1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 8/2020- 53 - text  15 57 Ad 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: D. Š. zastoupena Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem sídlem Malická 11, 301 00 Plzeň proti žalované: Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2020, č.j. MV-88392-3/OSK-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2014 Sb. (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí kárné komise I. stupně zřízené v Krajské hygienické stanici Plzeňského kraje se sídlem v Plzni čj. KHSPL 10482/2020 ze dne 27. 4. 2020 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) tak, že ve výroku II byla zrušena slova „tj. o částku 4 653 Kč“ a ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. II. Žaloba 2. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila čtyřmi okruhy žalobních bodů. 3. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že posuzované řízení trpělo procesní vadou spočívající v tom, že v oznámení o zahájení kárného řízení absentovala detailní kvalifikace kárného provinění, kdy toto žalobkyni znemožňovalo vést účinně svou obranu, neboť jí nebylo zřejmé, kterou z povinností měla konkrétně porušit, resp. jaké další porušení povinností by mohla kárná komise I. stupně v popsaném skutku spatřovat. Kárná komise I. stupně v průběhu řízení změnila právní kvalifikaci skutku, resp. ji upřesnila, aniž o tom uvědomila žalobkyni před vydáním svého rozhodnutí tak, aby mohla žalobkyně předvídat její další postup a případně uplatnit další svá procesní práva, a to bez ohledu na to, že se žalobkyně vyjádřila k podkladům pro vydání rozhodnutí. 4. V druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se žalovaná nevypořádala s tvrzením žalobkyně, že povinnosti podle ust. § 77 odst. 1 písm. c), n) a t) zákona č. 234/2014 Sb. (dále jen „zákon o státní službě“) nemusí státní zaměstnanec dodržovat, pokud nevykonává službu. Podle žalobkyně z pouhé e-mailové adresy X. a ze skutečnosti, že žalobkyně e-mail odeslala ze služebního počítače na svém pracovišti, nelze učinit spolehlivé zjištění, že se nemohlo jednat o soukromý e-mail. Rozhodující je až obsah emailu, který začíná oslovením „Dobrý den pane ministře“. Je nepřípustné, aby se s obsahem doručované zprávy seznamoval a dál ji šířil kdokoli, jemuž adresát k tomu nedal svolení, kdy v kárném řízení nebylo zjištěno, že by ministr předal e-mail příslušným státním zaměstnancům, aby jej mohli využít pro podnět k zahájení kárného řízení se žalobkyní. E-mail žalobkyně měl soukromou povahu, neboť obsahoval její soukromou prosbu promluvit si s ministrem zdravotnictví, kdy žalobkyně nechtěla svým e-mailem vyvolat pohoršení u dalších státních zaměstnanců. Kdyby bylo respektováno tajemství obsahu e-mailu určeného pouze ministru zdravotnictví, pak by nedošlo k jeho dalšímu šíření. Samotný adresát e-mailu jej zřejmě podle žalobkyně ani neobdržel. E-mail žalobkyně posloužil některým státním zaměstnancům k její perzekuci, aniž by jím bylo dosaženo účelu, který žalobkyně skutečně zamýšlela, tj. projednat svůj názor na další činnost Krajské hygienické stanici Plzeňského kraje se sídlem v Plzni s ministrem zdravotnictví. 5. Předmětem třetího okruhu žalobních námitek bylo pominutí materiálního znaku kárného provinění, tj. společenské škodlivosti. Správní orgány se ve svém rozhodnutí vůbec nezabývaly tím, k jaké míře poškození ze strany žalobkyně jejím e-mailem došlo, jaký veřejný zájem a jakým způsobem utrpěl, popř. zda došlo k narušení či jen ohrožení výkonu služby. Ani sám Mgr. Bc. J. K., který se v e-mailu žalobkyně spatřuje, neuvedl, jaké následky u něj e-mail vyvolal, resp. zda u něho došlo k nějakému poškození. Žalobkyně odkázala na metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2016 ze dne 12. 10. 2016, kterým bylo stanoveno, že posouzení společenské škodlivosti kárného provinění dle individuálních okolností případu musí být součástí odůvodnění rozhodnutí. 6. Ve čtvrtém okruhu žalobních námitek žalobkyně uvedla, že žalovaná v napadeném rozhodnutí neuvedla k tomu, že je jí známo, že po zproštění výkonu služby MUDr. P. T. byl zastupováním ředitele Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni pověřen Mgr. Bc. J. K., zda je jí tato skutečnost známá z její úřední činnosti nebo na základě případného důkazu, který si sama opatřila (kdy v takovém případě neposkytla žalobkyni možnost se s tímto případným důkazem se seznámit). 