— Nejvyšší správní soud

77 A 53/2020- 28 - text  8 77 A 53/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: M. O., nar. dne X. XX. XXXX, bytem K. V., zastoupen JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 61/4, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. KK/2883/DS/19-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. KK/2883/DS/19-3 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy, ze dne 30. 9. 2019, č. j. 14985/OD19-5/Klep. (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla zamítnuta jeho žádost o výměnu řidičského průkazu Keňské republiky za řidičský průkaz České republiky. Správní orgány totiž dospěly k závěru, že keňský řidičský průkaz dle § 104 odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“), neosvědčoval řidičské oprávnění na území České republiky a nesplňoval podmínky vyhlášky č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů (dále též: „vyhláška o řidičských průkazech“), protože svým provedením neodpovídal požadavkům Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968), ani Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) a nesplňoval tak podmínky pro uznávání řidičských oprávnění ostatních cizích států za účelem výměny řidičského průkazu. Žaloba 2. Žalobce nejprve shrnul průběh správního řízení o výměnu keňského řidičského průkazu za český řidičský průkaz. Uvedl, že byl přesvědčen, že keňský řidičský průkaz je vyměnitelný za řidičský průkaz ČR dle Vídeňské úmluvy o silničním provozu, pakliže je prokázáno, že ve smyslu § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu má žalobce povolen pobyt na území ČR na dobu delší 1 roku. K žádosti doložil potvrzení o přechodném pobytu státního občana SRN na adrese K. V. s tím, že jako občan EU má pobyt povolen na dobu neurčitou. Rovněž poukázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni vydaný v obdobné věci sp. zn. 57 A 5/2016 s tím, že v tomto rozsudku bylo konstatováno, že v žádosti není třeba dokládat důkazy o obvyklém bydlišti. 3. Dále žalobce odkázal na § 7 odst. 1 vyhlášky o řidičských průkazech, který předepisuje náležitosti řidičského průkazu vydaného cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) resp. § 7 odst. 2 této vyhlášky. Ohledně nesplnění požadavku na číslování údajů v řidičském průkazu Keni je podle žalobce podstatné, zda jsou údaje v řidičském průkazu uvedeny, nikoliv zda jsou číslovány. Ohledně zařazení řidičského oprávnění do skupiny E (motorová a komerční vozidla nepřesahující hmotnost 4000 liber) je zjevné, že je nutné zohlednit aplikaci ustanovení § 116 odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého neodpovídá-li skupina vozidel uvedená v řidičském průkazu členského státu nebo v řidičském průkazu vydaném cizím státem skupině vozidel podle tohoto zákona, obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše do řidičského průkazu řidičské oprávnění pro skupiny vozidel v rozsahu nejblíže vyšším s omezením. Je tedy zřejmé, že žalobce je oprávněn řídit motorová vozidla sk. B do hmotnosti 1814 kg odpovídající hmotnosti do 4 000 liber. Dále je oprávněn řídit motocykly do 50 ccm a nad 50 ccm, čemuž odpovídá zařazení pod skupiny AM, A dle českých předpisů. 4. Žalobce dále poukázal na to, že Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) v příloze 6 bod 4 sice uvádí, že údaje musí být označeny čísly, avšak dle jeho názoru je podstatné to, že na příslušném řidičském průkazu Keni jsou skutečně uvedeny veškeré tyto předepsané údaje. Z článku 41 odst. 2 písm. b) Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) je zřejmé, že národní řidičské průkazy musejí být uznány na území jiné smluvní strany do doby, než se toto území stane místem normálního bydliště svého držitele. Žalobce citoval české a anglické znění odst. 4 přílohy č. 6 Úmluvy o silničním provozu a uvedl, že si jej vykládá tak, že v cizím řidičském průkazu musejí být uvedeny údaje, které jsou v této úmluvě dále níže číselně označeny. Z textu explicitně neplyne, že by v každém cizím řidičském průkazu musely být údaje číslovány od 1 do 12. Podstatné však je, že jsou tyto údaje v řidičském průkazu obsaženy. Pokud by neměly být řidičské průkazy uznávány pouze z důvodu absence číslování údajů v nich uvedených, jednalo by se o přepjatý formalismus, který by zakládal porušení práva na