4 Ads 113/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 78/2017- 63 - text 12 pokračování 16Ad 78/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: A.K. , bytem …, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 4.9.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 10.7.2017. č.j. 561 118 1774/315-JS o starobní důchod , t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 4.9.2017 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 10.7.2017 č.j. 561 118 1774/315-JS, jehož kopii připojil, protože s ním nesouhlasí, jelikož ČSSZ nesplnila jím požadované a to, aby vyžádala u jeho bývalého zaměstnavatele UDZČ Zadní Chodov a právního nástupce DIAMO Příbram originály mzdových listů a dozimetrických karet, ze kterých by bylo možno s přesností jednoho dne zjistit jím odfárané, odpracované roky v podzemí uranových dolů. Jak je patrno i z odůvodnění rozhodnutí ČSSZ ze dne 10.7.2017, DIAMO Příbram vydalo několik si odporujících dokumentů o době, kterou odpracoval v uranových dolech, a tudíž vidí jako jediné schůdné řešení to, že Krajský soud v Plzni bude trvat na doložení odpracované doby předložením originálů mzdových listů a dozimetrických karet. Poukázal také na dřívější spor o odškodnění újmy na zdraví proti UDZČ Zadní Chodov trvající 17 roků (č.j. 5 C 170/87), z něhož by mohlo být patrno, kolik roků odpracoval v podzemí uranových dolů. Závěrem požadoval po provedeném řízení zrušit napadené rozhodnutí ze dne 10.7.2017 a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím ze dne 10.7.2017 č.j. 561 118 1774/315-JS žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. R-8.2.2017-425/561 118 1774 ze dne 8.2.2017, kterým byla žalobci podle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), zamítnuta žádost o přiznání tzv. hornického starobního důchodu. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 10.7.2017 mimo jiné uvedeno, že ČSSZ nepřiznala tzv. hornický starobní důchod žalobci v souladu s právními předpisy, tedy za použití zákona č. 155/1995 Sb. a zákona č. 100/1988 Sb. (dále jen ZSZ) ve znění účinném do 31.12.1995. Žalobce totiž odpracoval v podzemí v uranových dolech v I. AA pracovní kategorii podle evidenčních listů důchodového zabezpečení (dále jen či ELDZ) jako lamač v dole s kódem 01 15 Rst 13-01, resp. s kódem 01-1 Rst 11-01 I. AA v období od 6.5.1975 do 31.12.1978 dobu zaměstnání v počtu 614 dnů, avšak podle Potvrzení ze dne 30. 6.2017 jako dopravář s kódem 05 03 0 7 v I. AA URAN v období od 6.5.1975 do 6.12.1976 dobu zaměstnání v počtu 17 kalendářních dnů, podle ELDZ jako horník-dělník s kódem 05 03 08 v I. AA v období od 1.1.1979 do 31.12.1979 v počtu 365 dnů a jako horník s kódem 05 04 01 v I. AA v období od 1.1.1980 do 10.4.1987 dobu zaměstnání v počtu 2656 dnů, avšak podle Potvrzení ze dne 30.6.2017 jako horník-dělník s kódem 05 03 0 8 v I. AA URAN a dále jako horník-lamač s kódem 05 04 0 1 v I. AA URAN v období od 8.12.1976 do 10.4.1987 dobu zaměstnání v počtu 3615 kalendářních dnů. Součtem kalendářních dnů potvrzených ELDZ žalobce v I. AA URAN pracovní kategorii odpracoval v podzemí celkem 3635 kalendářních dnů (614 dnů plus 365 dnů plus 2656 dnů), tj. 9 roků a 350 dnů. Součtem kalendářních dnů potvrzených v Potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen Potvrzení) ze dne 30.6.2017 žalobce v I. AA URAN pracovní kategorii odpracoval v podzemí celkem 3632 kalendářních dny (17 dnů plus 3615 dnů), tj. 9 roků a 347 dnů. Dále bylo uvedeno, že žalobce na základě žádosti ze dne 11.5.1987 o částečný invalidní důchod byl Posudkovou komisí sociálního zabezpečení ONV v Tachově po jednání ze dne 25.8.1987 uznán částečně invalidním ode dne 11.7.1987, protože pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyl schopen dosavadního zaměstnání horníka ani nebyl schopen práce v podzemí, avšak byl schopen práce na povrchu jako pomocný dělník, proto mu Úřad důchodového zabezpečení v Praze (dále jen ÚDZ) rozhodnutím ze dne 28.9.1987 přiznal částečný invalidní důchod od 11.7.1987 v tehdejší výši 1.310,-Kč měsíčně. Po podání opravného prostředku žalobcem jeho zdravotní stav byl posouzen dne 19.11.1987 Krajskou posudkovou komisí sociálního zabezpečení Západočeského KNV se závěrem, že je plně invalidní ode dne 11.7.1987, proto ÚDZ rozhodnutím ze dne 9.2.1988 mu přiznal ode dne 11.7.1987 invalidní důchod v tehdejší výši 2.560,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a Krajská posudková komise KNV v Plzni v protokolu o jednání ze dne 8.12.1988 jej uznala invalidním, avšak již ode dne 11.4.1987, kdy byl přeřazen z dolu na povrch a usnesením Krajský soud v Plzni ze dne 16.1.1989 sp. zn. 12 C 149/88-30 rozhodnutí ÚDZ v Praze ze dne 9. 