani reálné možnosti řidiče. Opírají se pouze o falešné dojmy z policejní kamery otočené navíc k protisměru. Žalobkyně uváděla, že z internetového portálu www.mapy.cz si lze ověřit rozhledové poměry a vzdálenosti od místa, kde je prvně viditelný přechod pro chodce z pozice řidiče jedoucího od Studentské ulice. Přechod se nachází za horizontem kopce v levotočivé zatáčce a je prvně rozeznatelný z cca 25 m měřeno vzdušnou čarou od přechodu. Přechod není nijak značen než vodorovným šrafováním na silnici. Dle měření žalobkyně z internetového portálu je délka na dojetí k přechodu od tohoto místa obloukem cca 29 m. Z toho vyplývá jednoduchým výpočtem, že doba na dojetí od místa možnosti prvního zpozorování přechodu je při povolené rychlosti 50 km/h 2,08 s. Vzhledem k reakční prodlevě řidiče, tj. průměrně 1s, toto znamená, že už v tomto místě by již musel řidič zároveň registrovat úmysl chodců vstoupit do vozovky, aby při suché vozovce stačil plynule před přechodem zabrzdit. Dle žalobkyně je uváděná minimální brzdná dráha vozidla na suché silnici 28 m, na mokré vozovce, jako byla předmětného dne, dokonce 33 m. Už z toho jednoduchého výpočtu vyplývá, že žalobkyně ani včas před přechodem zabrzdit nemohla. Ve zmiňované vzdálenosti 25 m od přechodu řidič, který se věnuje jízdě v levotočivé zatáčce, nemá chodce na levém chodníku v dostatečně ostrém zorném poli vidění. To znamená, že není v tu chvíli schopen zaregistrovat takové detaily, jako je úmysl chodců vstoupit do vozovky, ti jsou k němu v této chvíli dokonce otočeni zády. Toto se pravděpodobně stane až za středem křižovatky s ulicí Sokolovskou, tedy za slepým bodem ve vzdálenosti cca 18 m od přechodu. Reálně řidič zaregistruje chodce, až když se s autem otočí do přímého směru k přechodu, tedy ve vzdálenosti 15-17 m od něj. S průměrnou reakční dobou na podnět 1 s ujede dalších 14 m a má možnost začít brzdit až ve vzdálenosti 1-3 m před přechodem. Z toho plyne, že zabrzdit před přechodem a dát přednost chodcům není ani fyzikálně možné. To také odpovídá popisu žalobkyně, která cca 1 m před přechodem měla nohu na brzdném pedálu, avšak bylo jí jasné, že nezabrzdí. Koutkem levého oka stačila postřehnout, že matka drží dítě za ruku a jsou dostatečně daleko od jízdního pruhu žalobkyně, takže střet nehrozí, proto nechala auto setrvačností volně projet. Má za to, že vyhodnotila situaci správně. Pro posouzení úmyslu chodců vstoupit do vozovky je nutné, aby řidič chodce viděl v přímém zorném poli, a to v dostatečném časovém předstihu, aby stihl na chodce reagovat a plynule zastavit. Žalobkyně uvedla, že se nikdy nesetkala při jednání o dopravní problematice s argumentací, že pravidla silničního provozu platí odvisle na vzdálenosti od místa bydliště řidiče. Žalobkyně uvedla, že má na starosti denně více věcí, než stav jednotlivých přechodů v okolí svého bydliště. Také po zhlédnutí videa se jí potvrdilo, že dítě nemuselo kvůli ní ustupovat dozadu, jak si správní orgán přibarvil. Chodci se nacházeli v protilehlém pruhu, těsně za obrubou chodníku. Matka jednala pouze instinktivně, když přitáhla dítě za ruku k sobě. Přestože se žalobkyně plně věnovala jízdě a jela nižší než povolenou rychlostí, chodce v onen moment neviděla. Je to proto, že zákony optiky, fyziky a snímání člověka toto v daném místě neumožňují. Norma ČSN 736110 počítá s průměrnou reakční dobou řidiče a zorným polem řidiče i s brzdnou dráhou vozidla. Pro rychlost 50 km/h platí vzdálenost 100 m, ze které má být přechod rozlišitelný, a 50 m pro viditelnost chodců, aby řidič stačil zaznamenat, co dotyčný na chodníku dělá, a 35 m na rozhodnutí brzdit. Na tomto místě jsou předepsané vzdálenosti zkráceny na čtvrtinu. Dále je ve hře poloha chodců v době, kdy je může řidič zaznamenat. Kdyby bývali v oněch kritických 2 s, které měla žalobkyně na dojezd k přechodu od místa první možnosti