spravedlivý proces, což opakovaně judikoval i Ústavní soud. 5. Žalobce uzavřel, že Keňa je smluvní stát dle Vídeňské úmluvy s tím, že jako smluvní stát je zavázána veškeré předepsané náležitosti dle této mezinárodní úmluvy naplňovat, tedy musí být automaticky předmětný keňský řidičský průkaz uznatelný a vyměnitelný v České republice, která je rovněž smluvní stranou. Bylo by proti zásadám mezinárodního práva, konkrétně proti zásadě reciprocity, aby signatáři příslušné mezinárodní úmluvy si navzájem neuznávali národní řidičské průkazy, pokud se na této proceduře výslovně domluvili. Při kolizi výkladu mezinárodní smlouvy a národního práva je vždy namístě aplikovat výklad ve smyslu příslušné mezinárodní smlouvy. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný s tvrzeními uvedenými v žalobě nesouhlasil. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2019, č. j. 57 A 103/2019-43, ze kterého vyplývá, že řidičský průkaz vydaný cizím státem, který svým provedením neodpovídá požadavkům Úmluvy, lze sice vyměnit, ale musí být splněny kumulativně tři podmínky: jednak vydávající stát není členským státem EU, dále musí být vydávající stát uveden v příloze č. 6a vyhlášky o řidičských průkazech a konečně držitel tohoto řidičského průkazu pobývá na území České republiky na základě dlouhodobého víza, jak stanoví § 10a odst. 1 vyhlášky. V daném případě není Keňa uvedena v příloze č. 6a vyhlášky o řidičských průkazech, proto nebylo nutné ověřovat skutečnost, že má žalobce na území povolen pobyt na dobu neurčitou. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobcova argumentace týkající se zjišťování povolení k pobytu na území České republiky si protiřečí, když na jednu stranu po správních orgánech požaduje, aby si samy zjistily skutečnosti jeho pobytu na území ČR samy, vzápětí však odkazuje na judikaturu, ze které vyplývá, že se nejedná o sledovanou podmínku. 7. Žalovaný po podrobném posouzení všech okolností případu dospěl k názoru, že žalobce nerespektuje ustanovení § 104 odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu, když zcela pomíjí zákonem vyjmenované druhy řidičských průkazů, jež na území ČR řidičské oprávnění osvědčují, a pod záminkou předjímané povinnosti se domáhá automatické výměny řidičského průkazu, čemuž přizpůsobuje i své teorie a tvrzení o vyměnitelnosti keňského řidičského průkazu za český. Keňský řidičský průkaz však nelze vyměnit za český, jestliže svým způsobem provedení neodpovídá požadavkům citovaných úmluv o silničním provozu. Keňský řidičský průkaz svým provedením nespadá do kategorie uznatelnosti zapsaných řidičských oprávnění podle § 10a odst. 1 vyhlášky, pro účely výměny řidičského průkazu. Důvody jsou beze zbytku popsány v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Povinnost cizince vyměnit řidičský průkaz, hodlá-li v rámci svého pobytového statutu řídit v ČR motorové vozidlo, se vztahuje pouze na řidičské průkazy vydané cizím státem ve smyslu § 104 odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu. 8. K poukazu žalobce na čl. 41 odst. 2 Úmluvy o silničním provozu žalovaný uvedl, že v § 104 odst. 2 písm. c) zákona silničním provozu se pojednává o řidičských průkazech vydaných cizím státem, který není členem Evropské unie, respektive, od 19. ledna 2013, též Evropského hospodářského prostoru. Aby takový řidičský průkaz mohl být v ČR užit jako osvědčení o řidičském oprávnění při řízení motorového vozidla, musí splňovat mezinárodně stanovené požadavky. Tyto požadavky jsou obsaženy a stanoveny v Úmluvě o silničním provozu (Vídeň 1968) nebo v Úmluvě o silničním provozu (Ženeva 1949). Jsou také uvedeny v § 7 a § 8 vyhlášky o řidičských průkazech. Za podmínek stanovených v § 116 zákona o silničním provozu jsou držitelé řidičských průkazů vydaných cizím státem povinni vyměnit svůj cizozemský řidičský průkaz za český. Pokud tak ve stanové lhůtě neučiní, řidičský průkaz vydaný cizím státem je přestane podle § 118 odst. 2 zákona o silničním provozu opravňovat k řízení motorových vozidel na území ČR. Vídeňská Úmluva o silničním provozu z roku 1968 ve svém původním článku 41 odst. 2 písm. a) zahrnovala i pravidlo pro uznání jiných řidičských průkazů smluvních stran, než které odpovídají příloze 6 této úmluvy, a sice tehdy, byl-li k takovému cizozemskému řidičskému průkazu neod