2 As 169/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 104/2018- 146 - text  11 30 A 104/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČ 42196451, Přemyslova 1106/19, 501 68 Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) BLOND BREEDING Žebráky, spol. s. r. o., IČ 45351295, Žebráky 125, 348 06 Hošťka, zastoupen JUDr. Zdenkou Libovou, advokátkou, nám. Republiky 86, 347 01 Tachov, 2) Myslivecký spolek Nora Žebráky, IČ 18252974, Žebráky 34, 348 06 Hošťka 3) Honební společenstvo Žebráky, IČ 73713104, Žebráky 125, 348 06 Hošťka 4) Myslivecký spolek „Lesy“ Nové Sedliště, IČ 48325058, Staré Sedliště č.p. 359, 348 01 Staré Sedliště, adresa pro doručování: Labuť 49, 348 01 Staré Sedliště, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2018, č.j. PK-ŽP/1623/18, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Městského úřadu Tachov, odboru životního prostředí (dále jen „Městský úřad“ nebo „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 16. 11. 2017, č.j. 3195/2017-OŽP/TC (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), bylo o žádosti vlastníka honebních pozemků společnosti BLOND BREEDING Žebráky, spol. s r. o., IČ 45351295 (dále jen „žadatel“), o změnu honiteb č. 70 Nové Sedliště a č. 7 Žebráky vyplývající ze změny vlastnictví honebních pozemků rozhodnuto tak, že podle § 31 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), byla provedena změna vlastní honitby č. 70 Nové Sedliště, jejímž držitelem je žalobce, a společenství honitby č. 7 Žebráky, jejímž držitelem je Honební společenstvo Žebráky, spočívající v převodu honebních pozemků o celkové výměře 66,0418ha, které byly doposud součástí vlastní honitby č. 70 Nové Sedliště, do společenstevní honitby č. 7 Žebráky. Výčet honebních pozemků přesunutých z honitby č. 70 do honitby č. 7 byl uveden v příloze č. 1 prvoinstančního rozhodnutí. Popis a zákres nové hranice honiteb č. 70 a č. 7 v části dotčené změnou byly uvedeny v přílohách č. 2 a 3 prvoinstančního rozhodnutí. Nová výměra vlastní honitby č. 70 Nové Sedliště, uznaná rozhodnutím Okresního úřadu v Tachově ze dne 2. 3. 1993, č.j. 400/RŽPZ/93-209/1mysl., které nabylo právní moci dne 17. 3. 1993, a naposledy změněné rozhodnutím Městského úřadu Tachov ze dne 8. 7. 2014, č.j. 1414/2014-OŽP/TC, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2014, činí 1 390,6282 ha. Nová výměra vlastní honitby č. 7 Žebráky, uznaná rozhodnutím Městského úřadu Tachov ze dne 25. 4. 2006, č.j. 1198/2006-OŽP/206/1, které nabylo právní moci dne 31. 5. 2006, a naposledy změněné rozhodnutím Městského úřadu Tachov ze dne 18. 2. 2014, č.j. 425/2015-OŽP/TC, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2015, činí 2 069, 3219 ha. 2. K odvolání mj. žalobce jakožto držitele honitby Nové Sedliště byla podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněna výroková část tak, že do ní byla nově vložena věta: „Právní účinky tohoto rozhodnutí nastávají v souladu s § 31 odst. 4 zákona o myslivosti dne 31. 12. 2018.“ Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. 3. Žalobou ze dne 25. 4. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 27. 4. 2018, se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvoinstančního. 4. Zákon o myslivosti upravuje mimo jiné tvorbu, využití, změnu a zánik honiteb. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 5. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadaného rozhodnutí pro nesprávné právní posouzení ze strany správních orgánů obou stupňů. Žalobce nesouhlasil s nově stanovenými hranicemi honitby „Nové Sedliště“ (držitelem je žalobce) a honitby „Žebráky“ (držitelem je žadatel), tak jak plyne z napadaného rozhodnutí. 6. Žalovaný v napadaném rozhodnutí vyhověl, resp. potvrdil správnost nově stanovených hranic předmětných honiteb s odůvodněním, že tyto hranice odpovídají zásadám tvorby honiteb, které jsou uvedeny v § 17 zákona o myslivosti. Konkrétně se jednalo o pozemky vedené v katastru nemovitostí jako parcely KN p.č. 471/1, 1638/1, 1638/3, 1638/4, 1784/1, 1877 a 1916/14 (část) v k.ú. Pořejov, které žadatel nově nabyl a jejichž výměra činí 61,7141 ha, a o pozemky dalších vlastníků vedené v katastru nemovitostí jako parcely KN p.