2.1988 zrušil a v odůvodnění výslovně konstatoval, že z přípisu Uranových dolů Západní Čechy k. p. se sídlem v Zadním Chodově soud zjistil, že podle posudku lékařské poradní komise ZÚNZ Uranového průmyslu byl žalobce vyřazen z podzemí dolu a od 11.4.1987 byl zařazen jako dělník na povrchu hornických provozů na důlní závod V-II, že nabízené zaměstnání soustružníka nepřijal a po dohodě byl dne 5.10.1987 převeden na místo výdejčího jídel, které rovněž později odmítl vykonávat, stejně jako posléze nabízené místo vodárenského dělníka, taktéž odmítal práci v lampovně pro nezbytnost práce s louhem, stejně tak odmítal práci strážného pro nutnost pracovat v noci, proto byl zařazen na úklidové práce; dále soud konstatoval, že nově bylo stanoveno datum vzniku invalidity žalobce dnem 11.4.1987, jímž je den, kdy byl přeřazen z práce v podzemí dolu ze zdravotních důvodů na povrch. Rovněž bylo uvedeno, že žalobce neodpracoval v podzemí v uranových či hlubinných dolech v období od 1.1.1993 do 31.12.2008 žádnou směnu. Také žalovaná uvedla, že zákon č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31.5.1992, v ustanovení v 21 odst. 1 písm. a) upravuje, že občan má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 10 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), tj. zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech. Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31.12.1992, pak v 174 odst. 1 písm. a) až d) upravuje, že občan, který vykonával před 1. lednem 1993 zaměstnání I. pracovní kategorie, má po 31. prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň 56 roků až 59 roků, byl-li zaměstnán nejméně 9.5 roků až 7.5 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), tj. zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových dolech. Citovaný zákon v § 174 odst. 2 upravuje, že podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo ke dni 31. prosince 1992. Tím, že žalobce nedosáhl důchodového věku 55 let, resp. věku 56 roků až 59 roků do 31.12.1992 ani neodpracoval v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí nejméně celých 10 roků v uranových dolech do 31.5.1992, resp. 9,5 roků až 7,5 roků v uranových dolech do 31.12.1992, i když v takovém zaměstnání odpracoval 9 roků a 350 dnů (resp. 9 roků a 347 dnů), avšak takové zaměstnání netrvalo ke dni 31.12.1992, nelze bez dalších právních předpisů upravujících důchodové nároky horníků po datu 31.12.1995 posoudit nárok na tzv. hornický starobní důchod. Současně bylo uvedeno, že žalobce pracoval ještě ve II. pracovní kategorii v organizaci Uranové doly k. p. Západní Čechy v Zadním Chodově, a to v období od 6.5.1975 do 31.12.1987, kdy získal 740 kalendářních dnů, nicméně zaměstnání zařazené do II. pracovní kategorie nijak neovlivňuje nárok na snížený důchodový věk. Žalovaná rovněž zdůraznila, že žalobce tudíž nesplnil ani potřebných 10 roků doby zaměstnání v podzemí uranových dolů zařazených do I. AA pracovní kategorie, ani jeho zaměstnání v podzemí uranových dolů netrvalo ke dni 31.12.1992, jakožto též nesplnil podmínku pro snížený požadovaný důchodový věk 55 roků dovršených do 31.12.1995. Nicméně je třeba posoudit i podmínku potřebné celkové doby zaměstnání stanovené v § 29 odst. 1 písm. c) zákona, když sníženého důchodového věku 55 roků žalobce dovršil dnem ... a zákon v § 29 odst. 1 písm. c) výslovně stanoví, že pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 27 roků a dosáhl důchodového věku v roce 2011. Z osobního listu důchodového pojištění (dále jen OLDP) ze dne 24.1.2017, který byl připojen k napadenému rozhodnutí ze dne 8.2.2017, je zřejmé, že žalobce celkem získal dobu pojištění pouze v počtu 25 roků a 163 dnů místo potřebných 27 roků. Žalobce byl nepřetržitě veden v evidenci úřadu práce bez pobírání podpory v nezaměstnanosti od 16.12.1998 do 21.6.2009 a od tohoto data není doložena žádná výdělečná činnost ani žádná náhradní doba pojištění. Také bylo