zaregistrovat přechod, chodci již na vozovce nebo na pravém chodníku, tedy v přímém zorném poli žalobkyně, pravděpodobně by je zaznamenala dřív. Oni se však teprve k přechodu blížili anebo se chystali vstoupit na přechod z levého chodníku. Podle předpisů řidič prudce a nepředloženě brzdit s ohledem na neznámou situaci za ním nesmí. V inkriminovaném místě se dále nachází sloup veřejného osvětlení, který v kombinaci s šíří okenního sloupku auta tvoří další překážku v plynulém výhledu řidiče. Žalobkyně připomněla, že kontaktovala místní samosprávu, dopravní oddělení ÚMO 1, kde jí bylo sděleno, že o tomto přechodu již na základě podnětů od občanů jednala místní bezpečností komise. Výsledkem jednání bylo osazení svislé dopravní značky označující přechod pro chodce v červenci tohoto roku, protože přechod do té doby nebyl nijak označen. Žalobkyně měla za to, že v dané situaci nemohla jednat jinak. Žalobkyně uvedla, že je důležité hlavní část pohledu udržovat ve správném směru. Na přímých úsecích tzn. dívat se přímo a při jízdě v zatáčkách vždy po směru zatáčky a na pravý okraj vozovky. Žalobkyně poukázala na ustanovení č. 10.1.3.5 normy ČSN 736110, podle níž, kde není zajištěna vzdálenost pro rozlišitelnost přechodu a rozhledové poměry podle článku 10.1.4 a tabulky 17, nesmí se zřizovat přechody pro chodce a místa pro přecházení. Podle ustanovení 10.1.4.1 této normy se přechody pro chodce situují tak, aby byla zajištěna včasná rozlišitelnost přechodu a chodce pro řidiče a dostatečný pohledový vztah mezi chodcem a řidičem. Kde rozhledovou vzdálenost omezují parkující vozidla a jiné překážky, je třeba rozhled zajistit například zřízením vysazených chodníkových ploch, které mají být chráněny před odstavováním motorových vozidel sloupky nebo zelení, aby nebyl omezen výhled na chodce. Nejmenší vzdálenosti pro rozlišitelnost přechodu a rozhledové poměry na přechodech a na místech pro přecházení určuje tabulka 17. Žalobkyně v žalobě uváděla údaje z této tabulky, kde se uvádí při rychlosti 50 km/h rozlišitelnost přechodu 100 m, rozhledová vzdálenost na čekací plochy přechodu pro řidiče 50 m a rozhled pro zastavení 35 m. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že provedeným dokazováním zejména kamerovým záznamem a pořízenou fotodokumentací je prokázáno, že na místě se nachází přechod pro chodce a žalobkyně ohrozila chodce přecházející po přechodu, když jejich úmysl byl zcela zjevný, neboť v době, když žalobkyně do křižovatky vjížděla, se nacházeli již chodci na přechodu před stojícím policejním vozidlem, které jim dávalo přednost. Tvrzení žalobkyně, že nemohla na chodce včas reagovat, nemůže mít vliv na otázku subjektivní stránky přestupku. Pokud by žalobkyně nevěděla a nemohla vědět, že se blíží k přechodu pro chodce, nebylo by dáno zavinění. Podle žalovaného žalobkyně prokazatelně věděla, že přechod se v daných místech nachází, a proto jsou její úvahy o tom, že nemohla mít čas na přechod zareagovat, neboť není z dálky viditelný, irelevantní. I kdyby tomu tak bylo, žalobkyně o přechodu věděla, přičemž nepochybně musela vidět i osoby po přechodu přecházející, neboť ty vstoupily na přechod ještě před tím, než žalobkyně vjela do křižovatky, přičemž s ohledem na jejich výšku musely být vidět i z pohledu žalobkyně, stejně jako policejní vozidlo v protisměru stojící před přechodem. Žalovaný poukázal na výpověď žalobkyně ve správním řízení, podle níž jezdí v daném místě denně a tamější vozovka je jí známa, stejně jako okolnost, že se zde nachází přechod pro chodce. Uvedla však, že na to nemyslela. Podle žalovaného z této výpovědi vyplývá, že v předmětný den žalobkyně spěchala pro dceru do školy a rozmýšlela se, zda před přechodem náhle zastavit či nikoliv, nakonec se rozhodla, že střet nehrozí, proto nezastavila. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zastavit m