č. 461, 460, 468, 471/2, 471/3, 471/4, 1638/2, 1784/3, 1916/5, 1916/7 a 2077 v kat. území Pořejov o celkové výměře 4,3277 ha, které dle názoru žalovaného musí být s ohledem na svou polohu rovněž zahrnuty mezi přesouvané honební pozemky. Správním orgánem tedy v tomto směru nebyl brán zřetel na práva všech vlastníků přičleňovaných pozemků. Zásadní pochybení správního orgánu navrhovatel spatřoval v tom, že ustanovení § 31 odst. 4 zákona o myslivosti (změna vlastnictví) bylo aplikováno nejen na pozemky žadatele, ale i na pozemky ostatních vlastníků, kteří o změnu nežádali. To vše s nelogickým odůvodněním správního orgánu, že se sice lze ztotožnit s tvrzením žalobce a i s názorem vysloveným prvoinstančním orgánem, že navržená změna nových hranic honiteb „Nové Sedliště“ a „Žebráky“ je z pohledu zásad řádného mysliveckého hospodaření nevhodná a lze důvodně očekávat, že výkon práva myslivosti v dotčené lokalitě může nežádoucím způsobem ovlivnit, nicméně, dle názoru žalovaného je smyslem § 31 odst. 4 zákona o myslivosti umožnit vlastníku nově nabytých honebních pozemků měnit uspořádání honiteb, a to bez ohledu na skutečnost, zda výsledná změna odporuje zásadám tvorby honiteb zakotveným v § 17 odst. 4 až 6 zákona o myslivosti či nikoliv, s odůvodněním, že znění uvedeného zákonného ustanovení o myslivosti nepřiznává správnímu orgánu možnost správního uvážení, jak je tomu např. při hodnocení návrhu na změnu honiteb podle § 31 odst. 1 až 3 zákona o myslivosti. 7. Žalobce nesouhlasil s výkladem uvedených ustanovení zákona o myslivosti uvedeným v odůvodnění napadaného rozhodnutí. Tento výklad zcela popírá smysl zákona o myslivosti, neboť jde zcela proti zásadám řádného mysliveckého hospodaření v dané lokalitě. Pozemky, které jsou předmětem změny, vytvářejí dvě úzké enklávy zemědělské půdy vklíněné do lesního celku tvořícího vlastní honitbu „Nové Sedliště“. Změna uživatelských hranic není dozajista přínosná ani pro uživatele honitby „Žebráky“, když myslivecké hospodaření se zvěří na těchto pozemcích bude při novém uspořádání hranic honiteb prakticky vyloučeno. Pokud tedy není cílem provozovatele honitby „Žebráky“ lov zvěře prováděný úřednickým způsobem, který odporuje všem zásadám cílevědomého výkonu práva myslivosti. I ten ale bude do značné míry limitován zákazem lovu na čekané a zákazem výstavby jakýchkoliv mysliveckých zařízení ve smyslu § 45 odst. 1 písm. s) zákona o myslivosti. Zmíněný zákaz se navíc negativně dotkne nejen předmětných pozemků, ale rovněž značné plochy sousedních lesních pozemků tvořících honitbu Nové Sedliště, kde nebude možné umísťovat žádná myslivecká zařízení pro lov a přikrmování zvěře. Fakticky tak nově vzniká rozsáhlé území o výměře cca 150 ha (vlastní pozemky, které jsou předmětem změny, a navazující pás lesa široký 200 m v honitbě Nové Sedliště), kde bude dosavadní bezproblémový výkon práva myslivosti doslova paralyzován. Nová hranice obou dotčených honiteb navíc povede v celé své délce po rozhraní zemědělských a lesních pozemků, což je stav, který je zákonem o myslivosti jednoznačně považován za nežádoucí (§ 17 odst. 6 zákona o myslivosti). 8. Nové, zcela nelogické hranice honiteb jsou patrné z přiloženého mapového podkladu, který žalobce přiložil k žalobě. 9. Smyslem zákona o myslivosti je dozajista vytvoření hranice honitby, která vyhovuje řádnému mysliveckému hospodaření, nejde tedy o majetkoprávní útvar, který by bylo možno libovolně měnit jen z vůle nových vlastníků dotčených honebních pozemků. Příslušný správní orgán by měl korigovat návrhy nových vlastníků pozemků na jejich uznání či přičlenění do honiteb, a to podle obecných zásad tvorby honiteb tak, jak jsou stanoveny zákonem. Připomenout lze v této souvislosti zejména nález Ústavního soudu č. 34/03, který dospěl k jednoznačnému závěru, že samotnou podstatou zákona o myslivosti není primárně ochrana vlastnických práv, nýbrž zájem na nerušeném a řádném výkonu práva myslivosti coby činnosti v obecném, či dokonce ve veřejném zájmu. Právo myslivosti přitom není právem, které je spjato s vlastnickým právem k honebnímu pozemku, ale honební pozemek je jako jednotka tvorby honiteb pouze prostředkem teritoriálního vymezení honitby, je tedy kvantitativním předpokladem práva myslivosti. Tato filozofie se prolíná celým právním předpisem, kdy správní orgán je už v procesu uznávání honitby oprávněn (resp. povi