7. Žalobkyně žádala, aby soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala, že spáchání stíhaného skutku bylo prokázáno, kdy žalobkyně nepopírá odeslání předmětného e-mailu. Znění e-mailu prokazuje pak porušení povinnosti zachovávat pravidla slušnosti vůči představenému ze strany žalobkyně, přičemž zákon o státní službě v § 77 odst. 1 písm. n) výslovně ukládá státnímu zaměstnanci povinnost zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, jakož i jiným zaměstnancům. 9. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaná s odkazem na str. 7 napadeného rozhodnutí uvedla, že v oznámení o zahájení kárného řízení byl řádně vymezen předmět řízení, tj. popis skutku, v němž je spatřováno kárné provinění, a důvod, proč je řízení zahajováno, kdy přesné právní posouzení věci v oznámení o zahájení kárného řízení není nezbytné, neboť detailní kvalifikace kárného provinění se v závislosti na shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí může v průběhu kárného řízení měnit. V postupu kárné komise I. stupně, která oproti oznámení o zahájení kárného řízení upřesnila právní kvalifikaci kárného provinění účastnice řízení, žalovaná neshledala pochybení. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyní vytčená vada nemohla ovlivnit obranu žalobkyně, protože nebylo pochyb o tom, pro jaký skutek je kárné řízení vedeno. 10. K druhému žalobnímu bodu žalovaná s odkazem na str. 8 napadeného rozhodnutí a rozsudek Krajského soudu v Praze, čj. 48 A 115/2016-102 ze dne 11. dubna 2019 uvedla, že státní zaměstnanec je podle § 77 odst. 1 písm. o) zákona o státní službě povinen plně využívat služební dobu k výkonu služby, přičemž předmětný e-mail byl žalobkyní odeslán ve služební době. Předmětný e-mail nemohl být soukromé povahy, neboť byl odeslán ze služebního e-mailu žalobkyně na obecnou adresu pro komunikaci veřejnosti s Ministerstvem zdravotnictví „X.“, a to ve služební době a ve věci týkající se služby. Na uvedeném posouzení dle žalované nic nemění oslovení uvedené v tomto e-mailu, tedy „Dobrý den pane ministře“, neboť nelze očekávat, že každý obdobný e-mail bude vyřizovat přímo ministr zdravotnictví, ale naopak lze očekávat, že bude přidělen k vyřízení příslušnému organizačnímu útvaru, resp. zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví dle jeho gesce. Dle žalované pak zároveň lze předpokládat, že by předmětný e-mail byl předmětem kárného řízení i v případě, kdy by byl předán přímo ministru zdravotnictví, který by ho rovněž mohl (a vzhledem k jeho obsahu zřejmě i měl) postoupit k vyřízení státnímu tajemníkovi v Ministerstvu zdravotnictví, jak tomu bylo v tomto případě. Dle názoru žalované je bezpředmětné, že e-mail obsahoval i žádost žalobkyně o osobní setkání s ministrem, neboť zároveň obsahoval i dehonestující výrazy směřující vůči Mgr. Bc. J. K. Pokud bylo účelem předmětného e-mailu projednání názoru žalobkyně na další činnost Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni s ministrem zdravotnictví, mohla tak učinit i v mezích slušnosti. 11. K třetímu žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odesláním předmětného e-mailu došlo k narušení lidské důstojnosti a osobní cti. V daném případě tedy došlo k narušení veřejného zájmu na obecné ochraně cti každého člověka. I když v daném případě nemuselo dojít k výrazné újmě způsobené předmětným e-mailem Mgr. Bc. J. K., nelze odhlédnout od výše uvedeného ohrožení jeho důstojnosti a osobní cti. Skutečnost, že předmětný e-mail neměl pro jmenovaného větší následky, se promítla i v uloženém kárném opatření, neboť v případě větších následků jednání žalobkyně by bylo na místě uložení přísnějšího kárného opatření. 12. Ve vztahu ke čtvrtému okruhu žalobních námitek žalovaná uvedla, že skutečnost, že byl Mgr. Bc. J. K. pověřen zastupováním ředitele Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni, je žalované známa z její úřední činnosti, respektive z úřední činnosti předsedkyně kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra, která působí v rámci sekce pro státní službu Ministerstva vnitra, a je jí situ